He realmente aprendido

psáno v pondělí 12. 08. 13
Právě sedím na zídce ve tvaru hradby, cítím pod sebou 3 metry volna, za sebou slyším hlasy z domu, nalevo vidím Couvající měsíc a před sebou celou Jáveu. Podle řady světel poznávám, kde začíná pláž, kde je přístav, kde pokračuje město a kde mají letní domečky další šťastlivci, kteří se nemají v této době krize zas tak špatně.
Sedím tu ve třičtvrtě na jedenáct. Cítím kolem sebe charakteristickou vlhkost. A kromě tílka, žabek a kraťásků mám přes sebe přehozený šál. A přemýšlím. Nepřemýšlím. Vím. A píšu.
Už jsem si říkala, že jsem asi neponaučitelná. Že ani opakování, ústavičné spalování se a litování mě nenaučí chovat se jinak. Jenže tu teď sedím a zjišťuju, že jsem se něco naučila. Že jsem se poučila. A přes všechny věci, které se mohly stát, se nestalo nic a já už se nemusím přesvědčovat, že jet sem byl dobrý nápad. Já už to vím.
Když jsem sem jela, nebyla jsem tolik nervózní jako poprvé. Bylo to proto, že už jsem jednu au-pair zkušenost měla, tudíž jsem plus mínus věděla, co mě čeká. A také to bylo proto, že tentokrát celkem umím řeč destinace.
Již od ročního pobytu v Mexiku byla můj největší problém komunikace. V hoštěném prostředí jsem spíš tichá a nic moc neříkám. Když se mi něco nelíbí, zatnu zuby a nadávám potichu. Když nevím, co dělat, pozoruju okolí a hádám, co se ode mě čeká. Nechám se vést těmi, se kterými jsem, a je mi jedno, co se bude dít. Když něčemu nerozumím, tak se usmívám a snažím se to potom nějak zjistit.
Minulý rok jsem na konci pobytu byla smutná právě kvůli tomu. Myslela jsem si, že po Mexiku a po tolika radách o komunikaci, které jsem dávala vyjíždějícím studentům do zahraničí, s tím už nebudu mít problém. A ejhle. Francie byla o trochu lepší než Mexiko, ale tleskat jsem si tedy nemohla…
Teď? Už doma jsem se španělské matky ptala na praktické věci, jako jestli si mám vzít ručník, kde přesně budeme bydlet a co budeme dělat. Po příjezdu jsem říkala všechno tak, jak to bylo, a když jsem chtěla něco říct nebo se na něco zeptat, zeptala jsem se hned a nepřipravovala jsem si to 20 minut v hlavě. Dokonce i když přišla teta Irma, tak jsem se zeptala matky, kam mám házet rakety. Bavím se s rodiči, i když nemusím, říkám jim blbosti o tom, co mi řeklo dítě, smějeme se spolu, ptám se jich, jestli bych se mohla Právě tu lesem běží nějaké gigantické zvíře. Patrně divoké prase, o kterém mé dítě pořád mluví víc vidět s mou kamarádkou-Polkou-Annou-Au-pairkou. Říkám, že mám ještě hlad, nebo že už ten banán nedojím. Říkám i svůj názor ohledně dítěte. A ptám se, co mám kdy dělat. A když mi upadne kus salátu na ručník, řeknu jim to. Zjistila jsem, že to nic není. A všechny věci ulehčí. A teď si opravdu většinu pobytu užívám.
K tomu mám úžasnou rodinu, která mi vyjde s hodně věcmi vstříc, otec na mě dělá vtipy, že – když mi upadl ten kus salátu – z lodě poplavu až na břeh. Nato matce ulítl taky kousek a řekla, že poplave se mnou. Dítě je většinu času v pohodě; nezlobí tolik a je celkově klidné a samostatné. Výchova neodbočuje tolik od mých představ. Jsem tu skoro celou dobu na pláži či v bazénu nebo mi ukazují zajímavosti tady. Mám dostatek jídla. Celkem i dostatek volného času a naopak ani nemám čas se nenudit.
Už jsem velká holka! A mám kurva štěstí na rodiny!

3 komentáře: „He realmente aprendido

  1. [2]: Lucka: Děkuju moc! O au-pair jsem tu psala takový dobrý článek, tak ho když tak najdi. Jinak bych se s tebou sešla ráda!! Zkoušela jsem ti psát na mail, ale nějak to nešlo… tak snad tady 🙂

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.