Plasma’s fucking awesome!

Už jsem se možná zmínila o tom, že chodím darovat krev. Možná jsem i zmínila, že bych ráda darovala i plasmu, ale že mě nikdo nechce, protože nemám vyžadovaných 55 kg. Teď jsem však zjistila, že na Chodově berou od padesáti, takže všeho nechám, hned tam spěchám!
Šla jsem se tam registrovat asi před třemi týdny. Kdo zná obchodní centrum Chodov, ví, že je velké. Já se tam pravidelně ztrácím. Teď jsem věděla, že musím jít na střechu. Takže jsem šla pořád nahoru. A najednou jsem se ocitla tam, kam normální lidé nechodí, a nemohla jsem se dostat zpět. Kdyby mi ukrajinská uklizečka neukázala východ, byla bych tam v slzách do teď… Nakonec jsem to však našla, vystoupala schody nahoru a překvapením upadla na zem.
Darování krve vždy probíhá s pár lidmi, pár lékaři, v příjemné intimní atmosféře a krev odebírají v místnosti se čtyřmi lehátky, kde se vás ptají, kterou ruku chcete napíchnout.
Za to tady je to velkotovárna – jak to nazvala jedna ze sester, když viděla můj výraz.
Přišla jsem do velké haly se sedačkami, stoly, židlemi a automatem. A recepčním stolem, za kterým seděli tři lidé s počítačem. Po chvíli jsem zjistila, že si mám sednout a čekat až vyvolají mé jméno. Pak jsem vzala kabát, tašku a šla k pánovi. Dala jsem mu občanku, byla jsem zvážena, byla mi změřena teplota teploměrem, který se jen přistrčí k čelu a změří – podle matky – stupně v místnosti. Byl mi změřen tlak, byla jsem vyfocena a byly mi dány informace o plasmě a dotazník o mém zdravotním stavu. Ukradla jsem propisku a šla za paní do ordinace.
Paní byla velice milá. Vše mi vysvětlila, řekla, že musím mít ještě 2 týdny pauzu kvůli nedávnému darování krve, pokecala si a pak mě vzala do vedlejší místnosti, kde bylo asi 50 křesel, kde leželi lidi napíchnutí na přístroje. Různě to pípalo a blikalo. Když mi paní pomohla zavřít pusu, odebrala mi jehličkou 2 vzorky krve, konstatovala, že mě paní na darování krve škrábla do ruky, rozloučila se a já jsem odcházela.
Za dva týdny jsem tam šla znovu. Tentokrát jsem to našla napoprvé, vypila jsem od rána 3 litry vody (!!!) a nejedla tučné jídlo.
Chtěla jsem si tam odložit věci do skříňky, ale neměla jsem dvacku, kterou bych tam hodila, takže jsem si na křeslo sedla s těmi věcmi. Když se ozvalo „Je tu někdo na odběr?“, šla jsem si sednout k paní. Ta mě seřvala, že jsem pila málo a že jsem včera měla vypít víc než 2 litry, které jsem uvedla (při čemž jsem den před tím nevypila nic). Pak mě seřvala, že nemám dvacku a musela jsem běžet dolů k automatu a rozměnit si ji. Pak jsem si dala věci do skříňky, přišlo vážení, pokec, jiný dotazník a kelímek s šumivou tabletou vápníku zalitou vodou.
Na sedačce jsem popíjela vápník, vyplňovala dotazník a doufala, že si nikdo nevšimne, že mě bolí hlava a že to nebude vadit. V každém případě jsem zaškrtla ano na otázku Cítíte se teď dobře?.
Slyšela jsem své jméno, vzala si svých pár věcí, vápník a šla za ní. Tentokrát jsem propisku neukradla, protože by to bylo moc nápadné.
Paní mi řekla, že si mám vybrat z flašek pití. Vybrala jsem si drobný sto procentní džus, jehož lahev jsem pak měla dát do krabice, protože je vratná. Paní mě zavedla na místo. Byla milá a vysvětlovala mi, co se bude dít. A že nemám být nervózní. Lehla jsem si na červené lehátko s bílou papírovou utěrkou. Paní si na mě odložila takový šuplík s věcmi, zaklonila mě, nakázala mi dopít vápník, otevřela mi džus a dala ho do držáku vedle lehátka.
Připojovala hadičky do přístroje vedle, ťukala do něj, dala mi do ruky žlutý míček a vyprávěla. Lidi okolo vypadali znuděně. Ženy si četly, muži čuměli.
Paní mi vydezinfikovala ruku a pak vzala celkem tlustou jehlu, která je – odhaduji – trošku tlustší než ta na krev, což mě trochu překvapilo. Ruka poté ochabla a já cítila drobný tlak. No… asi takový, jako když vám někdo strčí cizí předmět do žíly, že…
Teorie byla taková, že ode mě chtějí 750 ml plasmy, což je fakt velký pytlík! Plasma se získává tak, že vezmou vaší krev, strčí ji do takového filtříku, který se pořád otáčí, a krev stočí do jedné baňky a plasmu, která má žlutoprůhlednou barvu, stáčí do toho pytlíku. Za chvíli vám krev bez plasmy vrátí a pokračuje to nanovo. Vápník se před tím pije proto, aby se v baňce krev nesrážela.
Musíte dávat pozor, kdy se krev napouští a kdy vypouští. Při odebírání musíte čas od času stisknout balónek v ruce. Aby krev lépe odtékala, chce to před tím pít, aby byla parádně naředěná a netáhla se jako smrad. I když byla paní na začátku z mého vypitého množství nespokojená, krev tekla jako divá! Párkrát jsem se začetla do Miláčka od Maupassanta (doporučuji), takže to najednou vedle začalo pípat, což vedlo ke zhasnutí zelených tlačítek, což znamenalo, že musím mačkat balónek. A ještě to znamenalo, že se mi strachem zvedne tlak.
Když se krev do žíly zase napouštěla, vyfoukla se manžeta držící mou ruku a já balónek mačkat nemohla. Jednou jsem si chtěla odpočinout a předejít tak křeči v ruce s balónkem a upustila jsem balónek na zem. Sestra mě potom uklidňovala, že po nich hází lidé balónky pořád.
Při psaní sms levou rukou (strašná věc) ke mě přišla jiná sestra a tragickým a vyčítavým výrazem mi oznámila, že mám málo železa. Moc jsem nevěděla, co to znamená. Pak mi nadávala do anémiků. A já pořád nevěděla, co to znamená. Prý to té plasmě neublíží, ale ubližuje to mně v normálním životě a že by bylo dobrý, kdybych nějaký železo jedla. Nervózně jsem jí to odsouhlasila a pořád moc nechápala, proč za to musím být káraná.
Mohla jsem se ještě zabavit koukáním na ostatní lidi, ven na sníh (?!), na stoleček s připravenými věcmi, na přístroj nebo na 2 obrazovky, kde běžel nějaký hudební ka
nál. Najednou tam přišla jedna písnička, kterou jsem naposledy slyšela na horách. Začala jsem se usmívat jako idiot a snažila se zapamatovat nějaký kus textu, abych ji pak mohla vyhledat a stáhnout. Proto ten název článku…
Ze zvědavosti i z praktičnosti, jsem se paní zeptala, jestli před tím můžu hulit. Paní začala říkat, že bych sem asi neměla přijít sjetá, že by to asi poznali. Ale že jinak je to jedno, že se to z krve se to nedozví nikdo. Ale že to nemám uvádět v dotazníku v otázce „Užívali jste v poslední době nějaký drogy?“.
Paní mi před odběrem říkala, jestli si nechci dojít na záchod. Že jsem hodně pila a že to bude trvat dlouho a nemůže se to přerušit. Řekla jsem, že ne, protože už jsem se třásla na jehlu, takže jsem celý odběr strávila mukách. Aspoň jsem poučená…
I přes to jsem se ale chtěla napít toho mňam džusu s dužinou. Byla to skleněná lahev a já nevěděla, jestli to můžu pít z té lahve. Vypadalo to ale, že to takhle funguje. Jakmile jsem si dala lahev k ústům, cítila jsem, jak se na mě všichni dívají a říkají, že jsem prase. Tak jsem to dopila.
Po celou dobu se mě lidé ptali, jestli jsem v pořádku. A říkali mi, že jsem bílá.
Po nějakých těch 45 minutách začal přístroj dělat divné věci, všechno se začalo zprůhledňovat a mně začala ruka studit. Myslela jsem, že se to asi čistí. Ale to mi byl do těla vsouván ještě nějaký roztok už těžko říct na co. Nakonec mi byla vytáhnuta jehla, stažen loket a já si šla pro svých 400 korun, kde mi dali ještě malý banánek v čokoládě a žeton na horký nápoj. Ještě jednou se mě zeptali, jestli jsem v pořádku. Ježiš, já se těším, až budu opálená!
PS: Kdybyste se vám toto čtyřstovkové dobrodružství také líbilo, tak na Chodově nezapomeňte uvést mé jméno! Za přinesení dárce dostanu nějakou odměnu. A znáte to… jsem chudý student a tak každá koruna dobrá!

13 komentářů: „Plasma’s fucking awesome!

  1. Šel jsem v Olomouci, no paní doktorka ani po mne nic nechtěla, jak zjistila, že i když mám přes požadovaných 55 kilo, tak je to prý málo (i když jsem výškou menší). No, tak to zkusím zase někdy jindy.

    To se mi líbí

  2. na plasmu jsem chodila (na krev nemůžu, to bych sebou hned švihla 😛 ) Jenže mam nějaký slabý žíly nebo co, sestru to naštvalo, když jsem jí řekla, že do levý ruky nee, píchla mě nějak blbě, žíla během vracení krve praskla a mě sestra vyškrtla z registru, prej ať už víc nechodim -(

    To se mi líbí

  3. Koelem mě chodí na plazmu hodně známých a většinou do nich kuchnou mega jehlu a oni pak s noťasem na klíně hodinu koukají na film a tím to hasne. Já bych do toho jít nemohla, protože i u mini jehel se skládám a nevypadám dobře ani opálená. škoda. Taky bych ty čtyři stovka brala. 😀

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.