Psáno v pátek 1. 6. 2012
Vzhledem k tomu, že jsem si před dvěma lety propadla, měla jsem teď možnost zažít maturitu trochu jinak. Zatím co já jsem chodila po fiestách, čas od času se naučila na nějaký test, spala a zatahovala, pozorovala jsem statusy na facebooku mých spolužáků ze základek a z mé minulé třídy na gymplu. Několikrát denně bylo „Já už na to mrdám!“, „Tak zítra matika, přejte mi štěstí!“, „Myslím, že nic neumím“, „Proč mi připadá, že zemák vidím poprvé v životě?“, „To bude zítra slušná loterie“ atd. Kamarádi odmítali chodit ven, protože se museli učit. Nebo tak aspoň vypadat. Stresík. K tomu ještě stresík z příjmaček.Na konci dubna přišly písemné testy. Já měla 3 dny volna!
Celý svět ústně maturoval minulý týden, my jsme si to dali až tento. K mému štěstí jsme museli mít my – naše třída 3. A – službu na občerstvení. Aby učitelům, komisařům ani maturujícím nechyběla voda, káva, čaj. Ale také aby nestrádali nedostatkem chlebíčků, bábovek, rumovo-čokoládových koulí, pizzových šněků, koláčů, dortů, ovocem, zeleninou, slaných tyčinek, sladkých tyčinek, kokosových obdelníků, koblih a koláčků. Při čemž si někteří profesoři chodili ještě stěžovat, že už u nich nejsou ty dobré koule a že chtějí také ty cap caky s modrou polevou, co mají maturanti. To nebyla maturita. To byly svátky obžerství! Naštěstí i pro nás, kteří jsme měli službu a úspěšně jsme ochutnávali vše, co jsme měli dát chudákům učitelům. Co kdyby je někdo chtěl otrávit?
Bohužel si maturanti této možnosti jídla moc neužili, protože většina z nich byla tak nervózní, že by jídlo okamžitě vyvrátili. Někteří se klepali, někteří koukali do země, někteří se na poslední chvíli ještě učili, někteří pobíhali po chodbě, někteří mluvili (a mluvili) a někteří působili celkem v klidu.
V každém případě jsem si jako ponaučení odnesla, že si nesmím příští rok brát nic s rukávy, protože se potí nejen na potítku. Nebudu si brát ani vysoké podpatky, protože bych na nich určitě zapomněla chodit a vymázla bych se. Když někdo může zapomenout jak se mluví, je velká šance, že zapomenu i jak se chodí. Kor na vysokém podpatku.Taky jsem si z toho odnesla, jak je ta celá posraná zkouška strašně moc o náhodě. O tom, jakou otázku si vytáhnete, co zrovna ve stresu spletete, jak se učitelům líbíte, jakou mají zrovna náladu (cup cake jsme ihned donesli), kdo byl před vámi a jaké je dnes počasí. Všechny faktory ovlivňující vaši známku.
Po uvidění několika maturit z češtiny si stále stojím za tím, že je kravina povinně maturovat z literatury. Na tom není ani kousek logiky! Na co mi to sakra je?
My – občerstvovací služba – jsme měli tedy na starosti, aby všude byl pořád dostatek jídla a pití. Naše připravovací místnost byla biologická laboratorní učebna. Tam, kde normálně sedíme my, se válely hromady jídla a krabic a upřostřed zadní stěny stála lednice, která byla narvaná pomazánkami, dorty, vodami, sýry, salámy a k všeobecnému překvapení i hybernujícími šváby a dalšími brouky.
Vedle nás v jazykové učebně byla občerstvovna učitelů. Slézali se tam, jedli, pili a diskutovali. Tam jsme chodili, brali špinavé nádobí a dodávali to, co chybí. Člověk by nevěřil, co všechno ty učitelé drbou. Na povrchu takoví dobří lidé a pak se smějí studentům, kteří něco věděli, vzpomínají na studenty, které v minulých letech vyhodili, komentují také výšku podpatků a krátkost sukní, pomlouvají naše spolužáky i jiné učitele. Co si budeme povídat, každý student ze služby tam byl co nejdéle.
Druhá místnost, o kterou jsme se starali, byla občerstvovna maturantů. Tam už to ale nebyla taková zábava, protože tam většinou byli všichni nervózní a moc nemluvli.
Během maturit jsme se samozřejmě i na nějaké maturity šli kounout, abychom příští rok nebyli překvapení a nevěděli, kam si sednout. Předem jsme byli uporozněni, že tam máme vcházet jen, když si tahají otázku. Potom jsme ale zjistili, že se tam dveře netrhnou a že je to v celku jedno.
Na dveřích byly napsané rozpisy říkající kdo kdy kde s kým a z čeho. Vešli jsme. Ve tříde na nás čekali 4 lavice spojené k sobě jako by 2 a 2 překryté ne zrovna pěkným zeleným ubrusem. Na tom ve váze velká kytka. Za stoly u okna řada lavic, a u jedné z nich byly papíry s razítkem školy a pár propisek a spocená židle. Kolmo na stoly pod vyzdobenou nástěnku nápisy „Přejeme pěknou maturitu“ si sedali diváci. Pro lepší představu přidávám schéma místnosti.U čtyřstolu seděl třídní profesor, jiný profesor a pak ještě někdo. Naproti nim seděl vystresovaný maturant, vedle kterého ho zkoušeli učitelé, kteří o jeho předmětu něco věděli. Připadá mi jako hrozný teror mít zkoušející vedle sebe!
Žák přijde, vytáhne otázku, jde na potítko, kde sepisuje své nápady, za 15 minut ho zavolají na toto osudné zkoušející místo mezi dvěma profesory před kytkou, představí se, vypráví o vytáhnutém tématu, učitelé kladou doplňující otázky a za 15 minut se zvedne, vylije židli a odchází na chodbu.
Popravdě řečeno… pro ty učitele to musí být neuvěřitelná nuda. Nedivím se, že tolik jedí. Kor pro ty třídní profesory, kteří tam musí být celý den a ani se nehnout. Poslouchat biologii, o které nemají ani páru, anebo jak někdo mluví neznámým jazykem.
Na konci čtvrtka, což byl poslední den maturit, jsme donesli z kuchyňky na Olympu asi 12 lahví vína.
Jsem na sebe zvědavá příští rok. Na sto procent vám sem pak napíšu, jak jsem maturity vnímala z pohledu maturanta. Předpokládám, že stejné pocity vzrušení, spokojenosti a radosti mě již postihovat nebudou.
a vy ste se mi museli nacpat na každou maturitu, holoto!
To se mi líbíTo se mi líbí
náhoda je to strašná! ale co s tím ? 😉 koukám že ste tam měli hostinu :)) my se naopak postili 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Papučka: Jednou jsem tam byla omylem a jen na chvliku! A podruhé jsem se zeptala 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Já nevím… tak nějak maturitu zatím nevnímám jako stresující… ale to bude asi tím, že jsem v druháku. 😀 Jinak jsou to zajímavé postřehy..:D
To se mi líbíTo se mi líbí
Službu mám na maturitě příští rok a pak už mě to čeká taky. Ale moc se mi nechce koukat se na maturanty, jak tam bojují s velkou zkouškou života. Já osobně bych si na své maturitě nikoho nepřála.
To se mi líbíTo se mi líbí
Já myslím, že to není vůbec o náhodě, na to se jen kdekdo vymlouvá. Když umíš, náhoda tě nerozhodí. Jasně, já si taky vytáhla v angličtině tu nejhorší otázku, ale protože byla hrozná, učila jsem se na ni. A to, že mě angličtinář neměl vůbec rád, to stejně nezvrátilo. Přijde mi, že na náhodu to svádí hlavně ti, kteří jsou zklamaní svým výsledkem, nebo chytli otázku, na kterou se neučili.
To se mi líbíTo se mi líbí
Míša: To přijde… .)
To se mi líbíTo se mi líbí
U nás to s tím občerstvením bylo podobně, asi je to všude stejné. A každopádně ta maturita nestojí za všechen stres, radila bych ti si ho nechat až na zkouškové, protože v porovnání s maturitou, je to opravdu masakr! Ale palce ti na příští rok rozhodně držet budu 😉
To se mi líbíTo se mi líbí
tulenátko: nene a jsem ráda, já bych se totiž asi pozvracela kdybych něco snědla :D:D
To se mi líbíTo se mi líbí
NIkolas: Náhoda to je, protože můžeš si vytáhnout Bílou nemoc, kterou miluješ a můžeš o ní básnit roky a nebo si můžeš vytáhnout nějakou kravinu ze středověku, kterou nemáš rád a i kdyby ses ji učil měsíc, tak ji nevybásníš tak jako onu Bílou nemoc. Ale ok… asi když se naučím všechno, tak pak je to jedno.
To se mi líbíTo se mi líbí
[10]: To bylo ale ze stresu, ne z jídla. 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Já jsem maturoval letos na Českolipské. Minulý rok jsem se byl podívat, jak to u zkoušení u maturit vypadá, ale nikdy jsem se o to víc nezajímal. Takže jsem byl letos dost překvapený, že existuje něco jako ta "občerstvovací služba".
To se mi líbíTo se mi líbí
Jaktože mě žádné modré věci ani kokosové obdélníky nepotkaly? 😦
To se mi líbíTo se mi líbí
Tuleni, teď opravdu lituju, že jsem odmaturovala na poprvé! Kdybych si to měla příští rok zopakovat, najmu si tě jako catering! 🙂 Ale jsem ráda, že to mám za sebou a příští rok ti sem budu psát posměvačné komentáře, že to mám za sebou! 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Klára: Maturovalas ve špatný den!
To se mi líbíTo se mi líbí
málem pozvracel matikáře? 😀 jaj..no kdybych si mohla vybrat tak bych jednu profesorku nejradši taky ..bléé 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Mně na potítku učitel na zemák do mých zápisků psaných modrou škrtal svojí červenou, takže jsem si pak připadal u zkoušení drobet blbě 🙂 Pamatuju si stresy na chodbě, zoufalé učení během pauzy před dalším předmětem, otrávený zkoušející … asi je to všude stejný. Kámoš teď dřepěl jako třídní celý týden u maturit a zpruzenej byl jak píšeš. Jsem rád, že už maturovat nemusím – logaritmy jsem se "naučil" až u tabule, ale bylo to za 3.
To se mi líbíTo se mi líbí
Verča: No to by byla story k nezaplacení!!!
To se mi líbíTo se mi líbí
to každopádne..ale tak jedna profesorka mě fakt naštvala..dát mi dvojku místo jedničky proto, že podle ní bylo málo "očního kontaktu" během zkoušky, a proto, že to znělo jako bych to měla naučený zpaměti a ne že bych tomu rozuměla..paráda :)) jako na známky se nekouká ale když sem mohla mít vyznamenáníčko přece jenom to zamrzí :))
To se mi líbíTo se mi líbí