Un „hola“

psáno v pátek 09. 08. 2013
Jestli je něco, co opravdu nesnáším, tak to, když mě někdo probudí a nemá k tomu důvod. To mě dokáže šíleně naštvat a pak mi to zkazí celý den! Chápu, že když je půl dvanácté, a všichni už jsou 4 hodiny vzhůru a povídají si, tak mě to vzbudí. To je v pořádku. Ale když s tím někdo začne v 8 ráno? To prostě nemůžu vystát! Jenže s tím nemůžu nic udělat… Mám okna do dvorku, který máme společný s jinými rodinami. V jedné z nich je pán, který mluví strašně nahlas, neustále a jeho oblíbená aktivita je řvaní na ostatní lidi z domácnosti, kteří mu musí řvaním odpovídat. Já bych tu mohla každý den vyspávat do jedenácti, jenže nemůžu kvůli tomuto! Nevadí… tak… prostě se to děje… no… Ale když v 8 ráno začnou tlouct do zdi? Asi ve dvouvteřinových intervalech a 30 minut v kuse? Se omlouvám, ale tohle už ani poslanci v mém českém snu nevydrželi a byly vidět jejich otrávené obličeje. Lidi nemají vůbec žádné ohledy! I moje rodina byla naštvaná!
Ještě k tomu jsem pořád taková unavená. Spím víc než dítě a několikrát víc než rodiče, a přesto všichni ještě v jedenáct večer běhají po domě a já už je prosím, jestli bych si mohla jít lehnout. Při čemž nijak závratně nepracuju… Říkala jsem to otci a ten říkal, že je to tím, jak jsme blízko u moře. Že jak tam není prý žádný moc velký tlak, tak se pak člověk cítí víc uvolněný a spící. A že jak já na to nejsem zvyklá, tak se tak cítím víc.
Vztah s otcem je dobrý. Už jsme si povídali o slově diarrea. Takže už nemáme žádná tajemství… Při té konvezraci jsme zabrousili na věc, která se jmenuje Aquarius. Je to taková voda, která by měla celkově hydratovat tělo. Nejdříve byla předepisována sportovcům a byla k dostání jen na recept, ale teď se může koupit i v obchodě. Chutná jako sprite bez bublin.
Včera jsme byli s rodinou na nejvýchodnějším bodě Španělska. Bylo to na hoře nad mořem. Prostě nádhera všech nádher. Byli jsme i na jedné pláži. Tam jsem si všimla modré vlajky s něčím, tak jsem se zeptala, jestli to je nějaká jiná medúza a oni řekli, že je to vlajka Evropské unie. Tak jsem se koukla ještě jednou a nebyla to vlajka EU. Tak jsem se divila a zjistila jsem, že je to vlajka od EU, kterou dostávají nejlepší pláže.
Cestou domů se dítě naklánělo z okénka a něco říkalo. Matka na něj zakřičela [ke te kajes], což v mých uších znamenalo que te calles (buď sticha) a já byla překvapená, že je na něj matka takhle drsná. Dítě ale odpovědělo que no me caygo (vždyť nespadnu), z čehož jsem usoudila, že na něj matka zařvala que te cayes (spadneš), což se píše jinak, ale vyslovuje se stejně. Stejně jako když někdo zařve [ají]. Může to být citoslovce strachu, bolesti nebo nelibosti, ale taky to může znamenat tam.
Děda mi tu říkal, že někdy se přižene déšť z pouště a mají písek všude.
Při volném večeru mě rodina hodila na pláž a říkala, že si pro mě v 11 přijedou. Zahrála jsem si s nějakými Španěly voleyball, pak jsem se jich zeptala, jestli tu neznají nějaké heslo na zdejší wifi, oni mi jedno řekli, já si sedla na takovou dlouhou lavičku, která odděluje pláž a restaurace, 3 hodiny jsem byla na internetu a pak si pro mě v půlnoci přijeli.
Na Karkulce je další hromada fotek a k tomu nová složka, která se jmenuje supermercado, kde jsou zajímavé věci ze španělských supermarketů.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.