Tulení učitelka španělštiny

Asi dva roky zpátky jsem si řekla, že začnu učit španělštinu. Když mi přišla první odpověď na inzerát, byla jsem z toho značně nervózní. Žačka byla slečna, která chtěla španělštinu oprášit, což znamenalo, že jsem všechno vysvětlovala úplně od začátku. Na každou hodinu jsem se aspoň 30 minut připravovala, pouštěla si španělské písničky, abych nabudila atmosféru a vypudila ostatní jazyky, napsala si na papír aktivity a předpokládanou dobu jejich trvání a šla jsem z nervozity 2x na záchod. Na otázku „Kolik tak máš studentů?“ jsem zalhala, že 3, a snažila se téma stočit jinam.

Žáci odcházeli, přicházeli, vraceli se a já si takhle čas od času přivydělávala. Často jsem si připadala jako kretén a pochybovala jsem nad mým učením a nad mnou samou. Doma jsem zjišťovala, že jsem si gramatické pravidlo vycucala z prstu, že jsem psala špatně akcenty nebo špatně použila sloveso být. Když na to žák přišel, buď jsem chybu přiznala, nebo jsem mu řekla, že se ptele, a vysvětlila to správně.

Jednoho dne jsem zjistila, že za 4 minuty učím a že vůbec nevím, co budu učit. Tak jsem na to v rychlosti koukla a hodina proběhla bez problémů. Najednou jsem zjistila, že už si nemusím pouštět španělské písničky a že na dotazy odpovídám pohotově a pravdivě. Hodiny začaly být příjemné.

Já – jako učitelka – jsem ze sebe mrštila věty na překlad (stylu zelená sukně není ve středu večer pod modrým tygrem), čekala, než se sebe žák něco vyklopí, nechala ho celou větu zopakovat, abych se v ní zorientovala, s úsměvem jsem řekla „Super, super! Skoro přesně!“, přiblížila jsem jim chyby a soustředila se na to, co měli blbě. Když jsem viděla, že se nudí, hodila jsem nějakou hru, když jsem viděla, že si to velmi dobře dávají, přešla jsem na konverzaci… A najednou jsem zjistila, že za hodinu strávenou v teple mám 200 korun a jdu domů! Za hodinu, kdy sedíte úplně v klidu s čajem v ruce naproti úplně vyčerpané osobě, na které vidíte, že přemýšlí tak intenzivně, až se jí skoro kouří z hlavy. Taková sranda.

Ta učící pohoda vygradovala učením po skypu. Nejen, že přípravu můžete provádět během doučování, ale ani není problém si odpověď na právě položený dotaz do pár vteřin najít a předstírat, že jste to dávno věděli! A u toho si lakovat nehty, psát si s přáteli, malovat se, jíst anebo u toho stát na hlavě a to vše v hnusném špinavém potrhaném oblečení a s mastnými vlasy. Lahoda!

Ách jo… někdy mě to úplně strhne a pak si říkám, že bych chtěla být učitelka. Jenže se pak rychle proberu. Protože se mi líbí učit jen lidi, kteří mi jsou sympatičtí. A nechtěla bych to cpát do lidí, které to nezajímá. (S tím už mám taky zkušenost: Žák celou dobu koukal na hodiny, zíval, smskoval a završil to nípáním si beďaru na noze.)