Fille au-pair cherchant des amis

Krásný dobrý den přeji všem mým čtenářům. Slyšela jsem, že už se v Praze oteplilo. Také jsem slyšela, že minulé týdny bylo po celé Evropě hnusně a jen v blbý Marseille musí být milión stupňů a slunce. Zlaté Mexiko!
V každém případě… Včera byl den, kdy jsem se konečně bavila s lidmi! Po dvou týdnech toho, co jsem byla sama s počítačem, s dětmi nebo s matkou či jejím bratrem, to byla celkem příjemná změna.
Zoufalá jsem si vzpomněla na stránku http://www.couchsurfing.org, o které jsem slyšela v Čechách, a vzpomněla jsem si, že moje kamarádka přes to našla hormadu kamarádů. Zaregistrovala jsem se a začala jsem psát všem lidem, na všechny zdi a na všechny akce, že jsem zoufalá au-pair bez kamarádů a že chci někoho poznat. Během pár dní mi přišlo hrozně moc milých zpráv a všichni mi doporučovali jít na každostředeční akci na pláži v Marseille. Už jsem se chystala minulý týden, ale nakonec z toho sešlo, protože jsem pozdě zjistila, že sem do mé vesnice nejezdí noční busy (noční bus = od 19:00), což by byl celkem problém, protože akce začínala v 19:30. Tak jsem napsala ještě několik zoufalých vzkazů a bylo mi nabídnuto přespání v Marseille. Nejdřív od asi čtyřicetiletého pána, pak i od nějakého mladšího. Tak jsem si řekla, že když tak přespím prostě někde na pláži!
Před tou osudnou středou mi také napsala nějaká Polka, že je také jako au-pair (ale v Paříži), ale že teď jsou s host-rodinou na prázdninách tady u Marseille. Jestli bych ji nechtěla provést po městě, že tu taky nikoho nezná. Tak jsem na to v tu středu naběhla!

Vzhledem k tomu, že jsem byla v Marseille před tím jen jednou, tak jsem nebyla zrovna nejlepší průvodce. Vzala jsem s sebou všechny mapy a brožůrky, které jsem dostala, a vzhůru do Marseille! Párkrát jsme se ztratily, musely jsme se pořád ptát na cestu, seděly jsme na pomočených schodech, chodily jsme mnoho a mnoho, VIDĚLY JSME ASI 5 PROSTITUTEK (výborný zážitek! doporučuji všem!), přehlídly jsme krásnou baziliku Notre Dame de la Garde kvůli neuvěřitelnému výhledu, který u baziliky byl (na přiložené fotce úplně vzadu nahoře a na hoře). Dále jsme zjistily, že výhoda neplacených záchodů není tak velká, pokud jsou tak odporné, že i v případě nejvyšší nutnosti si radši řeknete, že to vydržíte. Překvapily jsme se tím, že v Česku a v Polsku máme hrozně moc podobných tradic a názorů a že bychom se mohly bavit v našich řečech a rozuměly bychom si. Já jsem našla v supermarketu české nápisy na krabicích od Ricoré. A k tomu jsem nadávala na vedro. Koho by z vás, kteří mě znáte, napadlo, že já někdy budu nadávat na teplo? Už je to fakt nepřežitelný a je mi úplně jedno, že to píšu v každém článku!

Meeting začal v 19:30 a my přišly na pláž du Propheté v 19:35. Všude milion lidí a my čekaly, že uvidíme oranžovou vlaječku CS. Tak jsme si dřeply na písek a čekaly. Nebylo to zas tak nepříjemné, protože za chvíli jsme z dřepu udělaly leh a vyhřívaly jsme se. Potom jsme začaly pozorovat větší skupinky lidí na pláži a přemýšlet, kteří z nich to asi budou. Asi v 20:30 jsme vyběhly k jedné z nich. Byly to oni!
Hned se nás ujal starší pán, který to organizoval. Nabídl nám pití a jídlo, pak jsme se hned přifařily k nějaké skupince bavících se lidí… Úžasné to bylo! Pokecala jsem si všemi řečmi (i česky s jednou Ukrajinko-ruskou, která studuje na ČVUT na FELu a říkala, že máme skvělé univerzity), které tak nějak plus mínus ovládám. Seznámila jsem se s Kolumbijci, Brazilcem, lidmi z Lotyšska nebo Litvy (nikdy nevím), Německa, Francie samozřejmě atd. Na začátku ke mně přišel takový mladý kluk a já jsem pochopila, že to je ten, u kterého bych měla spát. Oddychla jsem si, protože vypadal strašně moc mile a neměl námitky na návrh, jestli by u něj mohla přespat i polská kamarádka. Mladý kluk byl Němec a studoval tady na univerzitě.
Bavila jsem se s jednou slečnou z Kalifornie, která mi říkala, že mám nechat okna celý den zavřená a na noc je otevřít. Že tam nebude takové vedro. Na námitku, že je mi v noci zima, když spím jen pod prostěradlem (což namítala i Rusko-Ukrajinka), se urazila.
Bylo také trochu zvláštní, že všichni samozřejmě byli do Francie zamilovaní. Líbila se jim ta kultura, francouzština, lidé a všechno. Já se s tímto ale úplně ztotožnit nemůžu, protože už mám svou první zkušenost s pobytem v zahraničí za sebou, už jsem zamilovaná do Mexika a asi jen tak mě něco nového nedostane. Nebo je to možná tím, že tu jestě nejsem tak dlouho.
Popili jsme víno (nenapadlo mě, že se tady vlastně pije víno), pojedli chipsy a další jídlo, které hosté koupili nebo uvařili a přinesli. Strašně příjemná atmosféra a velká bolest nohou, které jsem si den před tím oddělala v bazénu a ve středu je dodělala celodenním chozením.
V půl jedné nám jel poslední bus. Takže jsme se rozloučili a naběhli do busu. Řekla jsem řidiči s peněženkou v ruce, že nemám lístek. Prý, že to nevadí. Jsem ráda holčička, fakt bych neměnila!

V autobusu jsem se bavila s Francouzem, který říkal, že je Francie debilní, že tu vůbec není svoboda a že když jste tlustý, máte zelené vlasy a nejste katolík, tak máte smůlu s prací a se vším. Proto by chtěl odjet do Kanady, protože je tam mnohem větší ta svoboda. Když jsem mu říkala, že myslím, že tady ve Francii lidé celkem normálně přijímají jiné náboženství, jiné barvy atd., protože podle počtu přistěhovalců, kteří tu žijí – myslím – moc pěkně a podle těch všech barev, které na ulici každý den potkávám, to rozhodně vypadá milionkrát lépe než v ČR, i když si myslím, že ani my nejsme nejpředsudkovatější země na světě. V každém případě to do mě hučel asi 30 minut. Naštěstí jsme nakonec vystoupili. Už jen Němec, Polka a já.

Cestou jsme si povídali a najednou jsem před sebou něco uviděla. Byla jsem unavená, ale i bez toho nejsem zrovna ostříž, takže jsem jen jako zahlídla něco velkýho před sebou, co na mě běželo. Tak jsem se snažila ostřit, ale než jsem se vzpamatovala, tak mi to narazilo do nohy. Jsem se teda zastavila, aby ta věc mohla rychle odběhnout a abych na ni nedupla nebo aby to nebylo ještě nechutnější. Najednou jsem se strašně lekla, protože Němec a Polka začali hrozně moc křičet a zvedat nohy a běhat a skákat a tak. Jsem se vyděsila, co se děje a jestli bych neměla dělat to samé, ale než jsem se rozhodla, jak dál pokračovat, krysa byla pryč a moji spolunocležníci se smáli a já z jejich konverzace zjistila, že to opravdu nebylo něco specifického francouzského s jedem na chlupech, ale že to byla opravdu jen krysa. Něco bych už s tím svým flegmatismem měla dělat.
Vyčistili jsme si zuby a ulehly na matraci. Celá jsem lepila a měla jsem všude písek. Nespalo se mi nejlépe, ale vše lepší než na pláži s krysami.
Ráno jsem pěkně poděkovala, nechala jsem mu tam Studentskou pečeť, učesala se a vyběhla na metro. Ztrapnila jsem se zase u kupování lístku, když jsem se ptala pána, jestli nemá na rozměnění pěti eurovou bankovku… on řekl, že asi nemá a koukal divně. Pak mi řekl, že tam můžu strkat i bankovky.
Mnohem větší trapas ale byl, když jsem běžela do vlaku metra a dveře se zavíraly. Já tam vběhla na poslední chvíli, dveře mě skříply, ale já jsem byla fakt unavená a chtěla jsem jet domů. Takže jsem se tam rvala a 2 muži stojící v metru u dveří mi drželi ty dveře, abych se tam mohla vsoukat. Když jsem tam konečně byla, musela jsem tam přervat ještě tašku, která se tam zasekla taky. No zábava. Nakonec jsem ji vytáhla. No, co si budeme povídat… cítila jsem se velmi trapně. Tak jsem si pak sedla a začala jíst jogurt.
Považovala bych výlet za velmi úspěšný!

9 komentářů: „Fille au-pair cherchant des amis

  1. Couchsurfing je vyborna vec 🙂 Jsem ted jako aupair v Nemecku a kdyz jsem mela podobnou krizovku tak jsem taky uvazovala ze si nekoho najdu nebo se zucastnim nejakyho srazu. Bohuzel bydlim v hroznym prdelakove a tak z toho seslo, ale nastetsi se moje situace vytribila a ja sem ted rada kdyz si muzu enrusene lehnout, nemluvit jen vegetit 😀

    To se mi líbí

  2. Ježiš, myslim, že matka začne brát nějaký léky na neurózy a tiky v oku!! Kde jsou ty časy, kdy jsem byla taky takový střevo, teď už bych se bááála! Francouzi furt nadávaj na Francii, neviděj si do huby, vůbec neví, co maj… ale tak je to lepší než pošahaní američani, co nikdy nebyli na hranicema svý vesnice a křičí, že USA je nejlepší země na světě (protože je tam svoboda a dá se tam podnikat – WTF ?!)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.