Ma vie depuis de 2 semaines

Zítra to budou přesně 2 týdny, co jsem přiletěla na Marseilleské letiště, které je pár kilometrů od Marseille. Jsou to tedy 2 týdny, co tu bydlím, co se tu starám o děti, co tu jím, co tu vycházím s matkou a co se tu snažím vyjít s matčiným bratrem. Proto jsem se tedy rozhodla vám povyprávět pár zážitků, věcí, kterých jsem si všimla a překvapení, které na mě čekali. Předem bych se ještě chtěla omluvil za gramatiku… Nemám ve wordu kontrolu pravopisu a po tom, co jsem napsala „ostrašitý“ (ostražitý) a myluju, nedivila bych se ničemu! Pokud nějaké chyby najdete, nahlašte a nerozčilujte se.
Zmínila jsem matčiného bratra. Bratr se jmenuje Nabil, což znamená, že když na něj rodina volá, zní to jako debil a já se vždycky překvapím. Matka se zase jmenuje Sabah, což se čte jako Saba a je to úplné stejné jako Ça Va (jak se máš), takže když mi volá, nevím, jestli se ptá na mě, nebo mi oznamuje, že je to Sabah.
Otec mi řekl, že je prý bratr trochu retardovaný. Ještě že mi to řekl, jinak už bych byla naštvaná. Bratr mluví tak, že mu často ani Francouzi nerozumí a kroutí hlavou, když já nerozumím, co chce. Když se zeptám, co říkal, tak to zopakuje úplně stejně (i se stejnou intonací) a píše věci tak, jak se čtou, ne tak jak se píšou, takže jeho psanému slovu také nerozumím. To už je snad lepší to tříleté dítě, který neumí říkat „L“.
Tohle dítě jsem včera houpala na houpačce. A vzhledem k tomu, že jsem si pamatovala z dětství, jak nás babička houpala „až do ořechů“ (vysoko do větví ořechu, který byl nad houpačkou), tak jsem to u dětí začala praktikovat taky. Holčička se patrně nedržela tak, jak by měla a v mrtvém bodě na druhé straně houpačky, než jsem byla já, propadla houpačkou, spadla na hlavu a na ní spadly nohy. No, krve by se ve mně nedořezal! Holčička, která je nejvíc ubrečená na světě, se smála a chtěla se houpat dál. Když přiběhla matka, zakázala jí se houpat, aby si chvilku odpočinula a dala se do pořádku. Tak dítě začalo brečet. Já jsem se omluvila a řekla, že to byla moje chyba a matka řekla, že je to v pohodě, že se to mohlo stát kdykoli a komukoli.
To je tak nějak pořád. Matka se dost rychle naštve, ty děti ji rozhodně dovádí s šílenství a nemá už žádnou trpělivost Takže vyběhne na děti a zařve „KDO OTEVŘEL TAKHLE BLBĚ TEN JOGURT!“ a děti nechápou a já řeknu „Já“ a ona „Jo, aha. Tak to je v pohodě“. A takto nějak se vším. Je super, když ve vás má někdo takovou důvěru. Čímž nemyslím jen ten jogurt…
Jinak to jde s dětmi dobře. Pořád přemýšlím, jaká asi budu matka. Někdy si připadám, že naše děti budou mít spíš 2 otce než matku a otce. Někdy si zase připadám jako hrozný gestapák. A budu se k vlastním dětem chovat stejně jako k těmto?
Taky mě štve, že nemám o hodně mladší sourozence. Mohla bych je tahat a dělat s nimi kraviny, byla bych ta velká sestra, ale nemusela bych se o ně starat.
Už se tedy dětí moc nebojím. Už se nebojím ani dveří od koupelny, které mi naháněly neuvěřitelný strach! Mají totiž zámek, který vás pustí dovnitř, ale ne zpátky… Takže první dny jsem trávila vždycky půl hodiny v koupelně, když jsem se snažila dveře odemknout. Strašné! Ještě k tomu ten strach, že si toho všimne ta rodina… Což o to; kdyby mi mohli pomoct, tak už o pomoc dávno řvu a mlátím do dveří, ale ono to z té druhé strany nijak nejde, takže jsem musela potichu zkoušet všechny možné metody na otočení té hloupé malé věci!
Pořád tu cítím nějaké divné pachy… Buď je nemůžu identifikovat, anebo jsem je identifikovala jako moč. Moc nevím proč a co to je, ale nelíbí se mi to. A jsem z toho nervózní.
To polomrtvé dítě, o kterém jsem psala, včera přišlo ke mně na postel a chtělo koukat na videa z youtube.com. Začalo to nevinně s písničkama z pláže. Pak už chtěla koukat jen na ty, kde jsou nahý zadky a velký výstřihy. Když jsme koukaly na video Satisfaction, které tu máte možnost vidět vedle, tak jsem si říkala, jestli bych nějak neměla zasáhnout. Ale holčičce se to líbilo a já se bála, že by zase řvala. Matka naštěstí přišla, když jsme koukaly na Madonnu. Což taky nic moc, ale aspoň můžu říct, že je to populární hudba.
Se starším synem se mi stala také velice zábavná věc. Dítě si rádo kreslí. A já jsem z těch žen, které mají všude tampóny. Dítě si prohlíželo můj penál a našlo tampon. Takový ten barevný od Kotex. Ptalo se, na co to je. Tak jsem řekla, že… je to pro dámy a že je to jedno. Za chvilku chtěl gumovat. Tak to zkusil tím tamponem a byl moc překvapen, že to nejde.
Článek bych zakončila odpovědí na dopis matce… Učení rodiny naším zvykům dopadlo tak, že i já čas od času hodím nože k vidličkám, nepoužívám talířky a peru si v ruce. Mám prostě slabou vůli, matko. Promiň.
PS: Pokud vám nejde napsat komentář, tak řvěte na blog.cz 🙂

8 komentářů: „Ma vie depuis de 2 semaines

  1. Na toho strýčka opatrně, oni bývají vzteklí, když jim něco nejde. Dávej pozor, ale třeba bude fajn. Dávej stále pozor u všech aktivit stále přemýšlej, jestli jsou na to dost starý, aby si neublížila, furt ve střehu. O Tvých slabých edukačních schopnostech co se týká základního chodu domácnosti(myčka, praní, úklid nádobí) jsem již mluvila v @, když mi nešlo komentovat, hlavnš nám jejich hrozné návyky nenos do našich téměř dokonalých!!! Pouštěj jí krtečka, ten si sunsavé kalhotky, kaky by jí to mohlo zaujmout. Nebo najdi křemílka, ty mají velké nosy. Nebo Trautenberka, Anče je taky pěknej kousek, jen to budeš muset tlumočit. Jinak to vypydá, že seš docela oblíbená, tak to rozvíjej, přidej Ladu, to by bylo, aby trochu nezkzlturněly::::!!!!!!!! Pus, matičkaa

    To se mi líbí

Napsat komentář k matička Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.