Rady pro budoucí au-pair

Krásný dobrý den vespolek! Tentokrát nečekejte žádné historky ze života ani žádné filosofické úvahy (a že to má vždy hlubokou myšlenku!). Dnes přijde rada! Rada, která pomůže mnohým mladým dívkám či chlapcům!
Abych to uvedla pro lidi, kteří mě neznají… Nejsem žádná propagační sranda, nikdo mi za nic nezaplatil. Jsem devatenáctiletá holka, která toto léto jednu au-pair zkušenost prožila a – protože ví, že začátky byly těžké – chce pomoci ostatním.
Co se dozvíte? V první řadě představím, o co se vlastně jedná. Dále řeknu, proč vás do toho nutím. Pak poradím s kým a jak, pak přijdou rady k pobytu a máte to za sebou! Já bych tak chtěla přednášet a učit…
Co?
Pod názvem au-pair se skrývá člověk ze zahraničí, který se stará o děti v určité rodině. Což pro vás znamená, že jste Čech, pracujete např. ve Francii, bydlíte v rodině, kde pracujete, dostáváte jídlo, máte nějakou pracovní dobu a dostáváte peníze.
Proč?
Je to výborná práce asi hlavně pro mladé lidi. Naučíte se cizí jazyk, zkusíte si bydlet jinde než u své maminky, poznáte jinou kulturu, zjistíte, jak se starat o děti (a při tom děláte, že už to všechno znáte), můžete si to napsat do životopisu, poznáte nové lidi a máte zkušenost na celý život.
Jak?
Začátky vypadají nejtragičtěji. Na googlu vám vyjedou miliony divných nabídek, miliony rodin, miliony agentur a vy se tím prohrabáváte a jste zmatení, protože nechcete být podvedeni.
Já jsem si po dlouhé době úplně zoufalá vybrala agenturu, se kterou jela moje sestra před čtyřmi pěti lety. Rodinu dostala, chovali se tam k ní špatně, měla jeden den volna a celkový dojem nebyl úplně nejlepší. Rodinu ale v každém případě měla a já jsem si řekla, že 2 měsíce to vydržím, i kdyby mě měli mučit. Podala jsem přihlášku (asi 30 papírů), paní, co se mnou komunikovala, komunikovala tak na půl a vypadalo to, že jí jsem úplně u prdele. Častokrát mi ani neodpověděla. Jasně jsem tam psala nějaké požadavky, při čemž mi pořád posílali rodiny, které nevyhovovaly těm požadavkům. Na nejvíc poslední chvíli (už jsem ani nedoufala) mi zavolala nějaká rodina, plus mínus jsme se nějak domluvily, že tedy přijedu. Agentura byla úplně mimo a zase se mnou nekomunikovala. Příšerný. Za celou dobu se na mě nikdo nepřišel ani podívat. Kdybych měla 3 hlavy a sklony k zabíjení, tak to nikdo neví. Nakonec jsem ale přijela do Francie a vše proběhlo dobře.
Hostitelská matka mi řekla, že ta agentura ve Francii funguje velmi dobře. Že se za ní byly kouknout, promluvili si s nimi, co by si tak představovali atd. Říkala, že radši chtěla au-pair přes agenturu, že jsou tam ty au-pair prověřené. Tak jsem se jí vysmála a vysvětlila jí, jak to bylo se mnou. To byla Agentura All. A poplatek 2 tisíce jen za přihlášku a 4000 za celé zprostředkování. Do jednoho internetového fóra jsem hodila otázku na zkušenosti s touto agenturou a většinou byly negativní.
Když jsem byla úplně zoufalá a myslela jsem, že se na mě má milá Agentura All vysrala, šla jsem k jiné, kterou mi doporučovala jedna slečna z toho fóra. Napsala jsem jim, jestli by pro mě takhle na poslední chvíli něco neměli… Komunikace neuvěřitelně příjemná, rychlá, i přihláška nevypadala tak sociálně. Ale když už mi jednu rodinu nabídly, napsala mi i právě ta první agentura, takže jsem pak tuto nechala, protože jsem tu ještě nic neplatila. U Coolagenta měl být poplatek podstatně nižší… snad pár stovek korun. A za celé to bylo také kolem 3 000- 4 000. Takže pokud agenturou, doporučovala bych tuto.
Další způsob, jak vyjet za dětmi, je internetová stránka, kam se přihlásí au-pair lidé a rodiny, které by au-pair člověka chtěli. Vy si tam vyplníte profil, něco pěkného tam napíšete, přidáte si fotky s dětmi (na to berou nejvíc!) a píšete rodinám (milionu rodin), které se vám zalíbí z jejich profilu a fotek roztomilých dětí.
Vypadá to možná nebezpečně, ale myslím, že je to úplně stejně nebezpečné jako jet si s agenturou. Prodat do otroctví vás můžou vždycky. Já ale mám hlavně celkem hodně kamarádů, kteří si tam rodinu našli a jsou velmi spokojení; například kamarádka z Polska, která se po dvou měsících rozhodla ve Francii zůstat na rok, nebo kamarád z Itálie, který také dělal au-pair. Vždy všechno fungovalo moc dobře. Dohodnete se s nimi na penězích, na volnu, na úkolech v domácnosti a – když máte štěstí – třeba vám zaplatí i letenku a budete mít další výhody…
Kdybych měla jet ještě jednou, rozhodně bych tuto stránku zkusila; au-pair world! Chce to udělat si jednou čas a napsat všem rodinám, co by mohly vyhovovat aspoň z dálky. Pokud jste student, co nemá moc zkušenosti s dětmi, neumíte řídit, jazyk taky nic moc, tak bych brala naprosto všechno!

Jinak si myslím, že výhodou jsou velká města a města, kde jsou bohatí lidé (např. St. Tropez), protože tam máte další hromadu au-pair mladých lidí, se kterými se můžete seznámit. U bohatých je ale zase větší možnost, že se k vám budou chovat jako k hadru.

Co s dětmi a rodinou?
Jednou mi nějaká slečna na blogu řekla, že vůbec nezáleží na tom, jak vycházíte s dětmi, ale že záleží hlavně na vztahu k rodičům. Pokud vycházíte dobře s rodiči, máte vyhráno. A je to tak! Matka ve mně měla obrovskou důvěru a i přes ty nedorozumění a kraviny, které jsem působila, vypadala stále, že mě má ráda a že mi důvěřuje. Do teď nechápu, jak se to stalo. Nikdo mi snad takhle nikdy nedůvěřoval! A když vidíte, že je tam ta důvěra taková, tak začnete věřit i sám sobě a hlavně tu důvěru nechcete zklamat. Ještě k tomu matka byla hrozně skvělá osoba. Doporučuju všem budoucím au-pair lidem, aby se bavili se svými hostitelskými rodiči. Aby váš jediný rozhovor nebyl „Jdu s dítětem na nákup, budu tu za 30 minut. Kdyby něco, volej“. Do teď mě mrzí, že jsem si ten vztah trošku neprohloubila…
Když už máte rádi ty rodiče (a oni mají rádi vás), tak to znamená určitou autoritu a oblíbenost i v očích jejich dětí. No a děti se zvládnou tak, když na ně budete hodný. Budete si s nimi hrát. Budete s nimi mluvit. Budete je chlácholit atd. Hlavně neřvat. Zahra
jte spíš na city. Je lepší říct „Tys mi rozbil čelenku, a proto jsem smutná.“ Než zařvat „Ty blbý jelito! To byla moje nejoblíbenějčí čelenka! Za trest budeš v pokoji a budeš spát!“, protože ho to jen ještě víc naštve a spát nebude stejně. No… rada i pro rodiče.
Co jazyk?
Na začátku je to těžké. Je to těžké. A je to strašně těžké. Ten první týden, jak upozorňovali v nějaké příručce… Všechno je nové, nevíte, kde co je a ještě k tomu ničemu nerozumíte. Než si také zvyknete na rodinný slang a slova jako „plínka“ a „dudlík“, které jste se ve škole neučili, tak je to strašná masáž… Musíte si říkat, že to nejhorší za chvíli přejde a bude to jen a jen lepší. Skvělé je tomu jazyku pomoci. Učit se slovíčka, hodně mluvit s kýmkoli, koukat na jejich televizi na cokoli v tom jejich jazyku, poslouchat písničky a mluvit, mluvit, mluvit. A nestydět se! Já jsem vždycky chodila s bločkem a tužkou a zapisovala si slova, kterým jsem nerozuměla, a pak se je učila.
Co společenský život?
Choďte ven! Ze začátku klidně sami, abyste si osahali, co je kde, koukli se na památky a zjistili, jak fungují autobusy a další doprava. Ptejte se rodiny na nejlepší spoje, najděte si na netu nějakou mapu, nějaký idos a cokoli. A hlavně si hledejte kamarády! Na facebooku nějaké au-pair skupiny okolo vašeho města, já jsem si našla pár nějakých lidí na couchsurfingu, který pořádá nějaké akce, kde se poznávají lidé z celého světa, může s nimi chodit za památkami nebo jen tak na víno. Zkuste si nějaké kamarády najít, co nejdříve, protože po nějaké době vás začne hrozně deptat být pořád v tom samém s těmi samými.
Co Česko?
Radím snažit se být co nejméně v kontaktu s Českem, s českými kamarády, s rodinou a češtinou obecně. A hlavně nebýt furt na počítači!!! Je to kravina… Na compu můžete být i doma. Snažte se vážně být co nejvíce s rodinou, venku nebo s kamarády. Nebo sami si číst nebo se učit jazyk. Obohatí vás to mnohem víc. Jeden dlouhej mail nebo skype konverzace za čas stačí. Hloupé je, když na vás v Čechách čeká přítel. Stýská se vám, neužíváte si pobyt tak, jak byste měli, a jste na netu pořád. Moje racionální rada je, abyste se to snažili přerušit, nebo zařídit tak, abyste nikoho neměli. Co si ale budem vyprávět…
Jak docílit toho, abych tam byl nejšťastnější?
Velice záludná otázka. Úplně stejně jako když jdete např. do práce nebo do školy; nikdo nedokáže na 100% zaručit, abyste tam byli šťastní. Ve škole nebo v práci ale můžete jít domů, napustit si vanu a stěžovat si matce. Tam už se musíte spolehnout jen sám na sebe. Nikdo vám nezaručí, že se k vám rodina bude chovat hezky, že budete mít hodně peněz a dům u pláže. Někteří na tom budou lépe, někteří hůře. Bohužel. Pokud jedete na dýl a jste nespokojeni, hledejte novou rodinu, pokud to nepřekousnete. Pokud jedete na kratší dobu, snažte se to překousnout. Mmm… to, co tím chci říct je, že i když jsem neměla moc peněz, bydlela jsem ve vesnici, neměla jsem klimatizaci a pravidelně jsem zabíjela děti, jsem ze svého au-pair pobytu velice spokojená!
Já jsem zastánce toho, že i špatná zkušenost je zkušenost, které si později budeme velmi cenit! Takže hurá do toho! Nebát se! A pokud máte ještě nějaké otázky, šup sem s nimi! Tuleň milující vedro vám rád odpoví. Pro stydlivé tu mám rubriku s mými články z Francie.

30 komentářů: „Rady pro budoucí au-pair

  1. hmmm to zní zajímavě. Se školou jezdíme na výměnné pobyty taky do Francie. Jsem taková povaha, že mně nevadí bejt dýl z domu, asi o tom budu uvažovat až budu starší…ještě ty jazyky xD

    To se mi líbí

  2. Já bych to neudělala. Nejenom proto, že nemám ráda malý děti, ale neodjela bych do zahraničí ani jako au-pair, ani na výměnnej pobyt, ani kdybych musela uprchnout před zákonem. (Nebo to monžá jo.) Pořád tady je ještě dost lidí, kterých si vážím moc na to, abych je opouštěla… Ale obdivuju tebe, i všechny ostatní, co to dokážou.

    To se mi líbí

  3. Já už jsem nad tím přemýšlela…ale spíše nad anglií než francií 🙂 Jenom musím být plnoletá, abych mohla dělat au-pair? 🙂 Myslím, že by věk 17  neměl vadit, ne? 🙂 Děkuju 😀

    To se mi líbí

  4. To je fajn, já plánuju jet jako Au-pair poslední prázdniny na střední, až mi bude 18. Hrozně bych to chtěla zkusit. Navíc mám ráda jen cizí děti, takže to že se o ně pár týdnů/měsíců budu starat a pak už je neuvidím mi zcela vyhovuje. 😀

    To se mi líbí

  5. A byla jsi teda jen 2 měsíce? Já sháním něco od konce semestru do začátku (4 měsíce) a zdá se mi, že všechny rodiny chtějí alespoň půl roku, nebo déle… Tak snad to vyjde. Tu stránku Aupair world znám, tak snad tam někoho najdu. Ale tvoji stránku si dám do oblíbených, kdybych něco nevěděla, tak abych ji mohla zkouknout 😀

    To se mi líbí

  6. Díky moc za tenhle článek, já sice au-pair být nechci, jazyk mi moc nejde a asi bych to tam nezvládla, jsem hold takový křehký nepoužitelný typ, takže bych tam asi umřela, ale kamarádka by moc ráda jela do Francie, takže jí Tvůj blog určitě doporučím. 🙂

    To se mi líbí

  7. Myslím si, že je to super, ale bála bych se té jazykové bariéry. Článek skvělý, jen mě zaráží to, že kdyý chceme takhle někam jet, měli bysme přerušit vztahy? 😀 To by asi nešlo 😀 přece se nerozejdu spřítelem se kterým jsem dva roky jen kvůli dvoum měsícům v zahraničí.. to jediné mi vadí, ale jak řikám, super že se o to podělíš 🙂

    To se mi líbí

  8. Užitečný článek. O au pair přemýšlím už dost dlouho, jen jsem se k tomu ještě nedokopala. Chci se zeptat, s jakou úrovní jazyka jsi tam byla? Začátečník, lehce pokročilý?

    To se mi líbí

  9. Už jsem párkrát přemýšlela, jestli by mě bavilo být au-pair, a asi ano. Ale určitě v Anglii, francouzsky umím říct jenom "křeček" 😀 Rozhodně bych byla radši, kdybych se s tou rodinou domluvila osobně, takhle na slepo přes internet bych měla hrozný strach a asi nejen já, ale i mí rodiče… Nicméně momentálně jsem zaneprázdněná studentka se spoustou mimoškolních aktivit, které zasahují i do prázdnin a to, jestli a kdy budou, nezáleží jen na mém rozhodnutí, takže mám útrum :/

    To se mi líbí

  10. Opravdu moc ti děkuji za tenhle článek. Už hodně dlouhou dobu přemýšlím nad tímto nápadem a abych řekla pravdu, rodiče jsou z toho nadšení. Strašně dlouho se dívám po různých agenturách a nemůžu najít takovou, která by byla dostatečně dobrá,a le zkusím dát na tvé rady a podívám se i na ty, které doporučuješ ty. Jazyky miluju a doufám, že se mi bude dařit. Četla jsem hodně kladných komentářů na au-pair pobyty,a le i záporné, takže se i bojím. Jelikož se francouzsky neučím, tak bych nejspíš jela do Anglie nebo Irska. Rozhodně mi tvoje rady pomohly a nemůžu se dočkat až taky jako au-pair vycestuji. Ještě si jdu přečíst tvé zápisky z Francie. 🙂

    To se mi líbí

  11. Giornale + Vysmátá[Smazaný komentář] : Já jsem se učila 4 roky na základce, pak jsem se naučila španělsky (což je hodně podobný jazyk), a poté jsem se zase učila francouzsky (ale skoro od začátku). Takže spíše pokročilý… Ale myslím, že když jsi začátečník a měsíc před tím se na ten jazyk koukneš pořádně, tak pohoda. Fakt to v cizině pak jde strašně rychle. Ale musíš se připravit na to, že začátek je mega těžký. 🙂

    To se mi líbí

  12. Tak to bych teda nikdy nedělal… co kdybych tam něco pokazil? Něco se zvrtlo? Neuměl bych zrovna říct potřebné slovo/větu. No nevím, to asi není nic pro mě :D, ale článek jsem si přečetl a byl zajímaví, plno nových informací.

    To se mi líbí

  13. Rozhodně o tom do budoucna přemýšlím 🙂 Moje mamka dělala au-pair ve Španělsku a já bych tam velmi ráda pokračovala 🙂 Myslím že s jazykem nebudu mít moc velké problémy jelikož až dokončím střední(dvojjazyčnou) tak bych měla umět tolik abych se v pohodě domluvila a zvládla takové věci jako nákup,péče o děti atp. 🙂

    To se mi líbí

  14. Ahoj holky, uplně souhlásím s názory na agentury. Opravdu agentura ALL je velice špatná, měla jsem s ní velmi špatnou zkušenost,v případě, že se dostanete do problému, hledá chybu na vaší straně( zapomíná na to, že jste její klient) místo aby vás chránila třeba před spatnou rodinou. Pro ni je duležitý co nejrychleji vás umístit a mít peníze a to kam vas umístí je jí už jedno!!!!!! agentura coolagent naprosto dokonala, jedu s nimi na aup-pair už druhý rok, a nemužu si je vynachválit. Naprosto profesionální přístup. Takže na 100% coolagent.:-)

    To se mi líbí

  15. Ahoj, chci jen říct, že tohle je fakt super článek, je v něm všechno 🙂 Jinak já jsem zkoušela taky agenturu, sice jinou, ale musím říct, že přístup je asi všude stejný. Naštěstí jsem ale nemusela předem nic platit, tkže jsem se na ně pak vykašlala a rodinu si našla sama 😀

    To se mi líbí

  16. ahoj, super článek, strašně mě to láká odjet.. přítele taky mám ale jazyky jsou důležité a když se milujete není co řešit, láska to přežije, ale chápu že si to tam člověk užije o to míň. Spíš mám jiný problém, jak píšeš, že trochu umět s dětmi, já nemám zkušenosti s dětmi žádné, u nás v rodině jsem nejstarší a ti mladší jsou mi jen o 3 roky, tudíž opravdu zkušenosti žádné.. co s tím?

    To se mi líbí

  17. Velise se mi zalíil tvůj článek. Tento rok se chystám jako au pair a malé obavy ve mě jsou. Jakou rodinu dostanu? a co děti budou hodné? Ale jak je řečeno nikdo není dokonalý a já se snažím přijmout vbšechno. Do zahraničí se chystám už dlouho a jako au pair mě nejvíce zaujalo. Stále čtu nářeky lidí jaké mají špatné zkušenosti ale postoj špatná zkušenost dobrá zkušenost je ten nejlepší. I naše české děti jsou občas na ,,zabití´´ a je to jen výchovou rodiču. Na au pair pobyt se těším. ale jak říkám obavy tam stále jsou. 🙂 O jazyky se tolik nebojím vždycky se dá nějak domluvit. A právě pobyt v zahraničí každýho donutí komunikovat i když se bojí že udělá někde chybu. :)Hlavně děkuji za radu býti nejvíce v kontaktu s rodiči dětí. 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.