V této době nás straší duchové, vrazi, atentátníci, šílenci, únosci, lupiči a zloději. Mě ale straší poslední dobou další věc a to jsou lidé, kteří se objevují v mé blízkosti.
Všichni podvědomě nějak škalutkujeme lidi. Protože je psychologie složitá a ještě neprozkoumaná věda, na kterou má každý vědec jiný názor, není divu, že si ještě nikdo toho škatulkování nevšiml. Podle mě si každý škatulkuje lidi podle svého; podle svých zkušeností a toho, co mu připadá v životě „nejdůležitější“ a s čím se nejvíce setkával nebo s čím měl největší problémy (hodný-zlý, chytrý-hloupý). Já všechny seřazuji podle stupně „tichosti“.
- tichý
- střed
- extrovert
Dále jsou ještě přeběhlíci, které znám v několika podobách (ke kterým se hlásím). Jsou to lidé, kteří se mění podle společnosti, ve které jsou. V každém případě se můžete bát i přeběhlíků a to v případech, kdy zrovna přeběhli k tichým nebo k extrovertům. Obě tyto skupiny jsou nesmírně nebezpečné a každý by se měl u nich držet na pozoru.
Jak to? Vždyť přeci extroverti jsou většinou strašně sympatičtí fajn lidi, a když jsou to takoví ti „party extroverti“, tak dělají pořád nějakou show a hromada lidí je má ráda? A ti tišší přeci nedělají nic, takže ani nic nemůžou zkazit!? A jak můžu tyto 2 extrémy házet do jednoho pytle? JEDNODUŠE! Každý vyhrocený extrém je problémový a v celku stejný. Ať jsou to pravicoví extrémisti či levicoví, dělají nakonec úplně stejný bordel.
Problém: Nikdy nevíte, co si extrovertní nebo tichá osoba myslí. To je to nejnebezpečnější. Tišší to neřeknou, protože to nemají za potřebí, nevadí jim mlčet, rádi poslouchají nebo jsou rádi v nějakém svém světě mimo realitu. Takže nemáte tušení, co se jim v těch hlavách děje.
Extroverti vypadají, že řeknou všechno, umí se bavit o všem a jsou nejotevřenější na světě, ale když o tom tak popřemýšlíte, oni si vytvářejí to, o čem bude celá konverzace, a když se jim o něčem mluvit nechce, bravurně a s humorem to obejdou tak, že si nikdo ani nevšimne, že na téma nebylo řádně odpovězeno. Takové osoby si nerady stěžují, nerady se otevírají a svěřují ostatním.
To jsou moji extrémisté, kterých se bojím. Jsou to lidé, se kterými všichni vycházejí na povrchu dobře, ale nikdo jim nevidí do hlavy a při bližším ohledání se zjistí, že jim v hlavě sídlí sakra super velký a nečekaný kostlivec, o kterém vědí jen ti nejbližší. Nikdy nevíte, co se jim zrovna honí hlavou a jestli vám říká, že vás má rád jen proto, že si to žádala chvíle, ale při tom k vám žádný extra cit nechová. Nebo jestli ho hra, kterou hrál, bavila nebo ne, protože se při ní tvářil hrozně nešťastně, ale potom přišel a řekl, že ho bavila strašně. Nikdy nevíte nic. Najednou na vás vystřelí věc, kterou byste v životě nečekali. Skočí na vás a vy zůstanete s otevřenou pusou a nevěřícným pohledem.
Že by to střed nedělal? Dělá. Ale na něm jsou vidět nějaké emoce. Extrémisti vypadají, že žádné emoce nemají, ale najednou se objeví. A vy třeba zjistíte, že jste tu osobu před dlouuuuhouuu dobou moc ranil, ale vy jste nevěděl nic. Nebo že vás má již dlouho rád. Nebo že vás právě moc v lásce nemá.
Bojím se jich. Chovám k nim strašný respekt a snažím se s nimi nestýkat! BOJTE SE TAKÉ, máte proč…
Jediný kočičí tuleň na světe 
A sakryš, že bych se měla začít bát sama sebe? 😀 Jsem docela intorvertní, ale občas vybuchnu a to pak docela řádím. U extrovertů to moc nevidím, moná proto, že mi je blíž ta "má" kresvní skupina 🙂 I když… pár zážitků ze života vlastně mám.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak to já jsem asi přeběhlík. Někdy moc tichá a pak najednou moc hlučná a otevřená. Až se pak cítím trapně xD
To se mi líbíTo se mi líbí
Mám strach z toho, že má na mě něco vliv. AŤ už podprahovými signály mebo… z těhle extremistů. Protože ty maj na lidi velký vliv.
To se mi líbíTo se mi líbí
já sem tky přeběhlík, a bojim se hlavně extrovertů 😀 prvně ze mě dělaj svou kámošku a pak ně mě začnou bejt hnusný….
To se mi líbíTo se mi líbí
Škatulkuju podobně, kolikrát mi to ani nedochází. :-))
To se mi líbíTo se mi líbí
tohle škatulkování je jedna z částí toho mého =o) nejsem ani extrover, ani introvert, ale střed ani omylem. někdy mám extrovertní nálady, někdy introvertní. podle toho, jak se vyspím a podle toho, s jakou skupinou lidí z mých škatulek jsem. ale střed? snad ještě ani jednou… =o)
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak si myslim, že jsem tuplovanej přeběhlík. 😀 Ale jo no, je jasný, že prostředí, ve kterym se zrovna nacházíme, má na nás neuvěřitelnej vliv. A je víc než pravda, že oba dva tyhle eXtrémy dokážou být pěkný "svině" 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Myslím si, že každý je svým způsobem přeběhlík 🙂 Někdo v menší, někdo ve větší míře. Je to jako s choleriky, sangviniky, flegmatiky a melancholiky – kdo o sobě může s jistotou prohlásit, že je zcela jistě jedním z těchto čtyř typů, protože na něho sedí veškeré charakteristiky onoho jedince?
To se mi líbíTo se mi líbí
Werika: Dávej pozor, abys jednou někoho nezabila… A ke mně se moc nepřibližuj! jajja
To se mi líbíTo se mi líbí
Michelle: Extrémní přeběhlík!
To se mi líbíTo se mi líbí
Asi každý mění svoje chování podle okolí a situace, někdo víc, jiný míň. Extrovert to bude mít jednodušší, páč je nad věcí furt. My tišší (hrozný slovo) to máme horší. A že bych se zabýval tím, co se komu honí hlavou a jestli mi nějakej týpek hodlá ustřelit palici?, to fakt ne. Co mám vyčíst z tváře člověka, který se tváří jako při pokeru, ať jde o krk nebo se řeší jakou si dá zmrzlinu? Škatulkování rád nemám!
To se mi líbíTo se mi líbí
No já nemám důvod se jich bát a navíc strach je největší nepřítel!Navíc proč se bát vždyť víte,že jste lepší a když na vás působí divně tak bežte jinam(do přírody třeba) nebo tak no..Nevím co víc o tom psát..
To se mi líbíTo se mi líbí
Já budu asi někdy tichý a někdy střed. Já když mám dobrou náladu a chce se mi dělat hrozně moc věcí, nemusím přitom vždycky mluvit 🙂 Tichých typů se taky bojím. Pořád jsou milí, usmívají se, a pak to najednou na člověka vybalí. Stalo se mi docela nedávno.
To se mi líbíTo se mi líbí
Nejsem zrovna člověk co se chlubí svojí nenávistí nebo láskou na potkání, když mi někdo ublíží, nechávám si to spíš pro sebe, nemám zapotřebí dělat pitomé scény a tak se s tím člověkem prostě jenom přestanu vídat. Ale nemyslím že je to důvod proč by se mě měl někdo bát.
To se mi líbíTo se mi líbí
Honzif: To si jen myslíš, že to mají lehčí… Já jsem si prošla všema třema fázema a všechno má své výhody a nevýhody. I když se to nezdá.
To se mi líbíTo se mi líbí
No jasnačka souhlas
To se mi líbíTo se mi líbí