Někdo nám vyměnil kočku

Blog už mám přes sedm let a celou tu dobu mám i kočku, která silně zasahuje do mého života, takže jsem o ní už nejednou psala. Kočka byla vždycky dost svá. Jako malá jsem se jí bála kvůli její nebývalé agresivitě a lstivosti. Jako větší jsem z ní měla už jen respekt. A teď se nestačím divit.
Za těch patnáct let, co ji máme, jsme se všichni dost změnili. Já jsem začala milovat mluvení na veřejnosti, sestra začala a přestala nosit piercingy, matka chce jet do Ugandy a otec pěstuje novou odrůdu broskví. K mému překvapení se ale změnila i kočka.
Změny samozřejmě proběhly ve vzhledu; Kvůli problému s ledvinami ztrácel dost chlupů a neustále mění barev kožichu (přemýšlíme, jestli jeho matka nebyla chameleon) a také vzhledem k problému se zuby má vyplazený jazyk a když špatně kousne mlátí hlavou ze strany na stranu, takže hází jídlo 2 metry na zeď a vypadá u toho jako dravý žralok. Tak co… jako každý starý pán má vrásky a šediny. Jenže on se strašně změnil i uvnitř!
Náš kocour neměl rád kuřecí konzervy, ale všechny ostatní vždy s chutí snědl. Také měl moc rád své kočičí bonbonky, které jsme mu někdy dávaly. Na staré kolena začal konzervy, kapsičky a dokonce i bonbonky bojkotovat a stal se šíleným po lidském jídle. Ať je to šunka, brambora nebo piškot, chce nám to sníst a je tak vlezlý, vynalezavý, rychlý a neodbytný, že – když jíme – musíme ho zavírat do jiných pokojů a poslouchat při jídle jeho prosebné škrábání na dveře. Druhá možnost je utrhnout si od huby kus pochutiny a hodit mu ji do misky. Nebo na talířek někam vedle. Nebo klidně na zem, protože to stejně vždycky pusou nebo drápkem vytáhne na parkety a když to nedojí, my po tom uklouzneme, což nám zajistí spolehlivý dojezd na druhou stranu chodby. Když už kočku neuhlídáme a přistihneme ji s kusem šunky v puse, máme 2 možnosti. Nechat ji to. Nebo jí to vytrhnout z úst, znovu to dát na chleba a kočku shodit z kuchyňské linky.
Další věc je věc picí, která má 2 druhy. Ten první začal již před nějakou dobou, kdy si matka všimla, že kočka nějak hodně pije. Pije hodně ze své misky a dokonce ji někdy i načapala pít ze své skleničky s vodou. Veterinář řekl, že má tedy problémy s ledvinami a že musí mít dietu. Začali jsme s dietou, ale kočka pila pořád divně. A intenzita ubývání vody ze sklenic rostla. Začaly jsme si skleničky přikrývat papíry, které kocour sundaval, tak jsme si tam začaly dávat mobily a čekaly, až je tam shodí. Některé skleničky byly moc vysoké, vody měly málo a kočka tam jazykem nedosáhla. Tak si pomohla rukou! Myslely jsme si, že jí vadí třeba její miska. Daly jsme tedy místo misky skleničku, ale upíjela nám pořád. A nejen ze skleničky. Klidně přijde ke dřezu a pije tam vodu v hrnci, který jsme nechaly odmočit.
A to není konec. Ta nejdivnější část začíná teď, když si naše kočka – vždy nesnášející vodu – začala libovat v chození v mokré vaně a v mokrém umyvadle. Jak už se blížíme do koupelny, víme, že je za námi a čeká, co tam budeme dělat. Když se dosprchujeme a otevřeme dveře, kočka už tam vbíhá a mapuje situaci. A dokonce už je tak úchylná, že když si umyju ruce, začne mi je oblizovat.
Kočička už také neumí zatahovat drápky, takže když se chce mazlit (nebo když chce cokoli), zaryje nám drápy do nohy a dožaduje se vysazení na nás. Jenže my nechceme, ale on se snaží dál, snaží se na nás vyšplhat nebo se od nás odrazit, což dělá pořád těmi svými drápy. Když my chceme a kocoura vysadíme do optimální výšky na mazlení a chceme si ho uložit na hrudník, rupne mu v bedně a v mžiku nám vyleze za krk, kde stojí s drápy v ramenou. Když se trochu pohneme, abychom mu ukázaly, že má slézt, posune se dál na záda, takže už klasicky končíme v předklonu s kočkou na zádech, která si tam buď lehne, nebo se ji další půl hodinu snažíme setřást, což končí tak, že se zády sesuneme na úroveň postele nebo stolu a tím mu umožníme ničím nerušený přesun z nás na nábytek
K tomuto všemu má pořád ten vyplazený jazyk a vypadá jako idiot. Kdybych tady celou tu dobu s tou naší hnusnou kočkou nebyla, tak si budu myslet, že mi ji matka regulérně vyměnila!

6 komentářů: „Někdo nám vyměnil kočku

  1. Tak třeba jí osvítil nějaký kočičí duch a změnil jí. 🙂 Každopádně změna skoro až děsivá, hodně razantní. 😀 Kdo ví, co jí k tomu vede. 🙂 Aspoň se s kočkou nenudíte. 🙂

    To se mi líbí

  2. Já se směju, protože mám patnáctiletého kocoura a přesně to, co píšeš o své kočce, na něj sedí! Občas mu říkáme, že vypadá jako "debílek" s tím věčně vyplazeným jazykem.:-)Na stole má svoji skleničku s vodou a žádné dobré jídlo před ním neobstojí – šunka, piškotky, teď už dokonce začal žrát i housky a nedávno mi okousal chleba, který jsem si vytáhla večer z mrazáku. Prostě – bude to nějaká forma kočičího stárnutí, zřejmě se na nás ty potvůrky domluvily.:-)

    To se mi líbí

  3. Naše kočka má taky furt vyplazenej jazyk a vypadá jak trubka. Můj přítel se jí směje, že postižená. 😀 Ale je jí zhruba 8 let a na jedný straně je už neozubená, tak co jí zbývá. 😀

    To se mi líbí

  4. Taky jsme měli kočku se stejnými problémy (a stejným chováním – to lezení na lidi :D), to s tím pitím ze skleničky a s tou "úchylkou" na mokrou vanu bylo kvůli těm problémům s ledvinama (a zhoršovalo se to). Bohužel měla i zdravotní problémy s játry což se také zhošovalo a vyléčit nedalo i přes seberůznější diety. Držím palce vám i kocourovi ať se drží co nejdéle i přes ty ledviny. (U naší to bylo v 8mi letech diagnostikováno, pak dva roky diety ale nepomohlo to)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.