Pui

Celý článek je psán velmi na rychlo a bez zasepřečtení.
Salut všem!

Je pondělí večer a v Moldavsku máme jeden z nejdůležitějších svátků Velikonoc (dušičky) a i jeden z nejvýznamnějších svátků celé republiky. K tomu ode dneška nepotřebují víza do států EU.

Já jsem se probudila celkem vyspalá po předešlém náročném dni, kdy jsme chodili po Kišiněvě. Viděli jsme pár parků, pár hradů, miliony vlajek (moldavských a i hodně vlajek EU), mnoho slov v latince i v azbuce, pána bez nohou přecházející rušnou silnici v místě, kde není zebra a dost drahý bar.
Následující jsme začali sprchou a snídaní. Hostel byl malinkatý a tak nás čekal chleba, máslo a marmeláda. Slečna, která v hostelu pracovala a byla nám 24hodin k dispozici měla směny na 24 hodin.
Dále jsme se seznámili s další účastnicí, kterou přivedla Moldavanka z projektu. Moldavanka nám řekla, že na nás včera čekala na letišti. Při čemž my přijeli autobusem a nikoho jsme nečekali. Ona se divila, že jsme to zvládli a že bychom teď chtěli jet sami do města Vadul lui Voda. Potom nám řekla, že musí jít s námi, když chceme jít nakupovat, aby nám pomohla.
Cestou nám vysvětlila, že triko-suvenýr si nekoupíme, protože všechny jejich obchody jsou šíleně-šíleně drahé a že ona si nechává oblečení dovážet z Evropy od kamarádů nebo prostě poštou.
Chtěly jsme koupit aspoň nějaké cetky kamarádům a rodině, ale byly to takové kýče, že i já jsem se rozhodla pro symbolický magnet na naši skoro prázdnou lednici a konec. Možná to bylo tím, že dnes byl teda ten mega svátek a nikdo moc nepracoval a skoro všechno bylo INCHIS (zavřené; čte se inkis).
Změnily jsme tedy směr a jely do Drněco zahrady. Proto že byla daleko, počkali jsme na trolejbus. Trolejbusy vypadají dost staře, nemají jízdní řády, takže se musíte ptát na cestu a mají sice napsané, kdy na zastávku přijedou, ale značně tyto časy ignorují. Tak prostě čekáte a doufáte, že to pojede.
U trolejbusů nasednete do busu a za jízdy k vám přijde paní a vymění vám za 2 lei (+- 2,6 korun) maličký lísteček, což je jízdenka. Peníze nemá v peněžence, ale drží v ruce balíček bankovek.
Vstupenka stála snad taky 2 lei. Studenstká sleva 1. hahahahaha. Moldavanka nám vyprávěla, že když máte plat 4 000 lei, tak jste celkem šťastní. A že cena jen za energii v bytě o dvou místnostech může být třeba 800 lei a v zimě i 1400. Což není dobré. Hlavně když 80% Moldavanů nemá ani 2 000.
Při odchodu ze zahrady jsme si daly zmrzlinu. Byla tam i ruská zmrzlina, která se ale jmenovala jinak a Moldavanka byla překvapená, že se jmenuje u nás ruská.
Cestou zpátky jsme šly a viděly jsme mrtvého psa, úplně novou a zrekonstruovanou budovu vedle superrozpadlého baráku, gigantickou ruskou ambasádu (každou ambasádu střeží vojáci, kteří jsou všude), univerzity, nemocnice a mnoho ošklivých mužů a celkem hodně o sebe-dbajících-a-i-velmi-pěkných žen. Záhada. Stěhovat se sem nebudu!
Došly jsme do typické moldavské restaurace, kde jsem měla polévku Samoleanka, která chutnala trochu jako zelňačka, ale bez tolika zeleniny a dále jsme od sebe ochutnávali Placinta(s). Takové těsto (buď smažené nebo pečené – 2 druhy) s bramborami, brinzou, koprem a sladká verze mohla být i s višněmi (pozor na kousky rozmixovaných višní!) nebo s jablky.
Přežráni jsme rychlou chůzi šli k hostelu, kde jsme si vyzvedli věci a rychlejší chůzí šli na místo odjezdu autobusu. Už jsme s sebou neměli Moldavanku, protože ta si jela k sobě pro věci. Když už jsme se blížili a viděli hodně autobusů, zeptali jsme se, jestli už to není ono, ale že prý ještě níže. O blok níže jsme se zeptali, jestli už, ale zase prý ještě níže.
Nakonec se nám podařilo najít roh, na kterém na nás měla čekat naše Moldavanka. Ta však nečekala, i když už jsme přišli s drobným zpožděním. Po pár minutách se náš trochu rusky mluvící člen týmu se zeptal nějakých místních, jestli se tudy dostaneme tam, kam chceme. Ne. Že musíme obejít blok. Obešli jsme blok a tam nás oslovila sama s batohem stojící slečna, že jestli jsme z ČR. Ptala se nás na naše pocity a dojmy a během řeči nám sdělila, že Turečtí účastníci zjistili v pátek, že sem potřebují víza a v pátek bylo zavřeno a dneska má moldavská ambasáda taky svátek, takže to zjistí až zítra. A podle mého názoru už nepřijedou, ale snad se mýlím. Další informaci jsme se dozvěděli za chvíli a to byla o tom, že Arméni se zdrží a 2 z nich nepřijedou, protože letadlo z Moskvy mělo ve vzduchu problém a muselo nouzově přistát a jedna dívka měla takový problém, že se chtěla vrátit domů a s ní musel jet i leader toho týmu, takže jsme o 2 Armény kratší. To je radost.
Ještě větší radost bylo zjištění, že už čekáme dost hodně dlouho a že pořád nic nejede. A že je dneska svátek a že vlastně nic nemusí jet. Ta hlavní Moldavanka se šla zeptat na místo, kde jsme byli před tím. A mezi tím nám nějaký cestující říkal, že to jede za 3 minuty z nějakého místa. Takže jsme vzali kufry a letěli na to místo, když v půlce druhé Moldavance (co přijela pozdě, protože 30 minut čekala na bus a pak usoudila, že je svátek a že asi nejede a jela taxíkem) volala první Moldavanka, že můžou jet jiným skoro ze stejného místa jako to, kde jsme tu první potkali, takže jsme se jako idioti vraceli zpátky. Ten minibus už byl dost plný, takže jsme měli zavazadla u sebe a 2 z nás stáli v uličce. Minibus – spíš taková dodávka se sedadly – se trochu rozpadal, jedna tyč na držení nebyla připevněna, stáli jsme si na kufrech, něco jako pásy jsme rozhodně najít nemohli a roztahovat rozhodně taky ne.
Cestou však lidé vystupovali a nakonec jsme si i všichni sedli a dojeli do naší vesnice. Náš hotel je v lese. Proto jsme si měli vzít teplé oblečení. Je vcelku pěkný, i když bez chyby rozhodně ne. Čas od času někde nejdou rozsvítit světla, nedovírají dveře a spoluúčastnice měla díru ve stropě jakoby po kulce, křesla jsou prosedlá, někdy i s dírami v potahu.
Teď jak o tom přemýšlím, tak si asi moc stěžuju… Asi mám vždycky problém, když moje očekávání nejsou splněna. A teď zatím nejsou. Ale zítřkem by se to mělo zlepšit. Pak i pohled na celý tento zážitek ze 70% financovaný EU budu koukat jinak.
Sedíme teď všichni v místnosti, ve které jako jediné je wifi, a koukáme do svých počítačů. Když tak o tom přemýšlím, je to vlastně celkem vtipný.
PS: Fotky snad nebudou do mého příjezdu. Pokud budou, bude to znamenat, že už se hodně nudím. A to nesmím.

2 komentáře: „Pui

Napsat komentář k matička Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.