Špetka slušného chování neuškodí

Po půl roce v Mexiku jsem se vrátila do Čech a znovu jsem objevila, jak se otevírají dveře. Považuji se za nezávislou ženu, takže jsem se nechtě musela smířit s tím, že si tedy dveře budu otevírat dveře sama. Smířila jsem se s tím, že už nebudu nikomu říkat „Ne, to je dobrý, já to unesu“, po čemž mi tašku stejně vezmou. Také jsem se smířila se skutečností, že když pšíknu, tak mi nikdo neřekne „na zdraví“. Prostě hodně mužů už takových není a já – protože hájím rovnocennost žen a mužů – to respektuji a se sebezapřením dělám, že je mi lépe s třiceti kilovou taškou na rameně než bez ní. Takhle to prostě je. Co s tím.
Poslední dobou mě ale začínají udivovat nějaké formy nevychovanosti. Začalo to, když jsem doučovala patnáctiletého chlapce. Chlapec se vždycky na 10 minut ztratil, neřekl mi kam se mám posadit, kde si sundat boty a kabát jsem si nosila s sebou a házela ho na zem vedle tašky. Dále mě nadchl, když mluvit o tom, kolik ještě zbývá času do konce hodiny. Také mě překvapoval, když si bez problému vytáhl mobil a vyřizoval si korespondenci. Dorazil to však tím, když si začal nípat beďar na noze. Jak je tohleto možné?
Dneska jedné učitelce spadla na chodbě kalkulačka a křídy. Rozmrdalo se to po zemi a já to instinktivně začala sbírat. Až po chvíli jsem si uvědomila, že mám v ruce běžky a že se mi to nesbírá úplně nejlépe. Opodál stál další chlapec, který jenom čuměl.
Pak jsem šla domů a narazila jsem na dalšího chlapce ze školy. Doprovodil mě na poštu. Celou dobu jsem nesla v ruce ty celkem těžké běžky. Dveře jsem si otevírala třetí rukou a čtvrtou jsem mu se držela, aby se nemusel namáhat do nich strkat nebo je přidržovat. Na poště jsem vyndala peněženku a snažila se z ní vyndat občanku. V tom mi na zem vyletělo asi 30 papírků. Nechala jsem to tam a snažila se dolovat občanku. Až snad asi po minutě ho napadlo, jestli to nechci posbírat. Zvedl jeden papírek, zeptal se mě, jestli to budu ještě potřebovat. Tak jsem sesbírala to ostatní a vydala se k okénku. Vycházela jsem a měla jsem pořád milion věcí v ruce a k tomu ty běžky. Celou dobu měl v uších MP3 a ptal se „Co?“, protože špatně slyšel. Pak jsme došli (9 minut) k našim domům a on mě požádal, jestli by u mě doma nemohl chvíli setrvat, protože se nesmí vrátit domů tak brzo. Tak setrval. Udělala jsem čaj, nějak jsme se zabavili a pak odcházel. Že by řekl děkuju, o tom se mi prý asi má jen zdát.
S tím kouzelným slovem je potíž obecně. Používá se málo. Mělo by se používat více. Protože to, že někomu uděláte nějakou laskavost, by se mělo odměnit aspoň poděkováním. Je neuvěřitelné, že tolik lidí tohleto nepovažuje za důležité.
Prosím, přemýšlejte nad svým jednáním. Trošku respektujte druhé a prokazujte jim úctu tím, jak se k nim chováte. A děkujte, ježišikriste, protože by se mohlo stát, že vám příště někdo nasere…

13 komentářů: „Špetka slušného chování neuškodí

  1. kajo, kluci jsou idioti, i takovej uzasnej muz, jako je ten muj. takze do ofenzivy: to jsem rada, ze jsi tady, pomuzes mi s tema bezkama (hop), pozbiras mi ty papirky prosim? to jsi chlap, ze tady jenom stojis a cumis? jsou to zviratka, sami jim to nedojde… opakuji, ani mymu muzi ne. stoupnout si za dvere a pokyvnout, narvat tezky tasky do rukou, dama ma mit jenom kabelku. musis je k tomu proste prinutit, jsou to primitivove,o)

    To se mi líbí

  2. Máte všichni pravdu. A protože dětičky dnes vlastní mobil snad už od školky, ještě si vás v těch šílených situacích natočí a nechají to kolovat po netu jako úžasnou srandu:(

    To se mi líbí

  3. Anet, strašně jsem se nařehtala a mluvíš mi z duše. Jen to nevidím tak černě, někteří, pár kusů, dospějí a docela to jde. Děláme si to samy, jak je vycvičíme, takové je budeme mít…!!!

    To se mi líbí

  4. Máš pravdu, na druhou stranu když má holka narvanou kabelku blbostma a peněženku s 30 papírkama, tak je to myslím její problém. Že nemůže odjet na den bez kondicioneru, manikůry, musí si brát jehly i do sněhu … Je fakt, že mě v baráku nezdraví ani děti kterým je o 10-15let míň jak mě a já jejich rodiče zdravím furt, neřeším že se mi x lidí ozve jen když něco nutně potřebujou. Má bundu za bůra, ale ve vlaku jezdí zásadně na černo atd. Jsi prostě ani moc slušně vychovaná a čekáš "zázraky", bohužel styl a la Oldřich Nový už nefrčí …

    To se mi líbí

  5. Je pravda, že tady v Německu se říká prosím a děkuji až moc často, na můj vkus. Příklad: Mám ti to vyprávět? Ano, prosím. Ale poučila jsem se z toho a říkám to častěji, i častěji děkuju. Zdravím všechny, co potkám na koleji, i když doma to nedělám. Usmívám se na prodavačky, pěkně děkuju. Pak přijedu do ČR a jsem znechucena.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.