Dobrý den, nechcete přispět na opuštěné pejsky?

Stála jsem na Jiřího z Poděbrad a prohlížela si reklamu na tabletek. Stála jsem tam před tou reklamou, poslouchala z jednoho ucha MP3 a přemýšlela nad jeho potencionální koupí (Acer w500 vyhrál) a tu najednou slyším nějaký hluk. Otočím se a vidím člověka s košíkem, co na mě mluví. Vyhodím si sluchátko z uší, poplašeně na něho koukám a je mi jasné, že z toho už se nevyvlíknu. „Vwvwpejsciwvvwvw“, říká pán. Jsem tak rozrušená, že se nemůžu rozhodnout, co dělat a nemohu vnímat to, co říká. Oči koukají po košíku, kde nalézají samozřejmě drobné plyšové přívěsky na klíče a kasičku, na které spatří to, o co jim konečně šlo. Padesát korun. Když na to přijde vhodná příležitost, řeknu „No, ale já mám asi stejně jenom dvacku…“, na což pán pohotově odpoví, že to nevadí, ať dám cokoli. S vědomím, že jestli uvidí ty 4 stovky v peněžence, tak to bude hodně trapné, vytahuji peněženku a k mé smůle v drobných nacházím asi 80 kč. Dám padesát a za stálého „vwvwvpsiwv“ si vybírám zvířátko a k mému překvapení zjišťuju, že plyšáci nejsou psi, ale medvědi. Vezmu si ho a konečně mi trošku povolí nervy. Už bych ráda šla, ale pán mi opakuje, že to jde na útulky pro psy, které už nikdo nechce, kteří mají nádory nebo jsou jinak nemocní, tak aby umřeli hezky a vysvětluje mi, jak si můžu dobře zapamatovat internetovou stránku azylrita.cz (azyl jako azyl a Rita… to je normální psí jméno). Abych byla příjemná, prohodím, že to takový problém nebude, že se takhle jmenoval i můj pes a probíhám kolem pána s Novým prostorem, na kterého se jen omluvně usměju a běžím do metra. Jsem zmatená a cítím se zneužita.
Člověk, co občas vychází mezi lidi do velkých měst, to jistě zná, nebo o tom alespoň slyšel. Člověk, který jezdí MHD, to vidí denně. Jde o lidi žádající vás o peníze. V posledních letech vyrostli jak houby po dešti a stala se z toho celkem oblíbená forma vybírání peněz. Nevím, jak to máte vy, ale já se jich bojím. Bojím se jich proto, že vím, že tu jejich „laní tvář“ (to, že se tváří jako mučedníci) mají natrénovanou a manipulují s vámi zdrobnělinami a tragickými příběhy. Štve mě, že ti, co tam stojí z toho mají také nějaké procenta, takže pak z mých 50ti korun se na dobrou věc dostane po dalším přerozdělení při největším polovina. A to jen s velkým štěstím, protože taky si z mých 50ti korun může někdo postavit dům nebo udělat prsa. Štve mě, že jsou všude a všude na vás naskakují. Žiju v neskutečném stresu, aby na mě nevyskočili i z okurek! Štve mě, že se vám snaží vnutit pocit viny. Jakoby říkali Jestli nepomůžeš, tak ta velryba umře JEN kvůli tobě!. Nechci dávat všechny svoje peníze každému v metru!
Třeba to vypadá, že jsem hajzl. Že si žiju jako prase v žitě a nechci pomáhat ostatním, ale není to pravda. Pokud pomáhat chci, najdu si způsob, jak pomoci a také toho využívám. Ať už dobrovolnickou prací nebo smskama, které mi nepřipadají tak brutální. Nechci, aby to ze mě mámili na ulici, kde si o tom nemůžu nic zjistit a jsem pod těžkým tlakem jejich naučené manipulace.
Ok, takové otravování života je někdy užitečné. Těšte se příští článek o reklamních letácích!

30 komentářů: „Dobrý den, nechcete přispět na opuštěné pejsky?

  1. No já se naučila je prostě rychle nevšímavě obejít, když vidím je nebo nějaké "Ou tů pohůnky", tak vytáhnu mobil a dělám, že píšu SMS nebo přinejhorším si ho dám k uchu a hlavně jdu rychle, popřípadě když už to nejde jinak řeknu: Nemam. Nebo Ne. Nemám žádný peníze, který bych mohla někomu dávat, takže asi tak.

    To se mi líbí

  2. Nedávno jsme byli s přítelem v Praze a taky nás zastavila paní, která vybírala jakoukoliv částku na psí útulek. A taky měla připravený košík s magnetickými plyšovými blbůstky. Vylovili jsme poslední drobný (asi tak 30,-, víc jsme v drobných nenašli) a šli dál. Já osobně těmhle lidem taky těžko věřím a pokud by byla možnost, tak pomůžu jinak (koupím radši pytel žrádla nebo tak). Ale zase je člověku blbý říct ne, že? :))

    To se mi líbí

  3. Já s tím problém nemám. Jelikož jsem v Brně v podstatě denodenně, tak jsem vůči tomuhle nejspíš už odolná 🙂 Takže nemám, nedám a zdar. Jediný co platím každej rok je kytička proti rakovině, protože tam je relativně velká šance, že ty peníze jdou opravdu na dobrou věc.

    To se mi líbí

  4. Eleanor: Ono je rozhodně úžasné udělat někomu radost. Vidět, jak je šťastný. Což se ale u těch, kterým ty peníze dáváte za zvířátka, většinou moc nestává, protože to nejde přímo na ně a většinou je jim to jedno. Bezdomovce bych podporovala alespoň v nějaké práci! To je určitě fajn. A na žebráky z hluboka seru! Bohužel ale od turistů si vydělávají hrozné prachy… a pak to prochlastají!

    To se mi líbí

  5. Já se s nima nebavím. Nejvíc mě vždycky rozčílí, když vidí, že mám sluchátka, jdu rychle a stejně na mě mluví. A i když je nemám, tak se nezastavuju, jdu rychle, ani se na ně nepodívám a maximálně utrousím nemám zájem a je mi jedno, na co vybírají. Jsem zlá, ale prostě nemám prachy a nesnáším to.

    To se mi líbí

  6. Abych pravdu řekla, tak lidem v metru nedávám ani na pejsky, ani na děti ani na nic jiného. Podle mě je to blbej způsob vydělávání peněz na tyhle účely. Když už, tak jsem ochotná případně pomoci jinak, ale kupovat si přívěšek na klíče, kterej stejně nepotřebuju a ještě k tomu za 50 kč!

    To se mi líbí

  7. No.. Připadáme si zhruba stejně u těhlech lidí, co to maj na sviřátka, opuštěný pejsky, chudinky kočičky a hlavně štěnátka, ale jako omluvu dávám sám sobě, že sem chudý student a nic dělat nemůžu. Ty jejich pohledy dokážou bejt ubíjející, stejně jako od svědků JHV, nebo novýho prostoru… Ale z čeho mám strach víc, sou neoznačení loudiči peněz a to ti, který to chtěj na bagetu nebo krabicák, všichni známe. Tou jenom při jejich přibližování a pohledu nahazuju WT postoj a frázi pardon, nic nemám. Tohle se mi jednou stalo, když sem šel s kamarádem na pivo s penězma na zaplacení lítání (nebudu řikat kolik, ale z vyprávění určitě víš, že to je peněz jak…) a protože sem byl ten den vůl, zapomněl sem zaplatit, takže sem si to dovezl do Prahy a protože sem byl ještě větší vůl, nevyndal sem si je doma z peněženky a šel sem s něma do restaurantu a samozřejmě jsme cestou takového pána potkali.. To pbych pak na cokoliv odpřísáhnul, že peněženku nemám u sebe 😀

    To se mi líbí

  8. Rada od zkušené: hrdě se podívám "výběrčímu" do očí a zcela nahlas řeknu, že přispívám dostatečně na charitu a je li třeba, vyjmenuji. Adoptovala jsem chlapečka v Indii, posílám sms kam je třeba, kupuju na Vánoce dárečky pod strom splněných přání do domova důchodců. Ano, máte pravdu, podívám se na net a na váš útulek pošlu nějakou částku.

    To se mi líbí

  9. Já byh si s tímhle modelem tabletu ještě rozmyslel. Je na tablet zatraceně těžký (váhu nepodceňovat!), má horší displej a jeho cena je srovnatelná, ba skoro stejná jako moje Trafo. Oba mají téměř stejný hardware. Jeho plusem je, že má 3G, což nemá ten můj.

    To se mi líbí

  10. Taky to řeším stylem nemám zájem a rychle pryč, páč jak se člověk zastaví, tak se jich nezbaví. No a těch dotazů nemáš cígo, chybí mi 10Kč na jízdenku, … těch je snad ještě víc. Prostě takovej každodenní pražský slalom 🙂

    To se mi líbí

  11. Já vybírám na světlušky a necítím se kvůli tomu vůbec zle. Ale tyhle lidi s pidi plyšákama, kteří vypadají úplně stejně a jediná změna je v tom, na co zrovna vybírají… ty nemám rád.

    To se mi líbí

  12. taky mi to vadí..takže sotva na mě začne někdo mluvit tak nereaguju a odcházím. horší je když musím na některým místě čekat. ale snažím se rovnou důrazně říct že nemám zájem.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.