Tradiční stavební problémy

Tábor patří nejen do mého dětství, ale i do mého pozdního dětství, ve kterém se nacházím teď. Ten již několikrát zmiňovaný tábor, o kterém většinou mluvím je stanový letní tábor ledňáček. Stanový znamená, že se všichni nachází ve stanech. A není tam ani jedna budova, která by byla statická. Takže celá akce vypadá tak, že pár dní před příjezdem dětí naloží pár dobrovolníků sto let starou Avii, seskládají se do pár autíček a vydají se k Dobříši, kde zastaví na prasaty rozryté louce. Tam Avii zase vyloží a jedou ji pro změnu zase naložit. Tentokrát do hájovny, která se nachází nedaleko. Tam se naloží dřevěná prkna stlučená k sobě, která vytvoří později dojem obydlí. To však až po vyložení na louce a následném seskládání nebo sbouchání.
Vždy se tam sejde zajímavá skvadra lidí, kde každý je úplně jiný a většina z nich pracuje rukama jen na táboře. Pracuje se s nebezpečnými nástroji, takže tam čas od času někdo přijde o kus ruky, napíchne se na hřebík, pobodá ho vosa nebo si přiklepne kladivem prst. To k tomu prostě neodmyslitelně patří. Stejně tak jako každoroční automobilový problém. Nebo spíš automobilové problémy.
Na louku totiž vede ne příliš široká lesní cesta plná kamenů, vymletých kolejí a děr. Z historie si pamatuji, že někomu jednou upadl výfuk, druhý prorazil olejovou vanu, další sjel s tou velkou Avii ze silnice a kličkoval v hustém lese mezi stromy, což nakonec úplně nevykličkoval, jednoho dne někdo nezatáhl ruční brzdu a ráno zjistil, že má auto dole ve křoví. A já jsem jednou vypadla z jedoucího vozu…

Tento rok samozřejmě nebyl výjimkou.

Vyjelo se z Prahy v několika plně naložených autech. Já jela v kamarádově autě ještě spolu s jeho ženou. Autíčko bylo červené, mělo na sobě napsáno Karcoolka a ve předu bylo stylizováno do letadlového stylu. Čas od času kamarádovi cuknul volant pod rukama, ale uklidnil mě, že je to prý normální. Ti dva, sedící na předních sedadlech, mi vyprávěli svou historku seznámení a postupného začátku vztahu. Story to byla zajímavá a dlouhá, takže už nám chybělo jen málo kilometrů, když ji s úsměvem ukončili.To jsme zrovna sjížděli dlouhý kopec a kamarád v zatáčce trhnul volantem tak, že konečně docílil toho, že se volant přestal klepat. Jeli jsme dál. Pohoda klídek. Já si ničeho nevšimla, protože moje všímací reflexy jsou velmi špatné. V každém případě auto přestalo řadit. A patrně by i přestalo jet, pokud bychom nejeli stále z kopce. Takže kamarád zaparkoval auto pod kopcem na začátku vesnice a volali jsme ostatním, abychom jim sdělili situaci a poté nás i přijeli zachránit s jiným autem.
Mezi tím si v domě, u kterého jsme zaparkovali, mysleli, že je jdeme okrást a znásilnit. Kamarád se šel zeptat k jinému domu, jestli tu není nějaký opravář, nebo jestli by mu někdo nemohl pomoct. K velkému štěstí měl tento pán syna, který měl kamaráda, který byl opravář aut, který neměl zrovna nic na práci. Takže zanedlouho přijel a zkonstatoval, že ho musí opravit. Teď byl ale problém, že nikdo nemohl auto odtáhnout, protože buď neměli lano, nebo nějaký klíč či co, nebo špatnou spojku… nakonec auto odtáhli ručně kousek vedle, odkud si ho později pán odnesl do své dílny. To už byl čas, kdy jsem měla zkouknutou zvednutou hladinu rybníčku a povodňové škody a věci byly přetáhnuty z Karcoolky do druhého auta, kde jsme se tlačili ve vícero lidech, než předpisy povolují.

Najedli jsme se v restauraci, rozprostřeli se do více aut a vyrazili už na louku. Jedeme si po té lesní cestě a najednou před námi Avie. Jenže se nehýbe a stojí nějak divně nakloněná. Nebo nestojí? Přiblížili jsme se a zjistili, že rozhodně stála divně. Naše drahá stoletá Avijka měla totiž 2 kola v bahně. Opodál klidně seděl řidič – můj otec-, který nevzrušeně jedl svačinu a čekal na pomoc.

Vyložili jsme ji a nějakým způsobem se ji podařilo vyprostit a stavba mohla pokračovat.
Večer jsme se všichni těšili na jídlo a vyjeli jsme do restaurace. Mně bylo dovoleno řídit. Vzhledem k tomu, že jsem zase neřídila rok, museli mi připomenout, kde je jaký pedál, jak se startuje a jak se rozjíždí. Patrně mi ale asi věřili, protože jsem měla lidmi plně naložené auto.
Aut tam bylo několik a jedno bylo i za mnou. Poprvé jsem se snažila rozjet, ale vzhledem ke kopci jsem popojela dozadu. Vlastník mého vozidla znervóznil, ale já rychle zadupla brzdu a vše bylo ok. Ale za mnou se ozvalo troubení. To byl jeden opilý spolustavebník. Řekla jsem si „kretén“ a neznervózňovala jsem se. A předpokládala jsem, že si poodjede dál, protože vidí, že jsem idiot, který neumí řídit. Jak se ale za chvíli ukázalo, nepoodjel a já do něj ťukla. V tom se ozvalo troubení, nadávky a bouchnutí dveřmi. Vlastník mého vozidla vystoupil také z auta a snažil se opilého blbce uklidnit, jenže ten šel rovnou za mnou nadával mi, řekl, že když nemám řidičák, že nemám řídit, použil pár sprostých výrazů a dokončil to fláknutím dveřmi u spolujezdce. Jenom dodám, že jeho auto bylo celé omlácené a že i kdybych mu něco udělala, bylo by to úplně jedno.

Blbečka uklidnili, on odjel a já si v klidu jela do hospody.

Takhle podobně (kromě opitých hulvátů) to vypadá každý rok. Vždycky se něco stane. Je zajímavé, že jsme měli s sebou i vozidlo z roku 1990, do kterého teklo horem dolem (doslova), jehož okénka se dala otevřít i z venku a kterému nefungovala půlka kontrolek… ale tomu se nic nestalo!
PS: Blbeček se mi v hospodě omluvil, později večer v táboře u ohně se naštval a ožralý jako doga vyjel svým autem z tábora. Následně zapadl do bláta podobně jako táta s Avií, vracel se v noci zpátky, jenže vždycky někde usnul a vrátil se asi ve 4 ráno celý prochladlý. Ráno ho někdo vytáhl a on odjel.

3 komentáře: „Tradiční stavební problémy

  1. Vana praskla mě u téměř nového auta, někomu vypadl motor… Nevím, co každý rok vede tolik lidí k devastaci zdraví a různě starých motorových vozidel…????

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.