Por primera vez en una ciudad de Espaňa donde se habla espaňol

psáno 06. 09. 13 v 09:13
Zabalila jsem si vše do kufru, počkala asi 30 hodin, nastoupila do plného auta, připoutala dítě, naposled koukla na moře a už si to frčela Jáveou směrem na Madrid. Na začátku cesty jsme se museli ještě pomodlit. Začalo dítě a říkalo něco ve smyslu „Ježiši, já jsem dítě stejně jako ty, mám tě rád atd atd.“. Dořekl nahlas svou modlitbu a poté pokračovala matka s otcem, kteří se v tom střídali. Modlitba měla asi 5 minut a nakonec to bylo už jen takové mumlání, které do zadních řad rozhodně nebylo slyšet.
Bůh nás ochránil a po čtyřech hodinách jsme přijeli na mega silnici do zácpy a za chvíli jsme byli doma. Slovinská au-pair už se taky vrátila z dovolené domů do Madridu, takže jsme se měly dneska sejít a i popařit. Mohla až od osmi, takže jsem nastoupila na autobus číslo 51 a za 20 minut jsem byla na Plaza del Sol, což je centrum.
Jako normálně jsem nevěděla o městě nic. Ale viděla jsem obchody. A vzhledem k tomu, že jsem v žádném pořádném už dlouho nebyla… Přišlo to na mě! A hlavně jsem objevila největší Pimkey obchod na světě!!

To už mi ale volala Slovinka, že je tady. Viděly jsme se a Slovinka mi začala ukazovat centrum. Musím říct, že mě to vzalo. Stejně tak jako Paříž má všechno obrovské; velké silnice, velké domy, velké parky, velké monumenty. Obešly jsme toho strašně moc, já v žabkách… nakonci už jsem myslela, že umřu, ale Slovinka pořád, že už si skoro sednem, jen koukneme tam a tam…

Měla s sebou lahev nějakého španělského alkoholu. Limocha se to jmenovalo, myslím. Ale nesměly jsme to pít, protože se ve Španělsku nemůže pít na veřejnosti a je všude hodně policistů. Praktická česká žena to chtěla přelít do plastové lahve, kterou měla s sebou. Slovinská žena se bála, že nás někdo uvidí, jak to přeléváme. A že nás někdo uvidí, jak pijeme něco, co není Coca-cola ve flašce od Coca-coly.
Nakonec jsme to přelily před obchodem s obrovským porcelánovým Ježíšem a hodlaly to vypít. Nebo aspoň já. Teď jakože si někam sednem konečně. Takže jsme hledaly místo a jak jsme procházely, začala s námi mluvit nějaká osoba a něco nabízela. Já – jako zástupce Čecha, který trávil dětství po arabských zemích – jsem pána ignorovala, ale Slovinka se zastavila a poslouchala nabídku. Prý že pokud půjdeme do jednoho klubu, dá nám třetinku piva zadarmo. Tak jsme šly. Slovinka mi pak vysvětlila teorii pozvání do klubů na alkohol. Že když už vás bar na nic nezve, jde se do jiného. Já si připadala jako ošklivá osoba, ale tak… že…

Šly jsme takhle do dvou barů a pak už jsem si trvala na sezení. Sedly jsme si na obrubník a tu k nám šel policista! Slovinka úplně na nervy a to jsem měla tu flašku ještě v tašce. Policista řekl, že tam nemůžeme sedět. Slovinka začala blekotat svou špatnou španělštinou, že jsme chodily moc a že jsme unavené. Tak jsem ji skočila do řeči a řikám, jestli neví o nějakém místě, kde si budeme moci sednout. Ukázal dolů a my jsme šly. Zasedly jsme do parku a začaly pít. Překvapivě to bylo šíleně silné.

Slovinka po chvíli začala mluvit víc a říkala, že už je opilá a že její rodina má skvěle zařízený byt, při čemž zmínila dvanáctkrát slovo functional. Pak jsme se poptaly po našich nočních autobusech domů a šly jsme se zase nechat pozvat. Skončily jsme v baru, kde byla celkem pěkná atmosféra a panáky černé vodky. Do toho s námi začal tancovat nějaký snad Peruánec či co a černoch z Nigérie.
Pak jsme šly s nimi do jiného, kde bylo mojito. Já si tam nevědomky poprvé sama sbalila kluka a Slovinka najednou nikde nebyla. Tak jsem šla dolů, kde taky nebyla, ale byly tam záchody. Zeptala jsem se do jedné zavřené kabinky, jestli je v pohodě. Prý že ano, ať počkám. Když ale vyšla, zjistila jsem, že to nebyla ona. Vyhlásila jsem pátrání. Někdo mi řekl, že zmizela někam do „privátních dveří“, kam se nechodí. Vzhledem k tomu, že mi jedna z osob před tím nabízela kokain a hašiš, vyděsila jsem se a šla jsem hned tam. To už ale na mě řval manažer, co tam lezu. Snažila jsem se vysvětlit situaci, ale najednou se tam objevil černoch, hemzal nějaký píčoviny a chtěl to vyřešit on. Nakonec manažer otevřel dveře a tam Slovinka a jeden z číšníků. Že se prý jen líbali a že je to v pohodě. Pak Slovinka zjistila, že už jsou 3 hodiny ráno a že řekla, že bude ve 2 doma. Já jsem nechtěla, ale musely jsme jít.
Došly jsme na zastávku. Slovinka si rozbila žabky, takže šla jen s jednou botou. Já jsem nenacházela svůj autobus. Slovinka ale ten svůj už měla, tak jsem ji nechala na zastávce a šla jsem si hledat svoji. Zeptala jsem se asi třiceti lidí a poté jsem zjistila, že ten autobus jede od toho místa, kde Slovinka patrně už odjela autobusem. Přeběhla jsem kruhový objezd a tam už můj autobus N1. Vstoupila jsem, hledala jsem peníze a najednou z čista jasna Slovinka za mnou „Nemám peněženku!“.
Ve dveřích autobusu se se mnou o tom asi 10 minut bavila, tak jsem pak vystoupila a snažila se, aby taky odešla ze dveří. Pořád opakovala, že nemá tu peněženku a že by jí to bylo jedno, ale že tam má i klíče, které už jednou ztratila v Jávee a že neví, jak se dostat domů. Že tam měla 50E, ale to je jedno. Hlavně ty klíče. Bla, bla, bla, bla, bla. Řidič na mě kývnul, a já jsem pokrčila rameny a zavrtěla hlavou. Řikám: „Co teda chceš, abychom udělaly?“
Po půl hodině jsme se vrátily na místo činu. Tam jsme řekli těm lidem, se kterými jsme tam byli, co se stalo a že teda někdo tu peněženku. Do toho na mě řval černoch, že se jako omlouvá, ale že jsem se mu prostě hrozně líbila a že se mu líbilo se mnou trávit čas, pak do mě hučel ten, jak jsem ho sbalila, co se děje, že to vyřeší, že myslel, že už mě neuvidí a jestli nechci tancovat, do toho nějaká žena hučela do Slovinky, že to určitě udělal ten, co nás tam přivedl nebo ten Němec, pak najednou řekla, že to byl sto procentně ten číšník, takže začali řvát na číšníka, do toho nás odvedl manager a chtěl to probrat nějak normálně. Vyšli jsme ven tam začalo všechno na novo. Přišel číšník, usmíval se a řekl, že to nebyl, žena chtěla volat policii a žalovat podnik, černoch měl furt ty samý kecy, do toho Slovinka a že hlavně ty klíče, že ji okradli už jinde, takže neměla doklady, ale ty klíče…
Dopadlo to tak, že jsem si sedla na patník před klub a čekala, než někdo dostane rozum. Doprdele… To mi vysvětlete! Tady ve Španělsku jsem toho vypila vždycky takové strašné množství (a vždycky zadarmo, heheh), ale nikdy jsem se necítila nějak víc opilá… To bude asi tím vzduchem nebo co…
Hodina pokročila, černoch odešel, tamtoho kluka jsem poslala zpět do klubu a já pořád na patníku. Konečně se ke
mně naklonila Slovinka. Než stačila cokoli říct, řekla jsem, že žalovat podnik a policie obecně je píčovina, protože nic nevyřeší a stejně ho najednou, že ta žena je debilní a že už kurva možná domů, ne?
Po další době na patníku jsme se konečně odebraly k autobusům. Cestou tam říkala, že neví, co bude dělat. Tak říkám, že se stejně už nic nevyřeší, že prostě teď pojede domů, zazvoní, vysvětlí, chvíli to bude na hovno a pak to zase bude fajn (což jsem bohužel věděla z vlastní zkušenosti).
Na to ona zase začala říkat to samé. No… vzdala jsem to, vypnula jsem sluch a v hlavně si hrála písničky.
Přišly jsme, dala jsem jí 5 euro (mutnáá), aby se měla jak dostat domů a odjela si svých autobusem. 5:30 jsem byla doma.
Druhý den ráno jsem se vzbudila, řekla jsem to rodině, ona se vyděsila. Potom moje matka říkala, že Slovinčina matka říkala, že se vzbudila v 8, aby šla do práce a tu viděla sms od Slovinky odeslanou v 7 „Jsem u dveří.“ Nevěděla, co se děje. Tak otevřela a tam Slovnika, která řekla, že v 1 jsme odešly z klubu, u autobusů jsme zjistily, že nemá peněženku, vrátily jsme se, pak jsme se vrátily k autobusům a jely domů. Matka Slovinky nebyla vůbec šťastná a ještě k tomu moc nechápe, co dělala těch 6 hodin…
Dámy, pánové. Právě sedím v letadle Lufthansy Madrid – Mnichov.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.