Těžký život velkého dítěte

Jak všichni víte, je mi osmnáct, jsem polomenší štíhlé postavy a vyznačuji se druhou největší adolestsensou vlastností; přemýšlením. O sobě samé, o životě, o životě těch druhých, o Zemi a určitě v dohledné době přijde na řadu i vesmír, u kterého se buď zblázním anebo dospěji.
Teď jsem si psala na facebooku s kamarádem mezi tím, co jsem se přesvědčovala, že si balím věci na tábor, a najednou mě chytla strašná touha pomazlit se s matkou. Takový ten pocit, který jste měli, když jste seděli rodičovi na klíně a on vás celou svou váhou a velikostí choval a hladil. Ten pocit bezpečí, pohody a lásky. A tento pocit jsem musela mít. Napsala jsem kamarádovi, že se jdu mazlit s matkou a odešla jsem do obýváku. Matka právě vstávala z gauče, tak jsem jí nakázala, ať si znovu sedne a sedla jsem si jí na klín a objala ji kolem krku.
Matka byla chvíli vyděšená a nevěděla, co se děje, a když se dostala z tranzu, začala křičet, že mám špičatý zadek a že ji to hrozně bolí. Já jsem taky nebyla spokojena. Pocit bezpečí a pohody se někam ztratil. Matka byla malá a mlátily jsme o sebe kostmi. Rozhodně jsem si spíš připadala komicky než hezky. A to jsem ještě malá a drobná! Představa, že bych byla velká a měla 100kg mě děsí ještě víc.
Tak, přišlo to… Musím si prostě uvědomit, že už nejsem malá a že bohužel nějaké věci provozovat nemůžu. Na druhou stranu… některé zase dělat můžu a člověk si musí užívat to, co je teď a ne myslet na minulost nebo budoucnost, že, Karo! Nebudu se mazlit s matkou, ale zase s ní můžu skákat padákem! A to se vyplatí!

22 komentářů: „Těžký život velkého dítěte

  1. Mutnýýý mutnýýý,o((( Já se chci taky pomazlit od Tuleně a matky!!! Naštěstí tady mám muže, ale taky se o sebe mlátíme kostma.. Budu muset mazlit nějakýho Američana, tam je velká možnost, že na mlácení kostma nedojde§

    To se mi líbí

  2. Hahahahahahahaa. Až kocour natáhne chlupy, pořídíme si kočku, co je velká jako pes. S tou to bude fajn!! Vykrmíme ji, aby neměla moc kostí. Už jsme na ni koukaly, jijijij

    To se mi líbí

  3. To s tou minulostí.. na tom něco bude 😉 A přemýšení o "bytí, Zemi a Vesmíru" se mi taky nevyhne takže se sejdem a všechno to filosoficky prodiskutujeme na vysoké úrvni! 😀

    To se mi líbí

  4. To já tenhle pocit svázaností s rodinou už ztratil. Bydlím s rodiči už jenom proto, že tu mám střechu nad hlavou a co jíst a pít. Takovýto odloučení od rodičů. Věřím však, že jim to všechno v budoucnu oplatím, páč nejsem nevděčný.

    To se mi líbí

  5. Nééééé že bych byla z nejdrobnějších, ale nemůžu se mazlit, když jsem zavalená. Nejdřív si mě píchla zadkem, pak loktem, nakonec si mě dusila vlasama. Poslední léta praktikované mazlení na stojáka se osvědčilo, patrně na tom nebudeme nic měnit… Pus, pus, i

    To se mi líbí

  6. spojení polomenší štíhlé postavy jsem teda ještě neslyšel 🙂 A docela rád bych věděl, jestli podobná nutkání maj i kluci – asi těžko, vypadalo by to blbě, myslim 😀

    To se mi líbí

  7. u mě už to asi přešlo úplně, ale s Honzisem souhlasim, vypadalo by to blbě a ta potřeba už tady prostě neni 🙂 třeba přešla na někoho jinýho, třeba neni vůbec..

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.