Když koukáte na otáčkoměr místo na tachoměr, nemůžete se divit, že pořád jedete 20…

Dnes mám za sebou čtvrtou jízdu. Ano, je to tak. Tuleň byl doposud odkázán jen na vlastní ploutve, ale dovršením osmnácti let se rozhodl, že by pohyb po čtyřech kolech také nebyl k zahození. Tedy spíše jen papír na řízení, protože vlastní automobil si asi jen tak nepořídí a šance, že jí ho půjčí matka je mizivější než neviditelný inkoust.
První jízda se uskutečnila na parkovišti. Seřídit si sedadlo, zrcátka, pás. Klíček, světla, spojka, brzda, start, jednička, odtah ruční brzdy, plyn, vypouštět spojku, počkat si, jet, dvojka, spojka, brzda, stát a rozjet se; jednička, spojka, plyn… Zjistila jsem, že největší problém mi dělá udržení se v pruhu a neumím točit volantem. Tyto dvě skutečnosti u mě jsou do teď.
U druhé jízdy na mě čekaly malé uličky bez aut, kde jsem si ještě pořád pletla, co mám kdy pustit a jak se dává jaká rychlost. Jela jsem, jela, nikde nic. A najednou z ničeho nic se vynořilo auto! Byla to divná ulice, já nevěděla, co mám dělat. Brzda, plyn? Volant? Spojka? Jela jsem asi 10. Druhé auto skoro stálo. Projela jsem kolem něho za neuvěřitelného mrskání volantem. Když jsem projela a dostala se na rovnou silnici, srdce bouchalo tak, že mít míň kvalitní tričko, tak by ho prorazilo a mít vyšší tlak, tak mám infarkt. Uklidnila jsem se a učitel mi řekl „Mělas mu dát přednost“.
Celou dobu jsem byla na těchto maličkých uličkách bez aut, jednička, dvojka. Poté slyším „doprava“, po chvíli přemýšlení, která ruka je pravá, jsem se dala blinkr a jela doprava. Tam na mě kouká velká ulice. Aha, asi si přejedu jednou takhle po tý velký a pak zase zpátky, říkám si. Ale vida, kruhový objezd „Třetím vpravo.“, říká učitel. Ach bože! Obří kruhový objezd! Auta! Jak jdou za sebou čísla? Kdy je trojka? To už je třetí? Řekl vůbec číslovku tři? Mám dávat blinkr? Co když do mě něco nabourá? Přežila jsem první kruhový objezd a jeli jsme přes vééélkééé silnice až na Opatov!
Třetí jízdu jsem už začínala na předním sedadle hned u autoškoly. Měla jsem vymotat zaparkované auto z místa. Na to se na mě přišel kouknout pan ředitel autoškoly, se kterým se již dlouhá léta znám, a který si mě pamatuje ještě na nočníku. V půlce mi to chcíplo. Poté jsme jezdili již po větších ulicích. Ne moc často zahýbali vlevo a já se stále nemohla udržet ve svém pruhu, hýbat plynule volantem, někdy jsem si nepřiřadila dobře, zmatkovala, pletla si levou a pravou a seděla v křeči nalepená na volantu s očima divoce rozšířenýma.
Čtvrtá jízda proběhla dnes. Cestou tam jsem viděla, jak autobus narazil do kolisty. Z Opatova jsme jeli kolem žlutých zastávek metra, které jsem v životě neviděla např. Radlická, po Evropské, prožila jsem si první zácpu (příště zkusím Guttalax), projeli jsme malým tunelem, byli jsme v Bubenči, na Letné a zakončili to v Hostivaři. Chtěla jsem se chlubit, že mi to za celou dobu při jízdě nechcíplo, a nechápala jsem, jak to někomu může chcípnout třeba na křižovatce. Hned potom, co jsem namachrovaně dala oči vsloup mi to chcíplo za křižovatkou a hned potom i na křižovatce. Na kolejích (ahoj mami).
Jeli jste někdy za autoškolou? To je horor! Rozjíždí se, kdy nemá! Dělá divný věci! Chcíplo mu to (hihihi)! Já ty autoškoly tak nemám ráda… lituji každého, kdo jede za mnou.
Kromě těchto pár drobností musím ale uznat, že ze sebe mám dobrý pocit. Baví mě to a teď jsem ani nebyla tolik nervózní (neklepala jsem se před tím 2 hodiny zimou). Vždy, když udělám něco špatně a je mi to naznačeno, dělám, že tam nejsem a potichu se směju. Jsem oslovována „Karle“ a bojím se, že tam kvůli tomu jednoho dne rozpláču. Ubírám plyn tam, kde ho mám přidávat. Levá a pravá strana jsou neuvěřitelná překážka. Volantem prý cukám pořád, i když to necítím. Jsem spokojená. Baví mě to! Jen tak dál.
PS: Nadpis je vytvořen z mého statusu na facebooku z minulé jízdy. Sklidil neuvěřitelný úspěch. Hádejte proč…

15 komentářů: „Když koukáte na otáčkoměr místo na tachoměr, nemůžete se divit, že pořád jedete 20…

  1. Aspoň, že ti dělá problém jen točit volantem 😀 Já už od autoškoly jsem nařčena z toho, že volantem točím jak profi kamioňák a stejně tak zacházím s pákou, když řadím, ale to ostatní se i přes existenci mého řidičáku řadí k umění uchazeče na druhé jízdě 😀

    To se mi líbí

  2. Na řidičáku mám furt fotku z 15ti 😀 A to mi už nejni skoro stejně let 🙂 Příště místo 20 měj na otáčkoměru 50 a instruktor se asi bude divit. Já si zajdu do sklepa, okouknu pár svých dvoukolých Američanů a řeknu si : prostě nejsem stavěnej být řidičem, i když na silnicích trávím možná víc času než leckterý obchodní zástupce 🙂

    To se mi líbí

  3. Nevěš hlavu ani tělo. Žádný učený z nebe nespadl. Já dostal autoškolu jako odměnu za maturitu, takže jsem papíry dělal přes moje úplně poslední prázdniny. V práci jsem toho pak moc nenajezdil a na vojně… hurá papíry na náklaďák. Při první jízdě jsem myslel, že chcípnu. V3S, Olomouc a já byla hodně divoká kombinace. Dokonce jsem chtěl skončit. Nakonec jsem papíry udělal. A když jsem je udělal já, tak je udělá každý. Jako tu maturitu.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.