Čtvrtek 21.03.13, 18:30
Kdyby se teď na mě někdo koukl, myslel by si, že jsem příšerné hnusné prase, které nezná význam slova pořádek. Kdyby mě ten člověk pozoroval o trochu déle, myslel by si, že jdu za 20 minut na ples, kde půjčuji oblečení dvaceti člené skupině lidí a dost nestíhám.Pravda je taková, že do plesu zbývá ještě tak 44 hodin. Já mám však už na posteli patrně všechno oblečení, všechny boty, všechny doplňky, všechno náhradní oblečení, odepilovala jsem si nohy, umyla vlasy a vytužila je tužidlem, jak mi poradila paní kadeřnice.
Celá ta věc s plesem je šílená. Jo… já vím… asi to moc hrotím. Ale já prostě chci, aby to vyšlo hezky, pěkně a abych si to užila a abych pak nelitovala, že jsme se na něco vybodli a pak to stálo za prd. Přeci jenom… maturitní ples je jen jednou. Tedy doufám!
Takže už týden mám problémy se spaním, protože místo poklidného spánku přemýšlím o tom, co by se dalo vylepšit na překvapení, kdy si vyzdobíme plachtu, jak si vyzdobíme plachtu, kdy bychom mohli ještě zkoušet předcvičování, jak zvládneme nástup, kde kdy stojím, co bych si mohla vzít, jestli si mám koupit nové triko, kdy si mám koupit nové triko… Pak to musím zakončit meduňkovým čajem, seriálem ve francouzštině bez titulků, kterému nerozumím a doufáním, že konečně usnu. Při čemž se druhý den vzbudím v 6:32 se plesacími sny.
Po těch pár hodinách plesového spánku přijdu do školy, kde na sebe spolužáci řvou, jsou nasraní, jsou agresivní, pak jsem agresivní já, pak jsem já smutná, pak se ze mě na pár hodin stane misantrop, což se střídá s hyperaktivitou a příliš dobrou náladou způsobenou tešením se na ples. Pak přijde nácvik předtančení, kde mi to nejde a jsem smutná. Pak jedu autobusem a najednou zjistím, že na mě bude koukat víc než 200 lidí ze všech stran, což mě vyděsí. Pak nemáme plachtu, pak už mě plachta sere a otevřeně navrhuju, ať si ji někdo strčí do prdele!! K tomu se nemůžu na nic pořádně soustředit a nevyslovím souvislou větu. Musíme si na ples sami sobě koupit kytky. Koupit sukně, koupit třídní dárek, pozvat učitele na ples, koupit šerpy a dohodnout jejich barvy a nápisy. A bla bla bla bla bla a nekončící bla!!! Stres, jestli je všechno hotové, jestli všichni všechno vezmou, jestli nikdo nebude nemocný a ještě dopředat všechny nakoupené lístky. A dokonce po nás chtějí i nějaké aktivity ve škole? Jakože studijní aktivity? Nééé.Na ples se těším. A úplně stejně se těším na after, protože už všechno bude za námi. Najíme se ve V.I.P, zatrsáme si a odjedeme ranním metrem. Volní a bez probémů. Až na maturitu, o které mě v neděli rozhodně nenapadne přemýšlet…
Kdybych vzala přípravu na maturitu tak vážně jako přípravu na test, měla bych rozhodně jen jedničky…
Teď touto dobou se budu asi soukat do červených šatů. Zapne mi je nějaká kamarádka. V šatně se nebudeme moct hnout ani nebudeme moci dýchat. Vzrušeně si budeme vyprávět pocity, smát se a v nestřežených chvílích se usmívat jako idioti. Za 90 minut se projdu na hubdu se Star wars po Lucerně, zavěsím se do spolužáka a budu doufam, že se u stání v kolečku nerozbrečím. Dám si blues s tátou, cha-chu se spolužákem.
První taneční blok zakončím kvapným tančením v šatně, kde se převlíknu ze šatů do sukně. Předtančím, ukážu všem spodní prádlo, obléknu zpět šaty a za půl hodiny sii budu oblékat jinou sukni. Dám kamarádce facku, při čemž budu jedna ze šesti dívek na celém parketu. Pak budu doufat, že si v ponožkách a legínách neublížím. Pokud to všichni přežijí v plném zdraví, vezmu si na sebe zase šaty, budu tancovat, budu se dívat, budu zase tancovat, převlíknu se do sukně, přemístím se na after, s trochou štěstí dorazím domů a to už budu zase tady odpovídat na vaše komentáře a nechápat, že to všechno tak rychle uteklo. Budu vzpomínat na atmosféru, na kamarády, na převlékání, na emoce a dokonce si určitě melancholicky vzpomenu na ten předplesový stres a bitky a budu si říkat „Jó, to bylo krásný…“
Už před víc jak měsícem jsem to šílenství prožívala se svou sestrou. Takový to těsně před, dvě hodiny před odchodem, kdy jsem ji soukala do šatů a snažila se je co nejvíc a nejestetičtěji utáhnout. Zdravila jsem se se sestřinými spolužačkami, objímala je a říkala, jak jim to sluší. Byla jsem unavená po půldenní cestě z Německa strávené v autobuse, ale šťastná a nadšená a prožívala jsem to všechno s nima.
To se mi líbíTo se mi líbí
hele, ale ten bordel v pokoji mám pravidelně každej den ještě větší bež ty! 😀
To se mi líbíTo se mi líbí
Mě se nejvíc líbí meduňkovej čaj a francouzskej seriál. Dělám to taky. Pomáhá to. 🙂 A oni ty maturáky prostě nejak dopadlou. I když se to celé zese..ehm, tak je to fajn a dobře se vzpomíná.
To se mi líbíTo se mi líbí
Kájinko, ples byl úúúúúžasnej a Ty nejkrásnější. Modřina se již rozlila do okolí… To ale neva, dala bych si ti s chutí ještě jednou!!! i
To se mi líbíTo se mi líbí
to…!
To se mi líbíTo se mi líbí