Erase un día siguente

psáno v pondělí 12. 08. 13
Probudila jsem se a zjistila, že jdeme na loď! Dítě bylo příjemné, já měla dobrou náladu, všechno vypadalo krásně a k tomu ještě loď, na kterou jsem se již dlouho těšila a mrzelo mě, že jsem na ni ještě nebyla.
Vzala jsem si plavky, ručník, mobily, brýle, boty, hrála jsem si s dítětem, namazala jsem dítě věcí na nespalování, zjistila jsem, že kalhotky a podprsenka se řeknou úplně jinak než v Mexiku, připnula dítě do sedačky a vyrazili jsme na silnici v našem velkém stříbrném SantaFe autě, které by jim máma určitě záviděla.
Zastavili jsme se u děda s babičkou z tátovy strany, jejichž loď je. To jsou ti, jak mají třípatrový byt jen sami pro sebe, mají vlastní výtah, nádherný výhled, otec dělá moc dobrou paellu a matka je perfektcionistka a nesnáší špínu, snaží se se mnou mluvit anglicky a přijde mi hrozně vtipná. A bydlí hned naproti novému kostelu, který vypadá jako obrácená loď. Prý. Je hodně známý a stal se také dominantou Jávey.
Zacouvali jsme s autem do úzké uličky, já zůstala v autě a ostatní šli pozdravit prarodiče, ale hlavně si šli pro jakési polštáře do lodě, které můžete vidět na karkulce. Polštáře byly velké, takže zasahovaly z kufru až k nám do zadních sedadel.
Takto jsme popojeli k přístavu, kde už jsme byli jednou v bazénu se slanou vodou a koukali jsme na naši loďku a na loď za 6 miliónů eur, což je něco přes 150 milionů korun.
Vyhodili jsme věci na speciální vozík na věci, který byl jako ty ze supermarketů na minci, kterou vám po zasunutí do správného místa zase vrátili.
Dojeli jsme k loďce a otec naházel polštáře – možná spíš žíněnky – na svá místa, kam krásně pasovaly. Boty si nechal na souši. My – stojící opodál – jsme si všimli velkého množství medúz, pak jsme si také sundali boty, dítě si vzalo plovací vestu, ženy a děti zasedly na příď, otec dal nárazníky zpět do lodě (nárazníky byly plastové válce přivázané podél lodě sloužící k tomu, aby zaparkované lodě do sebe nenarážely), otec pomaličku vyjel z parkovacího místa, které během vteřiny zmizelo mezi sousedními loděmi. A jeli jsme. Nejdřív pomaličku vzhledem k dalším vyjíždějícím lodím. A pak rychleji. Voda nás čas od času ošplouchla a vítr šlehal do smějících se úst.
Přejeli jsme kamínkovou pláž, kamenovou pláž, písčitou pláž a mířili jsme mořem směrem k našemu domu. Zakotvili jsme v zátoce, kde byla spousta dalších lodí a plavajících lidí. Otec nakonec našel místo, které se mu líbilo a které bylo dostatečně daleko od dalších lodí. Vytáhl z lodní skrýše kotvu se třemi bodci na kovovém mega řetěžu, který se dále napojoval na normální lano, a vyhodil ji ven, kde se patrně přichytila ke dnu. Jiné lodě, které neměly kotvu, se mohly připevnit provazem ke gigantickým bójkám. Lidé, kteří se potápěli s bombou, museli mít nad sebou oranžový balónek, aby je nepřejela loď. Moře bylo krásně čisté, koukali jsme na rybky a na řasy.
Otec řekl, že jsme jeli sem, protože vítr fouká na druhou stranu a že medúzy – vzhledem k tomu, že neplavou, ale nechají se unášet – jsou všechny v přístavu, tudíž na této straně jich bude méně. Některé medúzy můžou mít až 2 metry dlouhá a transparentní chapadla,, takže ji ani nezaregistrujete. Každá medúza žahá jinak. Většinou to vypadá jako popálení. Někdy větší, někdy menší, někdy bolestivější, někdy méně bolestivé. Na otce skočila medúza prý několikrát. Já věřila, že tam žádné nejsou, i když dítě říkalo, že jednu vidí. Ale dítě toho nakecá…
Loď se točila okolo kotvy podle větru a houpala se. Kolem nás bylo hodně dalších lidí, kteří se opalovali, plavali, povídali si a pili.
S dítětem jsem se šla vykoupat. Mohla jsem buď skočit nebo jít po schůdkách. Na první vyplavení jsem se rozhodla použít schůdky. Voda ledová, ale dala se. Dítě ale řeklo, že je ledová a že tam nevleze. Podle mého se spíš bál těch medúz, ale nechtěl to přiznal. Já si krásně plavala, dělala blbosti a užívala si toho, že dítě nemám.
Pak jsme šli jíst. Měli jsme salát a dítě mělo toustový chleba se salámem. Salát se neosvědčil jako nejlepší volba, protože pořád lítal pryč z plastových talířků. K tomu jsme měli koupené gaspacho, které jsme pili z maličkých kelímků.
Následovalo další koupání, kdy se dítě přesvědčovalo, že chce jít, ale nakonec stejně nešlo. Mně byly půjčené brýle a ploutve. Už jsem úplně zapomněla, jaké to je, koukat pod vodou na tu krásu a letět po hladině jako drak s ploutvemi. Čím dál tím víc jsem vděčná za naše dovolené v zahraničí, když jsem byla malá.
Naneštěstí jsem musela své řádění zastavit, protože jsem před sebou objevila medúzu. Rychle jsem šla na druhou stranu a byla jsem celkem vystrašená. I když jsem byla upozorňovaná, že medúzy neútočí a nemusím se jich bát. Asi bych byla radši, kdybych nevěděla, že něco takového vůbec existuje a najednou byla požahaná. Ten strach před tím je horší než samotná bolest. Odkud tohle mám?
Pak jsme jich viděli i z lodi několik, při čemž jedna byla červená. Prý je jich čím dál tím víc, protože tuňáci jedí medúzy. A vzhledem k tomu, že tuňák se chytá čím dál tím víc, není tu nikdo, kdo by medúzy jedl. A bylo mi řečeno, že když vás požahá, je dobré na to namočit. A pak mě ujistili, že mají krém na žahnutí, takže by žádné močení nebylo.
Dítě pořád volalo Don Pepito!, což byla dřevěná lodička, která prodávala alkoholické i nealkoholické nápoje a podávala je přímo na lodě. Geniální!
Nakonec jsme si hráli s dítětem na schovku, což bylo celkem těžké na lodi velké jako můj pokojíček v Čechách. Trošku jsem se opálila a jeli jsme domů. Cestou jsem i řídila.
Asi ze mě bude řidič. Něčeho. Čehokoli. Už jsem řídila malou loďku, větší loďku, auto, letadlo a teď i tohle auto. Vypadá to jako nějaká skrytá divná vášeň…
Potom, co jsem přehřála motor, si za volant sedlo dítě a nakonec zase otec a už jsme parkovali v přístavu na našem místě 148 v zástupu 1. Všechno jsme vynesli, otec vyčitil loď, ztratil brýle, napočítali jsme v přístavu asi 1000 medúz a frčeli jsme si to domů.

4 komentáře: „Erase un día siguente

  1. A proč já meju prdele? Já chci taky!!! Mě požahala letos medůza asi 3x, au au a pálilo… Moc hezkej článek, pus, i   P.S. Koukalas na fb??? Je tam šokující sděleni…

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.