Páteční kultura

Jaký bylo to kino? Bylo to úžasný!! Hrozná škoda, žes nemohla jít! Jůli měla zpoždění, takže jsem tam na ní čekala. Tam bylo úplně přecpáno! Všude lidi a na pokladně bylo napsáno, že už je to vyprodaný, tak jsem se trošku vystresovala, ale vzpomněla jsem si, žes nám rezervovala ty tři místa, ale nevěděla jsem na jaký jméno, tak jsem z toho byla taková nervózní, abychom si měly kam sednout. Ještě k tomu s tím Jůli měla celkem problémy kvůli bratrovi, ale nakonec teda jako mohla a bylo by hrozný, kdyby se to nakonec nekonalo. Ale zeptala jsem se u pokladny, kde ty španělský věci jsou a paní mi řekla, že rovnou do Malého sálu. Zjistila jsem, kde je Malý sál, a zjistila jsem, že ve velkém sálu je nějaká přednáška, která je nacpaná a musí se na ni kupovat lístky a že to naše je tedy opravdu zadarmo a vedle.
Šla jsem k paní u Malého sálu a ptám se, jestli jsou tady ty španělský filmy a ona že ano a že můžu jít rovnou do sálu. Tak jsem jí řekla, že má kamarádka zpoždění a že na ni musím počkat, jestli to nevadí a ona mi – k mému překvapení – řekla, že na nás počkají. Tak jsem si představila, jak to celé kino na nás čeká a že jsou nasraní a doufala jsem, že Jůli přijde brzo.
Došla jsem si na záchod, hodila si kabát do šatny, otřela Sophiinu volbu od mýdla a to už Jůli přicházela. Naběhly jsem do již zavřeného kina asi 8 minut po začátku. Na první pohled dost tma. Paní nám řekla, ať si sedneme, kam chceme a já už jsem viděla, jak přecházím nějaký lidi, šlapu jim na nohy a strkám jim zadek do obličeje jen kvůli tomu, že je tam nakonci volné místo jen jedno a ne dvě pro nás obě. Našly jsme ale řadu, kde nikdo nebyl, tak jsme zasedly.
Filmy byly neuvěřitelný! Bylo to seskupení krátkých zapomenutých uměleckých španělských filmů! Titulky v angličtině překrývaly často ty španělské a akcenty mluvících spojující se s kvalitou filmu a zvuku z devadesátých let mi způsobovaly to, že jsem často koukala na titulky anglické.
Byly to filmy, které ukazovaly každodenní život (kamera na člověka, který čeká na někoho na ulici; dloube se v nose, zívá atd), také zajímavé kusy na přemýšlení o plynutí času (záznam z okénka jedoucího auta, který se neustále přetáčel dozadu), zajímavé skutečnosti o lidech z jiných zemí (Kuba, Chile…) žijících ve Španělsku, filmeček patrně o útěku z nějaké země, kde mluvily najednou a strašnou rychlostí 2 osoby…
Asi po patnácti minutách odešel pár sedící veprostřed a my zůstaly v kině samy.
Po pár minutách debaty o intelektuální výši filmů jsme uznaly, že jsme tohoto intelektu ještě nedosáhly. Nechaly jsme kino zcela opuštěné a šly do KFC.

3 komentáře: „Páteční kultura

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.