Tuleň zadržen v Berlíně aneb když vám na Gay Pride sahá policistka na zadek 1/3

Jednoho dne mi přišla nabídka na brigádu v Berlíně od kamarádky. Popsala mi ji v jedné holé větě a já jsem řekla, že jdu, protože mám ráda práci a mám ráda práci, která mi něco dá. V tomto případě se kouknu do Berlína zadarmo.

Měly jsme si vzít pevné boty a celý den prodávat náramky přispívající na testování lidí s možným aids. Výjezd v 6:15 z Andělu, příjezd kolem třetí ráno následujícího dne. Výdělek 2000 až 3000, na facebooku pár referencí o tom, jak to bylo minulý rok úžasné.

Den před tím jsem chytře potřebovala být krásná a vzala jsem si modré boty, které se ukázaly jako velice funkční španělské boty, které mi udělaly 6 puchýřů. Pokud jste viděli na Čerňáku divoženku štrádující si to po parku bez bot, byla jsem to já.
Večer jsem si připravila tašku, nakoupila si jídlo a v hlavě si poskládala, co jak a kdy budu jíst.
V 5:00 jsem se probudila, běhala po bytě, udělala si jídla, vzala si něco na sebe, vyběhla z bytu a umírala cestou na metro. Konversky nebyly to nejpohodlnější. Možná bych řekla i opak. Naštěstí mou kamarádku napadlo vzít si druhé boty, takže hned jak jsem v metru dojedla toust, vytáhla jsem své druhé boty, které jsou o něco větší než moje noha, a byla jsem šťastná. I když trošku nervózní, protože hned jak jsem si sundala boty, nějaký pán přešel na druhou stranu metra…
S kamarádkou jsme našly autobus, kde už stálo několik mladých. Ujmul se nás kluk s trikem „Ukaž mi kozičky“ a řekl, že jsme v jeho týmu. Chvíli jsme postály, pak jsme podepsaly smlouvu, kterou jsme nečetly, sedly si do busu a čekaly. Pán, co vypadal nejdůležitěji, vyhodil kluka přezdívaného Volnýprkno, ze kterého táhl alkohol.
Bus vyjel se zpožděním. Byly nám řečeny instrukce; Každý budeme mít tašku, ledvinku a vestu (všechno jejich). V tašce budeme mít 500 náramků v balíčkách po 100 kusech. Vždy jeden balíček máme otevřít, navléknout ho na kovový kroužek a prodávat v průvodu. Budeme v týmech po deseti lidech.
Zamávaly jsme z autobusu ke kamarádčinu domovu, přemýšlely jsme, jestli vidíme Říp, zastavili jsme na české benzínce, pokračovali přes Ústí, kde byla pořád dost zvedlá hladina Vltavy, a konstatovaly jsme, že je to moc pěkné město. Alespoň ta část, kterou jsme projížděli. Dále do Německa na německou benzínku, kde se platilo na záchod, ale už jsem se nebála, že mě tam něco sní. Koupila jsem si vanilkovou Colu, na kterou se vždy těším do zahraničí, a jelo se dál.

Všude kolem byly větrné elektrárny a na zastávce jsme viděli auta, která dovážela ty gigantická větrná křídla. Gigantická. Také se na nás usmívala krásná silnice a asi milion tunelů.

Rozdali jsme si tašky, ledvinky, balíčky náramků, při čemž jsem si jich vzala 6, protože naší skupině nějaké zbyly. Do tašky jsem si po dlouhém přemýšlení dala jen polo dopitou Colu, Bebe a housku s kedlubnou.

Berlín z autobusu vypadal nádherně. Cihlové domy vedle moderních, relativně čisto a dva gayové držící se za ruce. To už mi docházelo, že ten průvod asi bude patrně Gay Pride, který vídám čas od času v televizi. Doufala jsem, že mě nenatočí žádná kamera, aby mi za pár let mohl prezident udělil profesuru.

Bus nás vyhodil, navlékli jsme si vesty a vyrazili k průvodu. Tematicky jsme se s kamarádkou chytly za ruku, ale když zakopla o patník, rozdělily jsme se.

Bylo to ohromný. Hudba byla slyšet snad už k autobusu. Všude hromada lidí a obřích kamionů plných tančících lidí v bláznivých převlecích. Z každého kamionu hlučila jiná hudba, kolem nich byly provazy, první lidé už nás zastavovaly, protože chtěli náramky… Přešli jsme z Joakimové ulice na skoro Damn ulici, kde právě stály zaparkované ve dvou řadách ty kamiony.

Měli jsme počkat na začátek průvodu a ve tři se sejít na místě vyznačeném v naší mapě tečkou. Nikdo nám neřekl, jak to vypadá, jak je to velký, co se má spíš dělat atd, takže jsme stály na místě a po dlouhé době až zjistily, že se vlastně můžeme hýbat. Obkroužily jsme to nakonec a zpátky, křičely na lidi, že neumíme německy a oni buď ukázali prsty, co chtějí, anebo spustili angličtinu. Několikrát mi dali víc a nechtěli nazpět. Párkrát jsem dala náramek i těm, kteří mi dali méně. Jeden jsem měla na ruce, ostatní na drátku. Naučily jsme se říkat německy jeden, dva, děkuji, dobrý den a není zač. Bylo zvláštní usmívat se na muže a vědět, že je jste jim stejně jedno. A je zvláštní, že kluci toho prodali víc než holky…

Byly jsme z toho celého úplně odvařené. Muži tam chodili na vysokých podpatcích, měli krásné dlouhé nohy, paruku, geniální nalíčení, přehnané ženské chování a dost krátké šaty. Viděly jsme Karkulku s vlkem, čerty, plesové šaty, ovocný kostým na kole, kostýmy policistů… V kurzu byly také vysoké boty bez podpatku. A jedny vysoké jehlové jsme viděly také s ulomeným podpatkem. Řeknu vám, že ne moc která žena by mohla chodit tak elegantně s jedním ulomeným podpatkem… A všichni se smáli, tančili, pili, sahali na sebe a líbali se… Jedna obrovská party v centru hlavního města.

…další dvě části přijdou v náledujících dnech… dozvíte se co se dělo dál… co bylo s policistkami… s lesbičkami atd. Nápověda na karku (kde jsou i jiné fotky, pardon)

12 komentářů: „Tuleň zadržen v Berlíně aneb když vám na Gay Pride sahá policistka na zadek 1/3

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.