Počernické překvapení

Úplně mimo téma článku bych chtěla poděkovat všem, co sem pořád chodí. A to nejen rodině a známým, kteří mají nakázáno číst mé články, ale hlavně těm, které neznám a kteří sem chodí pravidelně hned po každém nově zveřejněném článku. Jsem šíleně ráda, že se vám Tuleň líbí! (Pokud byste mi třeba chtěli napsat něco o sobě, odkud přicházíte, jak dlouho mě šmírujete atd., nebudu proti!)
Tuhle jsem šla do parku v Dolních Počernicích se svým 84 letým psem. Tak se procházíme, já sleduju psův každý pohyb a také okolí a ostatní lidi. Mezi nimi je i cca. třicetiletý pán, který se náhle několik desítek metrů přede mnou zastavil a vrátil se k lavičce, kde seděl a koukal na rybník. Říkala jsem si, jak je pěkné, když si takhle někdo mladý a sám (dokonce i bez psa) sedne na lavičku a kouká.
Procházeje kolem něho se mě zeptal, kolik je hodin. Otočila jsem hlavu od něj, abych se koukla na mobil, a když jsem se koukala na mobil, došlo mi, že pán nebyl dostatečně oblečen v těch partiích těla, kde bych to v parku za denního světla čekala nejméně. Rozhodla jsem se to ignorovat, řekla jsem mu, že je 17:13, pevně jsem mu koukala do očí a periferním viděním viděla, že už vidím jen černé trenky – nic růžového.
Bohužel jsem musela po pár metrech zatočit k pozvolné cestě k rybníku, což je jediné místo, ze kterého se pes umí celkem bez problémů dostat ven. Pán ale po neúspěšné akci odešel, takže by to bylo v pořádku. Naneštěstí se nechtěl vzdát tak lehce, takže přišel ještě jednou a zeptal se mě, jestli jde dávat fotky z mobilu hned na facebook. Odpověděla jsem mu, že ano, ale že z mého rozhodně ne. Když se chtěl zeptat, jestli bych mohla použít jeho mobil, ani jsem ho nenechala domluvit a řekla, že ne. Chvíli ještě postával a čuměl a pak odešel.
Nechtěla jsem se vracet stejnou cestou, ale byla to ta nejkratší a pes vypadal – i přes jeho stálý přiblblý úsměv – bledě. Vzala jsem to spodem pod tou cestou, kde jsem pána potkala. Měla jsem zavolat policii? Měla jsem to někomu říct? Je nebezpečný? Měla jsem ho vyfotit a pak někam poslat? Co když se pak někomu něco stane? Ale kdybych zavolala policii, jak bych to dokázala? Vždyť by utekl?! Třeba je to jen nějaký blbec, který se nudí? Třeba ne?

Tu jsem viděla, jak daleko přede mnou přeběhl ten pán dolů. To už jsem tedy vůbec nebyla ráda. Chvíli tam postával. Potom zase odešel, ale tou cestou, kam jsem měla namířeno.

Měla jsem zapnuté video. Že kdyby mě zabil, tak aspoň třeba bude uložené, kdo to byl. Nebo bych si mohla vymyslet, že to teď někomu posílám nebo já nevím.
Pak jsem ho viděla jenom jednou. Zase čuměl někde na cestě v parku. I když mě zpozoroval, tak už se za mnou nevydal. Cesta to byla ale stejně krušná a neuvěřitelně dlouhá.
Matka mi vyprávěla, jak ji dal nějaká pán penis do ruky v MHD.
Začala jsem s sebou častěji nosit pepřák. Asi bude těchto historek teď čím dál tím víc. Hlavně aby všechny dopadly dobře. Je tolik nemocných lidí na tomto světě. A tak odlišně nemocných.

36 komentářů: „Počernické překvapení

  1. Tohle je děsivá příhoda, to člověk pomalu aby nenosil pepřák ale rovnou nějakou dýku nebo pistol. Protože jak já se znám tak bych si ten pepřák nastříkala do obličeje sama.. 😦

    To se mi líbí

  2. 😀 No prostě normální procházka v parku. Ségře mý kamarádky se stalo, že si k ní jednou přisedl kluk v mhd a začal si ho vedle ní honit. (V nějakým večerním spoji, ale né v nočce..) Tak si říkám, že je asi jedno, jestli je člověk sám nebo mezi lidma, úchylům se nevyhneš a neubráníš. Jo, trochu mě rozsekal komentář nade mnou o pepřáku, to by byl asi taky můj případ.

    To se mi líbí

  3. Tenhle by ti asi neublížil, i když je divné, že nebyl nahý … Jim stačí to vzrušení. Na policii to nahlásit můžeš, ovšem on z toho "vyvázne". Ale vlastně bys mu nahlášením pomohla, dali by ho třeba na "léčení", kde by se naučil svoji parafilii ovládat. Pokud to bylo v kombinaci s agresí, tak jsem děsně ráda, že jsi stále mezi námi – já osobně s sebou nosím pistol i pepřák.

    To se mi líbí

  4. Musím zaklepat, že se mi nic z toho ještě nestalo, ale když jsem si v parku četla, přišla ke mně nějaká cikánka, jestli prý nemám něco k jídlu nebo peníze. Řekla jsem, že ne navzdory tomu, že jsem v tašce měla sáček s asi čtyřmi rohlíky. 😀 Přece jim to nebudu dávat. Já vím, jsem sobec, ale co kdybych náhodou vytáhla peněženku a ona mi ji vyrazila z ruky. Na druhou stranu, v té době jsem tam měla sotva dvacet korun. 😀

    To se mi líbí

  5. Kdysi dávno si ke mě na zastávce autobusu přisednul nějakej chlápek, cpal mi vehementně růži ze záhonu na oný zastávce a že si mě chce vzít. Bylo před Vánocema, on měl na sobě kraťasy, tričko a byl bos. Modlila jsem se, aby nejel sejnym dálkovym autobusem jako já, ale naštěstí nejel.

    To se mi líbí

  6. Tak to je divně zajímavé s tím jsem se naštěstí ještě nesetkala a jsem ráda, že to pro tebe dopadlo dobře a nebyl to žádný násilník nebo vrah…tak snad ho někdo odchytne do blázince a bude klid.

    To se mi líbí

  7. [5]: Tak na to opatrně, když si v afektu stříkneš pepřák do obličeje asi to není tak strašně jako kdyby si se s afektu pořezala vlastním nožem nebo postřelila pistolí…myslím že tyto zbraně patří do rukou pouze lidem trénovaným, co ví jak se zachovat a také umí udržet chladnou hlavu. Pokud chceš mít pocit klidu při večerních procházkách zkus kurz sebeobrany, prý je to velmi přínosné, též o tom na budůce uvažuju.

    To se mi líbí

  8. To muselo být hrozný. Mně se něco podobného stalo vloni v létě, dokonce dvakrát v jednom týdnu (byla jsem z toho fakt zoufalá už). Ten první si ho začal honit v osobáku za denního světla v pravé poledne, zatímco ten druhý stál v parku za keřem, koukal na mě jak si čtu knížku a dělal to samé. Taky za denního světla a navíc ten druhý vypadal úplně normálně, kluk ze střední na kterém není na první pohled nic divného a stejně… Tak já nevim.

    To se mi líbí

  9. wow, tohle se mi naštěstí nikdy nestalo, ale taky nevím, co bych dělala, ono v tu chvíli je člověk prostě hrozně v šoku a vůbec neuvažuje rozumně. Pepřák nosím, ale spíš pro můj lepší pocit, nejsem si totiž úplně jistá, jestli bych ho vůbec byla schopná použít, kdyby o něco šlo 😀 😀

    To se mi líbí

  10. Wow, to jsi teda dost odvážná, že jsi šla stejnou cestou zpátky. Já bych radši psa dotáhla domů za sebou, než abych se musela potkat znovu s takovým týpkem. A dlouhou dobu bych asi na to místo ani nešla.

    To se mi líbí

  11. Fůů, úchyláci jsou kapitola sama o sobě, chudák ty a tvoje maminka, nezávidím, ale vím, jak to probíhá. Setkala jsem se naštěstí s málem, ale Brno je taková zvláštní oblast, kde se to jimi jen hemží, tak se mi nedej bože určitě poštěstí ;O

    To se mi líbí

Napsat komentář k Pražský poděs Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.