Bonjour de La Penne sur Huveaune

Krásný dobrý den všem! Hlásím se vám z městečka vzdáleného 1 kilometr od Marseille, což je na jinu Francie! Je tu asi tři sta stupňů a člověk tu nikdy nezažije klid kvůli řvoucím cikádám!
Bydlím v drobném řadovém domečku o třech patrech. V nejvyším je koupelna, můj pokoj v velkou postelí (já ji chci prostě domů taky, matko!) skříní, oknem atd., vedle je pokoj rodičů, kde spí i s malým osmiměsíčním spratečkem a poslední pokoj na patře je ten tříroční holčičky, která je stejně velká jako pětiroční chlapeček. To jsou moje děti.
V prvním patře je kuchyň, obývák, koupelna a dveře na malinkou terasu. A dole „ve sklepě“ je takový hrací kout pro děti, kde mají asi 3 milióny hraček. Tak k tomu přihodím i ty hračky, co jsem přinesla jako dar.
Čas od času si říkám, jestli se tu něco neropzadne, ale zatím to vypadá dobře. Dneska jsme byly nakupovat prasklé prkýnko na toaletu.
Jak je tu vedro, tak se domy dost podobají Mexiku, takže si spíš připadám v Americe než v Evropě. Takhle to ale prostě je. Jen škoda, že tu nemají místo topení klimatizaci. I když já teplo moc ráda, radši bych si brala do pokojíčku mikinu než tohle.
Moje práce bude spočívat v tom, že ráno vstanu, vzbudím děti, udělám jim snídani, obleču je a matka si je odveze do takové letní školky. V šest přijedou, já si s nimi budu hrát, umyju je a uložím je do postele. Nevypadá to nijak těžce, co? No, doufejme. Děsím se těch začátků. Ale to budu mít rychle za sebou a pak to snad bude fajn. Prý k tomu ještě hodinu týdně žehlení.
Otec mě vezl z letiště (je tedy doma), ale jinak doma přes léto nebývá a pořád někde jezdí s prací (stará se o výlety do zahraničí pro handicapované). Matka vypadá na 20 let, i když je jí 32. Možná lže… Nemá práci, takže by člověk předpokládal, že si buď najme au-pairku, aby si mohla v klidu dojít na pedikúru. Ale všechny děti strčí přes den do těch školek a pak si s nimi mám hrát já… Co ona z těch dětí má? Moc tomu nerozumím.
Dále to vypadá, že budu mít víkendy volné. Ale těžko říct, protože moje schopnost rozumět francouzsky je dost chabá. Včera jsem si na facebooku všem stěžovala, že mi slíbili jen 35 auro na týden, i když mám ve smlouvě 80. Dneska jsem si o tom šla s matkou vážně promluvit; připravila jsem se na to psychicky, připravila jsem si pěkně všechny argumetny a…
„…že mi dáte 35 auro na týden.“
„Kdo to řekl?“
„Vy?“
„Kravina! My říkali 80!“ (a ukázala osm prstů, což jsem si před tím asi představila jako 3+5 a s francouzskýma skládanýma číslicema jsem se úplně zmátla)
Do francouzštiny se mi pořád cpe španělština. A vůbec se mi to všechno plete!
Dneska jsem se šla projít. V Penne mají všechny autobusy gratuit, což mě moc těší. Nechala jsem se odvézt 4 zastávky do centra a pak jsem se prošla po parčíku a byla jsem asi 10 metrů v Marseille. Pěkný. Já mám prostě radši ty větší města. Ty centra měst.
Všude kolem mě jsou hory. Penne mi připadá jako taková placka mezi horama.
Všude vidím cedulky s přeškrtnutým „LGV“. Zeptala jsem se, a prý jsou to všechny rychlé linky (nejen TGV). Lidé je nemají rádi, protože ničí domy.
Být exchange student je mnohem větší legrace, než něco v zahraničí dělat. Ještě k tomu se u mě objevila asi týden před odletem averze vůči Francii. Nevím proč! Při tom je to tu tak pěkné. Možná je to také tím, že mi tu schází něco, co mi ještě nikdy nescházelo.
Francouzi jezdí jak prasata. Nejvíc mě nadchl otec, když řídil, telefonoval, a při tom si na volantu něco poznamenával propiskou na papír.
Na poště nemají pohledy.
U nás na Ruzyni máme na letišti terasu, kde se můžete koukat na letadla, drobné muzejko letiště a kino!
Dneska na vycházce městem se na mě koukali naprosto všichni. Buď jsem měla na zádech hovno, nebo se snad francouzům líbí cikánské krátkovlasé ženy!
Jsou tu lidé všech barev a typů.
Asi tu nikdo nekrade, protože se nechávají auta se staženými okýnky nebo i odemčená.
V krámech mají Coca-Colu s vanilkou! Za nedlouho ji zkusím.
Včera večer to dítě celou dobu řvalo. Prý mu roste zub.
Když jsem se šla projít, naběhla jsem na autobus na druhou stranu a řekla „Je ne suis pas de aquí“ (poslední dvě slova španělsky). Když jsem tedy nastoupila na správný autobus, sedla jsem si jakoby za řidiče. Nemohla jsem si dát nohy před sebe a po pár minutách jsem zjistila, že to mé místo nevypadá jako místo ostatních a že na mé místo se asi ani nesedá, jen se tam třeba odkládají tašky nebo tak. Když jsem se vracela, bus mi otevřel přední dveře, ale já – jako správný frajer – jsem chtěla nastoupit těmi druhými a tak jsem šla k těm druhým. Ty se ale neotevíraly a já jsem teda šla k těm předním, které se ale začaly zase zavírat. Nakonec se ale znovu otevřely. Pan řidič mi něco s úsměvem říkal. Já byla zmatená. Sedla jsem si na jiné místo než před tím a cítila se nejtrapněji na světě. Zajímavé bylo, že v autobusu nebyla jediná žena. Chvíli jsem si říkala, jestli to není nějaký speciální autobus pro muže. Nebo jestli to není nějaký gang!
Nikdy nemůžu napsat jméno mého městečka. V mé španělské mysli tomu říkám v překladu „Penis lenocha“.
Mám už nějaké drobné fotky, album budu aktualizovat! Pus do Čech!

6 komentářů: „Bonjour de La Penne sur Huveaune

  1. Všecko nej k svátku a málo trablů s "fuckany". Prasata za volantem? Já čekal že budou všici tak v klídku rozjímat a plížit se bulváry v tempu umožňujícím sledování bab na chodnících 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.