Když štědrý večer nastává

Bylo něco po páté. Matka se převlékla a začala smažit předobalené kapry, kuřata a myši… Zavřely se dveře do obývacího pokoje, abychom Ježíška při ukládání dárků nerušily, a rozsvítil se stromeček, aby Ježíšek věděl, kam jít. Postarší kočka na nás koukala a čas od času jsme ji pochovaly, což končilo podrápanými rameny, zády a hrudníkem. Protože je již kočička postarší a trošku se bojí výšek, vylezla nám vždy na záda, takže jsme v pravidelných intervalech setrvávaly v předklonu.
Sestra nám ukázala svou novou sukni, na kterou byla hrdá, a těšila se, že jí to bude slušet. Když se do toho však navlékla, musely jsme všechny uznat, že úplně nevychytala barvy. Zkusí to s jiný tričkem, což způsobí zjev obráceného stromu v zimě ve městě (hnědý kmen – triko, zelené listy – sukně, sněhová pokrývka pokrytá špínou z aut – šedé punčochy). Sestra však odmítá dělat stojky, abychom si prohlédly strom tak, jak má být, a bere si triko černé a punčochy sundavá. Černé triko je průsvitné a má rukávy, kterým nikdo nerozumí, a sestra se je snaží schovat. Snaží se rozparek od lokte nějak zaonačit, aby to vypadalo jako hodnotné zakončení rukávu. Což se však úplně nedaří. Když už se zdá spokojená, odmítne finální úpravy argumentem, že nemůže Ježíškovi ukazovat lokty. Že je to moc odvážné a dráždivé pro Ježíška.
Mezi tím obě běháme do kuchyně, kde máme na starost připravit bramborový salát a prostřít stůl. Vzhledem k tomu, že to sestře dlouho trvá, začnu se salátem sama. Házím lžící salát do mísy ve tvaru ryby. Dávám si záležet, aby ryba měla břicho, aby mísa nebyla upatlaná a už přemýšlím, jak rybu finálně dozdobím. V tom přiletí strom div neudělajíc stojku a začne na mě strašně hrubě řvát, což dokončuje slovy o debilech a chudácích rybách. Máme totiž mísu ve tvaru ryby a ještě formu ryby. A sestře se nelíbilo, že salát není ve formě té ryby, ale jen tak v míse. Uklidila jsem se do chodby a krčila se v koutě. Sestra hrubě naházela salát do formy a zdobila.
Nabrala jsem odvahu a začala dávat skleničky na stůl. Vzala jsem skleničky jménem sloní nohy, protože to byly jediné skleničky, od kterých máme 3 kusy.
„NEJDŘÍV ZNEUCTÍ RYBU A PAK CHCE SLONÍ NOHY! VIDĚLAS TO NĚKDY, MATKO? KRISTE JAK SE TOHLE MOHLO STÁT! Je vidět, že tu má nejnižší vzdělání!“
Našla jsem skleničky jiné a bylo mi nakázáno nalít do nich víno. Ve stresu vyndavám víno z lednice. Něco ale není v nepořádku. Matka na mě kouká jak na debila a vážně se mě ptá, co to vytahuju. Byl to sirup.
„Ježiši ta se na vysokou školu rozhodně nedostane!“
„Možná na nějakou soukromou.“
„To nějak hodně soukromou!“
„Nebo na zvláštní.“
„Zvláštní soukromou!“
„Nebo prostě u pásu, no… to taky není špatný! Stejně si chceš zkusit tu práci v továrně, ne?“
S brekem se odklidím do pokojíčku, kde se ze sebe snažím udělat aspoň drobnou okrasu. Sestra odešla také a zavolala na nás něco ve smyslu, že si jde namalovat čtvrté obočí. Při čemž měla do té doby jen jedno.
Salát hotový, tak ho jdu vyfotit. Jak byla sestra hrrr, odlétly nějaké kousky salátu na kuchyňskou linku, čehož jsem si nevšímala. Až slyším příkaz, ať to nefotím s těma hovnama vedle. Ať si to dám někam pryč, ať tam ty hovna nejsou. Dvojtou rybu jsem přenesla a podle rady jsem ji vyfotila bez hoven. Pak jsem šla uklízet ty zbytky. Ale že by to bylo škoda to vyhodit, tak jsem ty kousky salátu nasála z linky pusou.
Když už nebylo co, stoupla jsem si patama na práh kuchyně a koukala. Sestra konstatovala, že mám podpatky, a matka si stěžovala, že jí je 31 a upraví se za 5 minut a nám – mladým kusům – to trvá hodinu.
Pak jsme se začaly bavit o Lupinovi, což je naše kočka, která se jmenuje Mikeš. Má však problémy s ledvinami, což se mimo jiné projevuje mastnou pokožkou a velkým počtem lupů. Tak jsme mu začaly říkat Lupin a někdy i Lupus, podle čehož pak vznikl i vlk, takže naší kočce, která je vlastně kocour, a dost často jí říkáme pes, říkáme vlku. Pak jsme přišly k tomu, že lupus je vlastně i dost nepříjemná nemoc projevující se navenek zarudnutím kůže.
Sestra pak oznámila, že od jejího muže má pozdravovat tu starou vopelichanou kočku. Můj vtip o tom, že by neměl takhle mluvit o jeho budoucí tchýni, nepadl na úrodnou půdu.
Nakonec jsme zasedly ke stolu a v podobném duchu jsme pokračovaly se slavnostní večeří a poté rozdáváním dárků.

9 komentářů: „Když štědrý večer nastává

  1. Vidim ze mate desivy Vanoce 😀 my mame salat v klidu nahazenej v mise jako hroudu..sklenicky mame jedny ale jaou reprezentativni ale nerekla bych ze by si kdokoli stezoval kdybychom pili z obycejnejch hrnku 😉

    To se mi líbí

  2. Kam jdeš? Ven … a přijel za 5hodin. Co budeš dělat? Mejt kolo! … takový vánoce já rád 😀 Nadělíno bylo už tejden dopředu, jenom se to vysypalo z prádelního koše, aby se neřeklo 🙂 nebo jako známej, co připravil večír lyže, ráno zmizel do Jizerek a přijel na večeři.

    To se mi líbí

  3. To nevadí 🙂 90% populace šílí ohledně vánoc, 9% se zalekne a radši drží tradice, takže pro nás 1% tvrďáků je pak skvělá příležitost zmizet a dorazit až do "hotovýho" s blaženým pocitem 😀 Ty "musíš" vařit, uklízet, připravovat, fotit, být na fb no a někdo prostě na to jebe, vypne telefon, zmizí a zbytek rodiny nechá doma, ať se vyštěkaj mezi sebou. Kapiš?

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.