Všichni umíme česky, všichni ovládáme jakž takž angličtinu, hodně z nás umí i jiný jazyk a pár lidí se domluví i více jazyky. Většinou jsou to jazyky, které najdete v Evropě, a které mají vždy podobná pravidla. Po naučení dvou jazyků pochopíte princip těch ostatních a najednou zjistíte, že je všechno stejné a za chvíli mluvíte jako kniha. Cizojazyčná kniha. Tu ale přijde hromada Asiatů a vy jste v prdeli. Nerozumíte nic. Ale naprosto nic. Ani z tónu hlasu nemůžete nic rozpoznat. Co je otázka? Co je odpověď? Kdy se hádají? Kdy si naopak říkají pěkné věci? Děs!K tomu ještě ty jejich tragické komplikované znaky. Taky jste přemýšleli, jak asi píšou sms? Nebo jak sakra může vypadat jejich klávesnice? Mají tam ty znaky? Moje teorie byla, že mají na klávesnici ty čárky a tak píšou ty jejich znaky. Po tomto víkendu ve Vídni mám hromadu nových poznatků o čínštině, Číně a Číňaněch!
Vždy se nám zdá, že Číňané hrozně zpívají, když mluví. Je tomu tak, protože mají 4 tóny nad samohláskami, které se čtou přesně tak, jak se píšou. (hlas nahoru, hlas dolů, hlas stejně/rovně, hlas zhoupnout). Při čemž je výslovnost velmi důležitá, protože když řeknete má a má, jedno může znamenat matka, druhé může znamenat anaserpentní spinóza.
Z intonace nemáte tedy ani možnost zjistit, co by byla otázka, protože neexistuje nic jako zvedání hlasu nebo něco obdobného co by se u otázek používalo. Věta je prostě jako otázka utvořena a končí si jak chce.
„Jak se píše ,Ben‘?“ zeptala jsem se. Xin [Šin] nevěděla a tak se podívala do mobilu na sms. Napsala normálně latinkou ben a na displeji se jí objevilo několik znaků, ze kterých si měla vybrat ten pro ten význam, který měla na mysli. Takhle to funguje i na klávesnici na počítači. Napíšou tam začátek slova s normálními písmenky a pak si vyberou znak.„Jak se píše ,Ben‘?“ zeptala jsem se. Xin nevěděla a tak se podívala do mobilu na sms, po čemž se podivila „To má jenom šest významů?“. Normálně jejich slova mají významů mnohem více. S tím, že některé odlišuje ten akcent a některé jsou prostě synonyma. I když to hrozně záleží na větě samé.
Například Ní hǎo (你好 ) [nihau]znamená Ahoj a doslovný překlad je Ty dobrý. Ní hǎo mā? (你好吗?) [nihau má]znamená Jak se máš a Ní hǎo bèn(你好笨 ) [nihau pn]znamená Ty jsi blbeček.
Používají normálně tečky, vykřičníky a otazníky k těm jejich znakům.
Mají strašně moc nářečí, kde i píšou trošku jinak a vyslovují jinak.
Často se obejdou bez sloves. Neskloňují. Nerozlišují muže a ženy. Nečasují; když chtějí říci něco v minulosti, řeknou větu normálně v přítomnosti a dají tam včera nebo před týdnem atd. To samé mají s budoucností.
Počítání na prstech je taky jiné. Když si Xin chtěla objednat 8 kousků pečiva, přinesli jí jen 2, ačkoli jasně ukazovala na prstech jedné ruky osm. Později pochopila, že my to takto nechápeme a vytáčela oči do neuvěřitelných úhlů, když zjistila, že na ukázání musí použít prsy na obou rukách.Číňané nekývají hlavou ani jako ano, ani jako ne a moc neházejí rukama ani nohama při mluvení. Jak asi víme, jsou velmi klidní, hodně disciplinovaní a striktní.
Používají spíše vložky, i když tampóny jsou normálně dostupné. (Informace hlavně pro muže)
Již jsem věděla, že oni se svým „romantickým“ životem rozhodně nezačínají v patnácti jako v Evropě. Věděla jsem také, že dost často začnou na tyto věci myslet klidně až ve 25 letech či později. Teď jsem se k tomu dozvěděla, že mnozí z nich se neberou ani z lásky. Často je to jen „Synu, toto je dobrá slečna, už je ti 30, vem si ji.“ a syn řekne „Ok, mám na to věk, co jinýho bych teď měl dělat.“ a za půl roku svatba a dítě.
„A jak se má komunismus u vás?“ ptám se.
„My už dlouho nejsme komunistická země.“ odpovídá mi.
Jediný kočičí tuleň na světe 
Опять фантастическая интересная статья 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
спасибо 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
O těch tónem kdosi vykládal na srazu s Temnařkou. No, čínsky bych se asi jen tak nenaučila.
To se mi líbíTo se mi líbí
Mně stačilo když jsem se učila vietnamské fráze a všichni se mi smáli, že místo máma říkám nočník )nebo něco takovýho)… Nejvíc mě v ní ale pobavilo, že jako roztomilé oslovení (v češtině "zlatíčko" apod.) se používá slovo, které také znamená hovno.
To se mi líbíTo se mi líbí
Moc hezkej článek!! Když jsem se vrátila z Číny, tak jsem tím počítáním rukama otravovala každýho na potkání a jak jsem otravovat přestala, okamžitě jsem to komplet zapomněla.. 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
S těma svatbama po asijsku je to ale fajn 🙂 Je to mnohem rozumnější než se brát z lásky. Když už, tak z lásky, z tý opravdový, né jakože se dva zamilují a hned se chtěj vdát/ženit a za pár let na sebe budou jako hyeny. Lidi se berou proto, aby nebyli sami a měli vždycky po boku parťáka, který toho druhýho podporuje.
To se mi líbíTo se mi líbí
Uvidim, jestli se někdy budu chtít učit nějakej azijskej jazyk, jestli jo tak až po irštině a finštině :D. Článek se mi moc líbil :D.
To se mi líbíTo se mi líbí
Taychi: Moje idea je, že jde všechno! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Dáváš mi zabrat holka 😀 To je sakra těžká situace. Ale takovejch musí být ještě víc a ještě bizarnější. Třeba postupně zjistíš, že jseš homosexuál. Nebo si chceš změnit pohlaví. S manželstvím se musí trpělivě a zdrženlivě. Ale i tak si myslím, že je to děsná ruleta a na konci rozhodně spíš štěstí.
To se mi líbíTo se mi líbí
Ale určitě byla, dost bych se divila, kdybys unikla. Jenom si to už nepamatuješ.. 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Kájo, nepamatuješ :))) počítáním do 10 jsem byla otravována já a dohromady bych to určitě dala 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mydoooom: A je klidně možné, že šance, že najdu toho pravého, je stejná, jako že se rozhodnu změnit pohlaví. Posraný štěstí. Pojedu tam k vám. A nebudu nic řešit 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Čínština vypadá vážně zajímavě. Hlavně ty znaky. 😀 Já se učím japonsky a přijde mi to podobné. Hlavně znaky pro čísla a pak ty časy. Japonci je (tedy myslím) taky nemají, ale zas rozlišují pohlaví a stupeň zdvořilosti určitého oslovení. Třeba znám asi šest způsobů jak říct "Rád(a) vás poznávám." a je to docela záhul. Ale když do toho člověk začne pronikat, učit se znaky a zjišťovat princip… Třeba nedávno jsem zjistila, že japonské kanji pro les jsou vlastně tři znaky pro strom. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Čtu tenhle úúúúúúúžasnej článek a přemýšlím, že jsem uměla to čínské počítání, ale že teď nedám ani nulu, že jsem fakt hloupá, že nic neudržím. A nevěděla jsem, kde jsem k tomu původně přišla, uměla jsem dvě verze. Po čtení komentářů už vím, naučila mě to má sestra a uklidnila jsem se, že to taky zapomněla… Ovšem cikánské počítání od tatínka si z dětství pamatuji do teď. Ednuko, dvuko, trko, čtrko, págo, lágo…
To se mi líbíTo se mi líbí
Lady Diabolus: Mně by se čínština líbila, ale ty znaky mě neuvěřitelně děsí prostě 😀 Japonština taky musí být masáž!
To se mi líbíTo se mi líbí