První návštěva policie ČR

Novou kartu jsem si strčila do nenáviděné dotykové Nokie, naťukala pin a napsala první smsku. To už jsem seděla na sedadle spolujezdce navigujíc matku k sídlu městské policie na Černém mostě. Matka mě tam vyhodila a já jsem šla k nízké budově s kulatým modrým obrázkem. Úřední hodiny byly jen ve všední dny. Ale to jen u přestupků? Co teď? Nemůžu se vrátit domů s prázdnou, když už jsem tady! A líná huba holí neštěstí přetáhne, takže jsme zazvonila na recepci.
Paní ve zvonku mi řekla, že to musím jít na státní policii, ne na městskou. Bála jsem se zeptat, kde bych ji našla, protože jsem nevěděla, jestli to není třeba nějaká základní věc, co vědí všichni. Jestli nemají třeba jen jednu budovu nebo tak… Nakonec jsem se ale zeptala a paní mi řekla úplně normálních hlasem, že nejbližší sídlo státní policie je na Čerňáku v cihlové budově.
Za pár minut už jsem stála před červenou budovou s modrými okny a zamčenými dveřmi. Dva zvonky a pěkná nová „schránka důvěry“. Zazvonila jsem na recepci. Nic. Zkusila jsem tlačítko na druhé straně nápisu. To zdevastovanější a přelepené lepicí páskou. Mezi tím jsem přemýšlela, na co tam asi ta schránka důvěry je. Píšou tam dopisy o tom, jak policisté fungují? Píšou si navzájem dopisy? Občané žalují na Policisty? Nebo občané žalují na další občany? Ať tak nebo tak, nikdo neodpovídal. Zazvonila jsem tedy na druhý zvonek. Po chvíli se ozval celkem příjemný mužský hlas.
Vysvětlila jsem rychle svou situaci, a co chci. Na to mi bylo odpovězeno otázkou „Akjsdhfk se vám to stalo?“, odpověděla jsem, že tady kousek na Čerňáku a on chvíli mlčel a pak iritovaným hlasem řekl „Ale KDY?“. Na moji odpověď mi poručil unaveně, ať si jdu teda sednout, mchmfm že za chvíli si pro mě přijde. A už rozhodně nezněl tak příjemně.
Prošla jsem dvěma dveřmi a sedla jsem si na sedačky. Vedle automat, kovové pulty s telefonem jako recepce, vkusná modrá, automat na sušenky, stůl v nesýtenou Aquilou a letákem k Globusu. Nikde nikdo. Žádné zvuky. Natož nějací občané čekající na spravedlnost.
Asi za 15 minut přišel pán tak ke čtyřicítce, stoupl si za ten recepční vyvýšený pult, který byl asi 5 metrů ode mě a řekl mi, ať mluvím. Protože jsem si říkala, že když budu takhle daleko a ještě k tomu tak nízko oproti němu, tak to bude znevýhodňovat mou pozici (a celkově by to bylo divný), tak jsem si vzala svou taštičku, přišla jsem k pultíku a tak tedy vykládám.
Včera mi vypadl na ulici telefon. Já si toho nevšimla, a když už jsem to zjistila a vrátila se, tak tam nebyl. Vedle byli nějaký 2 kluci, takže to museli vidět a slyšet a patrně ho i ukradli. Na telefon jsme několikrát volali, tak to tam vyzvánělo, ale pak telefon museli vypnout. Není možné, že by se vybil, protože byl úplně nabitý. Takže bych chtěla nahlásit ztrátu, ale hlavně ho zablokovat, aby ho nikdo nemohl používat.
Celou dobu na mě kouká ospalým nicneříkajícím pohledem. Několikrát si i promne oči. Pak chce znát hodnotu telefonu, čas a místo tragedie.
„Vy jste si nevšimla, že vám spadl?“, ptá se, a když kroutím hlavou ze strany na stranu, zeptá se: „Jste byla pod vlivem?“.
Otázka mě zaskočila. Začala jsem vysvětlovat, že jsem měla v uších MP3, takže jsem nic neslyšela. Že jsem měla rukavice, takže jsem to ani moc necítila. Myslela jsem si, že si dávám mobil do tašky, ale patrně jsem ho dala do tašky z venkovní strany, takže vypadl. Ještě jsem cítila, jak jsem do něj kopla. To jsem ale myslela, že po mě zase někdo něco hází, nebo jsem kopla do… čehokoli.
„To vám ale museli vypadnout sluchátka!“, argumentuje policista. Tak vysvětluju, že jsem měla MP3 a neposlouchala jsem muziku na telefonu. Policista se na mě koukne, jako bych byla úplně blbá a dodá „To je to, když nemáte všechno v jednom.“. V duchu mi spadne čelist až pod jižní Afriku. Vždyť se ty věci hrozně rychle vybíjí! A hlavně když pak ztratím tu jednu věc, ztratím všechno a jsem totálně v prdeli. A…hlavně… jeho argument vůbec přeci nedává smysl! Je nemístný a úplně nahlavu!
Vzhledem k tomu, že mě tyto situace a podobné chování hrozně zajímá a už jsem tušila, že z toho bude článek, hluboce jsem rozevřela nadšením oči a s nevěřícným úsměvem jsem poslouchala, jak policista říká vševědoucně, že takhle sem pak ty lidi přichází no… a vypráví nám ty jejich historky, jak jsou naivní. A jenom nám přidělávají práci!
Na to jsem neměla, co říct. Mám totiž pocit, že jsou tu proto, aby tyto věci vyřizovali. A jsou od toho placeni, ne? Zajímalo by mě, co těch 15 minut dělal před tím, než na mě přišla řada. Což ale není řečnická oznamovací věta, která má policistu napadat! Opravdu by mě to prostě zajímalo, co tam musí dělat. Pokud tam tedy něco musí dělat.
Pak si vzal záručák do tiskárny, za chvilku přišel a zase odešel. Že prý bude chvilku trvat, než to tam naťuká. Než jsem si stačila dospat poznámky k budoucímu článku, vešel policista zase. Řekl, že si rovnou můžu vzít tu propisku a podepsat ty papíry. Rychle jsem vstala s taškou. Starý mobil mi vyletěl a rozmrdal se na všechny strany. Policista se mě zeptal, jestli nějak podobně se to stalo s tamtím telefonem. Chtěla jsem vysvětlit, že to byla úplně jiná situace, ale radši jsem si to nechala pro sebe…
Podepsala jsem pár papírů, na další, co bych měla podepsat, jsem prý neměla čekat (ale už je to v procesu, už jsme to tam zadali). Vzala jsem si své kopie a záručák. Mobil prý bude snad během dne zablokován, takže ho nikdo nebude moci používat. A kdyby ho někdo náhodou vrátil, tak mi zavolají. Prý se čas od času nějaký vrátí, že ho někdo hodí do té schránky.
Rozloučili jsme se a já jsem šla domů. S hrozným pocitem, že všechno zlé je pro něco dobré… Šla jsem domů spokojená… Byla jsem poprvé na policii. Napíšu si článek. Mám další historku na vyprávění. V budoucnu se připravuji na to, že budu tak o 2 až 3 tisíce chudší. Ale už si nepřeju oběsit se na vysoké vrbě nebo skočit z jedenáctého patra panelového domu.

9 komentářů: „První návštěva policie ČR

  1. "Rychle jsem vstala s taškou. Starý mobil mi vyletěl a rozmrdal se na všechny strany. Policista se mě zeptal, jestli nějak podobně se to stalo s tamtím telefonem. Chtěla jsem vysvětlit, že to byla úplně jiná situace, ale radši jsem si to nechala pro sebe…"

    To se mi líbí

  2. Jo. Přesně takhle nepříjemného chlapa jsem zažila, když jsem na úřadě vyřizovala ztrátu občanky. A padla stejná otázka, jestli jsem byla pod vlivem. Chápu, když se člověk špatně vyspí, ale nemusel by být tak otravně nepříjemný. :/

    To se mi líbí

  3. Matička Tě již po cestě instruovala, že s pravdou si můžeš tak akorát vycpat kulicha, že je to potřeba trošku přibarvit… Upadl, sebrali, utekli… Kdo chce kam… Já mám zkušenost, že když jde o velkou věc, jsou fajn. U drobností bývají nasr…. Až Ti příště utrhnou tašku i s třema prstama, uvidíš ten rozdíl!!!! i

    To se mi líbí

  4. Mě by teda nikdy nenapadlo jít s ukradeným mobilem na policii… Když se něco takovýho stalo, zavolalo se na operátora, zablokovalo se telefonní číslo a hotovo. A později jsem dostala novou simkartu se stejným číslem.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.