La primera semana

Někde jsem četla, že na au-pair pobytu je nejhorší vždycky první týden. Minulý rok ve Francii jsem myslela, že už to nezvládnu, a strašlivost prvního týdne jsem si potvrdila. Teď jsem už na to byla připravená. Ale najednou zjišťuji, že už mám první týden za sebou a pořád je všechno v pořádku. Pokud byl toto ten nejhorší týden, tak se můžu na následující dny jen těšít!
Bohužel musím přiznat, že už taky používám sloveso coger. Zatím jen v hlavě, ale už jsem ho jednou i vyslovila… A když jsem řekla otci, že mě bolí panza (břicho), strašně se mi vysmál a řekl, že se to jmenuje barriga. Budu nejhorší Mexičan na světě, až se tam jednou vrátím…
Jak nemáme doma internet, tak to byl samozřejmě na začátku celkem šok. Je tu problém s komunikací, takže už mi biologická matka 2x psala sms, jestli žiju, když jsem se den neozvala. Dále se také nemůžu moc s nikým seznámit. Jako že bych našla jinou au-pair na facebooku nebo že bych šla na nějaký couchsurfing sraz jako minulý rok. Ještě k tomu je všechno daleko, takže mě španělští rodiče musí vozit… A nemůžu najít návod na složení rubikovy kostky!
Má to ale i své výhody. Za ten týden jsem přečetla už ¼ Harryho Pottera, začala jsem s již zmíněnou rubikovou kostkou, chodím víc ven, míň jím, nemluvím tolik česky a cítím se zvláštně.
Rodině moc chutnaly Lázeňské Kolonády. Nechápu, proč my je nikdy nekupujeme… Dali jsme si i Becherovku, která jim moc chutnala, cítili s ní skořici a nepřišla jim tak silná. Početli jsme si česky. Neumím číst nahlas, ale tady to vůbec nevadí, protože si klidně můžu vymyslet slova a oni to nepoznají a stejně na mě budou koukat ohromeně a říkat, že to zní jako čínština a že nerozumí ničemu.
Já ochutnala mou oblíbenou studenou polévku gaspacho, která je oranžová a je z hodně rozmixovaného ovoce. Dále jsem měla i salmarejo, které se možná takhle nepíše, což je také studená polévka podobná gaspachu. Děda nám uvařil pravou paellu, která byla moc dobrá. Když jsem říkala, že jsem měla paellu v Barceloně a že mi říkali, že je většinou s plody z moře, vysmáli se mi a říkali, že pravá paella je s kuřetem a je z Valencie. Celkem tady žeru jako prase; takže třeba poprvé se mi poštěstí vrátit se domů o 10 kilo těžší.
Dále jsme koupili Staroprameny. Třetinky? Mělo to jiný obal než v Čechách, nepsali tam stupně silnější než doma. Ale klidně jsem si to mohla i vymyslet… Nebo mi to tak přišlo proto, že jsem dlouho nic moc nepila… K pivku jsme si dali čísnké chipsy s limetkou, rajčetem, boloňskou omáčkou a okurkou. Okurkové nikdo nejedl, tak jsem je musela sníst já!
Ten Staropramen jsme koupili v supermarketu. Šla jsem s nimi a moc jsem se těšila. Možná si pamatujete, že supermarkety v jiných zemích miluji. Protože je tam hromada neturistických věcí, které neznám, vypovídajících trochu o kultuře země. Teď jsem tam ale byla a už mě to nebavilo… Dnes půjdu zase, tak uvidíme!
Jednou jsme měli jít do supermarketu, ale já si před tím zníčila žabky, takže po hodině chození po městě bosa jsem si řekla, že supermarket už by byl moc a zůstala jsem v autě.
Ten den, kdy jsem chodila bosa, jsem měla zrovna volný den a měla jsem si sama obstarat jídlo. Šla jsem do menšího supermarketu a přemýšlela nad bagetou a sýrem, což bylo jídlo, které jsem si vždy kupovala na celý den ve Francii. Jenže tady nejsme ve Francii a sýr nebyl. Nebo byl moc drahý. Koukala jsem tedy na další věci, které bych si mohla koupit. A protože byly ve slevě párky, koupila jsem párky, bagetu a pivo. Všechny mají třetinkové!
U vybírání bagety jsem si všimla, že pán vedle mě mluví a nadává. Nevěděla jsem, jestli to nebylo na mě, tak jsem se zeptala, co se děje. A on, že mu manželka řekla, ať koupí nějakou barvu na vlasy blabla a číslo. Blabla jsem nevěděla, co je, ale číslo ano, tak jsem ukázala na jedno a zeptala se, jestli to není ono. A vypadá to, že asi bylo. Pán moc děkoval a odešel. Ta nejzajímavější část ale byla u pokladny. Připravila jsem si v drobných 3 eura, ale myslela jsem, že 3 budou maximum toho, co budu platit. Paní mi ale řekla 1 euro 32 haléřů! Musela jsem se zeptat ještě jednou. Jsem já to ale šikovná holka!
Jak jsem pár článků dozadu psala, že španělé jedí divně… Tak jedí ještě divnějí. Nebo aspoň moje rodina. Například včera jsem měla svačinu v 8 večer a večeřeli jsme v 11 večer. S tím, že v 10 přišel děda na návštěvu a odcházel v půl jedné, kdy měl za sebou víno a panáka Whiskey. Ne, že by řídili opilí, ale asi mají trochu povolenější pravidla než my Češi…
Včera při této návštěvě jsem se dozvěděla, že sestřenice matky je celkem známá mexická zpěvačka. Jmenuje se Belinda a teď má i videjko s Pitbulem. Tak se hned budu ptát mých Mexičanů, jestli ji znají, protože já ne.
Jedna věcička, která mě tu trošilinku rozčiluje je dochvilnost. Která neexistuje. Neexistuje ani něco málo podobného. Řekne se „Mezi 7-8 tě vyzvedneme.“ a v devět mi volají, že tam budou za 15 minut. A to je pořád. To je všechno. Jak já se zase těším na ty nasraný xichty v Čechách, až přijdu o 2 minuty pozdě!! Tak moc se těším…
Na závěr bych ráda přihodila historku s medúzou. Povídaly jsme si s au-polkou nad dětmi při břehu moře. Najednou jsme zavětřily rozruch vedle nás. Otočily jsme se a zjistily jsme, že na břehu ještě ve vodě byla medúza. Medúza se píše s čárkou nebo kroužkem? Asi spíš kolečko, ne? Byla fakt velká. Něco jako ta, co jsem ji fotila. Kolem medůzy se udělal hlouček lidí a já si běžela pro foťák. Jenže než jsem došla pro foťák, přiběhla tam starší paní s naší modrou lopatkou na hrátky v písku a začala do ní sekat. Až z ní létaly kousky. Nakonec vypadala mrtvá. Takže paní odhodila lopatku a odešla. Mezi tím na medůzu všichni koukali a pak ji začali zahrabávat do písku. To bude nějaké dítě překvapené, až ji najde.
PS: Jestli jsem někdy někomu říkala, že slovo „chulo“ neexistuje, tak jsem kecala kraviny!
Besos!

5 komentářů: „La primera semana

  1. Po mojí krátké au-pairské zkušenosti v Irsku, která dopadla hodně špatně, obdivuju všechny statečné ženy, které se vydávají do světa jako au-pair a vydrží to! 😀 Takže máš můj obdiv a přeju ti, aby všechno vydrželo fajn i v dalších týdnech.

    To se mi líbí

  2. By mě zajímalo jestli maj v práci "píchačky" 🙂 Upřímně celkem nechápu Pražáky co se přeřazí kvůli metru, které jede co 2-4minuty, nicméně hodinu čekat na hov** by mě teda silně vytáčelo! Jinak ségra z Londýna je taky zvyklá večeřet klidně po 21hod, neb z práce dorazí cca v 17-19 a dřív to moc nejde 🙂 a pak jaksi nechápe, že tady ve vidlákově vstáváme v pět (i dřív)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.