
Jedna z věcí, kterou mě matka naučila, byla respektovat soukromí jiných. Co druhý nechce, abychom nevěděli, neměli bychom vědět. Nemá cenu lézt lidem do kabelek, do mobilů či do počítačů. Ublížíme tím jedině sobě.
Úplně nejhorší věc, co můžete udělat, je kouknout někomu do deníku. Deník většinou používáme, když se necítíme úplně normálně. Když jsme hodně šťastní, ale většinou spíš když jsme moc nešťastní. Od srdce vyblejeme na stránky všechny naše myšlenky a pocity. A když jsem psala od srdce, myslela jsem tím srdce, které je citově úplně mimo. Je neuvěřitelným způsobem ovlivněné naši extrémní náladou, tudíž i myslí extrémně. Od toho deník je. Psát věci, které nemůžeme říct kamarádům, protože by si mysleli, že jsme nemocní. A hlavně když nějakou takovouto věc řekneme nahlas, zjistíme, že to zní dost divně a začneme o tom přemýšlet trochu racionálněji. Jenže v deníku nás náš hlas nezastaví. Za pár let si to čteme a s úsměvem si myslíme „Co to je za blbosti?“.
Pak přijde ale někdo jiný, kdo si to přečte, zhnusí se, vyděsí se a odstěhuje se od vás, protože si myslí, že ho zabijete a že chcete spát s Wilmou Flinstone. A to proto, že čte jen ty extrémnosti a vyloží si je úplně jinak než doopravdy byly.
Takže kromě toho, že je to nechutný zásah do něčího soukromí a ublíží to oběma stranám, nemusí být tak, jak to vypadá.
Souhlasím, lézt někomu do soukromí je hnus. To je jak kdyby člověk seděl na veřejných záchodcích a někdo mu otevřel dveře.
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky nechápu, jak to může někdo udělat. Vrtat se někomu v soukromí je opravdu hnus.
To se mi líbíTo se mi líbí
Máš pravdu, ale na druhou stranu… Koho by nelákalo aspoň nakouknout?
To se mi líbíTo se mi líbí
Souhlasím. Číst cizí deník není správné. Já sama si píšu něco a vím, že kdyby to někteří lidé přečetli asi by mě nedokázali pochopit a spíše by jim to ublížilo. Někdy je těžké takovému pokušení odolat. Sama jsem to zažila, když mi můj kluk dal heslo na svůj fb, protože chtěl ať mu tam dám nějaké fotky. Řekl mi sice, že si můžu číst a dělat tam, co chci, ale stejně mi to bylo hloupé. A když jsem tam zrovna byla, tak mu psal kamarád a vyskočila mi celá lišta s jejich předchozím rozhovorem. A psali si o mně…nebylo tam sice nic zlého, ale cítila jsem se trošku divně. Pak jsem ještě měla párkrát chuť se podívat, jestli si zase nepíšou o mně, ale naštěstí jsem odolala. A jsem na sebe opravdu hrdá !!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Souhlasím. Číst cizí deník není správné. Já sama si píšu něco a vím, že kdyby to někteří lidé přečetli asi by mě nedokázali pochopit a spíše by jim to ublížilo. Někdy je těžké takovému pokušení odolat. Sama jsem to zažila, když mi můj kluk dal heslo na svůj fb, protože chtěl ať mu tam dám nějaké fotky. Řekl mi sice, že si můžu číst a dělat tam, co chci, ale stejně mi to bylo hloupé. A když jsem tam zrovna byla, tak mu psal kamarád a vyskočila mi celá lišta s jejich předchozím rozhovorem. A psali si o mně…nebylo tam sice nic zlého, ale cítila jsem se trošku divně. Pak jsem ještě měla párkrát chuť se podívat, jestli si zase nepíšou o mně, ale naštěstí jsem odolala. A jsem na sebe opravdu hrdá !!!
To se mi líbíTo se mi líbí
Pokud mi něco dotyčný chce říct, řekne mi to. Ale abych to násilím tahala z jeho nejhlubších koutků duše, které si vylil do papíru? Můj žaludek se svíjí. Když mi kamarádky můj vlastní deník vzaly a strašně se smály, že jsem tak rozčilená a chci ho zpět, řekla jsem si, že asi předstírají, že nemají v mozku žádné hnusy, které nechtějí sdělovat ostatním…
To se mi líbíTo se mi líbí
Samozřejmě, že mě zajímá, co si ten druhý myslí a podobné věci, ale umím respektovat jeho soukromí. Když mi to bude chtít říct, řekne mi to. Když ne, tak ne 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí
Leslie: Nádherné přirovnání! ahhahahha
To se mi líbíTo se mi líbí
Je to zvrácený. Vždyť Wilma Freda nikdy neopustí…
To se mi líbíTo se mi líbí
❤
To se mi líbíTo se mi líbí