Známe to. Každý se čas od času ožere jako prase. A kdo ne, na toho taky jednou dojde. Bude mu 25, zeblije, co uvidí a měsíc se nebude moci kouknout nikomu do očí. Radím dobře, dělejte kraviny, dokud se můžete vymluvit na pubertu! Nicméně, dnes tu nejsme kvůli radám do života.K alkoholu neodmyslitelně patří dvě zvířata: Opice a kočka. Podle toho, jestli jsme prožili večer s makakem či gorilou, se odvíjí velikost kocoviny. Ta je však u všech individuální. Někdo protancuje noc s párem gigantických goril a ráno potom vylétne z postele jako silný losos. Druhý pokecá s kočkodanem a poblije strop.
Moje kocovina většinou není moc hrozná. Častokdy mě jen malinko bolí hlavička, což se ztratí, když začnu vyvíjet nějakou aktivitu. Jsou také dny, kdy mě kocovina navštíví, přinese si s sebou i všechna zavazadla, dělá doma bordel, hraje si s chuťovými pohárky a odmítá odejít. Většinou to probíhá stejně.
Ve slovníku spisovné češtiny jsem našla pojem „Poopilecký těhotenský stav“. Vyznačuje se tím stav, kdy má postižený chutě, které se vyskytují u těhotných žen. Pořád se mění a jsou velmi silné.
Probudím se s žízní, jakou nemám nikdy. Strašná chuť na mléko. Dobelhám se k lednici, drapnu krabici s mlékem a piju. Sklenička nepotřebná. Po pár locích najednou zjistím, že je to hnusný, že už mléko nechci a krabici odhazuji. Vrhnu se na skleničku vody. Hltem vypiji půlku a pak mi zase přijde nechutná. Už nevím, co dělat. Je tu něco jiného? Pořádně si prohlédnu lednici, najednu očina na alkohol a s oklepáním zrak hned odvrátím. Bleh. Co ale teď? KAPUČÍNO! Vyndám si nejkrásnější hrnek od Gaudího, nasypu do něj směs v prášku, přidám cukr a postavím vodu na kapučíno. Mezi tím zapnu televizi a dostanu chuť na kakao. K tomu si do obýváku dám další skleničku s vodou. Ulehnu a upíjím. Od všeho.
Kolem jedenácté/dvanácté hodiny začnu mít hlad. Fuj, něco jako studená snídaně NEPŘIPADÁ v úvahu! Nezaplnilo by mě to, neuspokojilo by to můj žaludek, chuťové pohárky ani hlavu a …ble!
Jediné, co může zahnat to obrovské prázdno, které se z vteřiny na vteřinu projevilo, je obrovské, teplé a nejlépe mastné jídlo! Prostě… aby to vypadalo jako jídlo. Velký hlavní jídlo. Ke snídaňo-obědu. Nic jinýho tady nefunguje. Nejde to. Nedává to smysl. Musí to být tohle. Prostě MUSÍ!
Takže když doma nic není uvařeného (hahahahaha), musím to buď udělat sama (což je dost těžké vzhledem k mých kuchařským dovednostem), nebo něco koupit. Takže se stává, že se najednou obléknu a letím přes půl Prahy, abych si koupila pořádnou fast-foodovou čínu. Před tím ještě obvolávám všechny kamarády a známé bydlící u Čerňáku, jestli náhodou neví, kde tady nějaká čína v okolí je.
Nebo si udělám domácí hranolky (hodit do vody na 20 minut, pak na pečící papír a na 40 minut do trouby), ale protože jsem nedočkavá a musím je mít HNED, do vody je nedám a pak jsou nepoživatelný. Ještě k tomu ten prožitek není takový, jaký mohl být, a chuť na pořádné jídlo nezaniká.Od skutečnosti, zda jsem ústa naplnila tím, čím jsem chtěla, se odvíjí má nálada na celý den. Kdy se dobře nenajím, pořád mě všechno bolí, je mi špatně a všechny vás nesnáším. Pokud se najím dobře, jsem nesmrtelná, můžu dělat cokoli a mám vás ráda.
Maminkám se takové věci nestávají, máme rozum a alkohol nenadužíváme.
To se mi líbíTo se mi líbí
Tělo mi alkohol vždycky trávilo dobře, což mi ostatní záviděli, protože zatímco oni druhý den potupně zvraceli, já byla většinou v nesnesitelně dobré náladě 🙂 Chuť na něco dobrého jsme mívali ještě v noci, nejlépe na hamburger z Tip Topu (dnes Topburger) – Plzeňáci pochopí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Matička: U slepičího trusu jsem omylem vyflusla půlku snídaně. TO je dobře, že maminky mají mozek! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Jo, to znám. Vybrat ledničku a pak se probudit v obalech od jídla, flaškách a různých nedojedených věcech. Fakt zážitek! (Ale lepší než se probudit ve zvratkách nebo tak.)
To se mi líbíTo se mi líbí