Když pozorujete Kolumbijce

Výsledek obrázku pro reggaeton mujeresKdyž se řekne „latino“, všichni si představíme nemravné písničky mluvící o sexu, kde v klipu vystupuje mnoho spoře oděných žen. Nicméně oni si svojí nahotu velmi hlídají. V Mexiku jsem neviděla ani jedno kamarádky prso a tady na acroyoze nebyla převlékací místnost a všichni si přes své zpocené oblečení jen něco hodili, v lepším případě sukni, v horším si přes zpocené tlusté tepláky navlékli jeany. Na kolegu Čecha zavolali v převlíkárně sekuriťáky, když shodil ručník a v Adamově rouše si chtěl navléci spoďáry.

Když na sobě nemá Kolumbijka přiléhavé oblečení s výstřihem, je něco špatně! Většina holek cokoli neustále vystrkuje, a to i tady v chladné Bogotě. Ptala jsem se kamaráda z Venezuely, jestli se slečny v jeho domovině také tak oblékají, a on řekl, že je to ještě víc odhalenější – že se všechny holky snaží vypadat jako z klipů reggaetonových písniček.

Když na nějaké schůzi nebo při veřejném vystoupení řečník pozdraví posluchače „Buenos días“, Kolumbijci mu polohlasem odpoví „Buenos días“. Mně to přijde, jako že to narušuje jeho řeč a že interakce z pozice posluchačů není potřebná, Kolumbijci však rádi pozdraví nazpět.

Související obrázekKdyž jsou volby, v 18:00 předcházejícího dne začíná „suchý zákon“ (ley seca), který končí až v 6:00 po volbách. V této době se nesmí prodávat alkohol. Ani v restauracích ani v supermarketech. Všechny bary jsou zavřené. Tento zákon se aplikuje také v jiných případech, když by hrozily nepokoje, jako například během fotbalových turnajů rivalů. V Bogotě je tento zákon ještě rozšířen o to, že se alkohol nesmí prodávat před 10:00.

Když je rodina z vyšší vrstvy, pořídí si chůvy, které se starají o jejich děti a tráví s nimi většinu času. Pak je často vztah dítě – rodič velmi chladný. Na druhou stranu ale můžeme v parcích vidět hodně rodin středních tříd, které hrají fotbal, hází si s míčem nebo pouštějí draky. Do hry se pouští až 3 generace a je krásné vidět, jak si všichni spolu užívají čas. U nás mi to přijde, že si většinou děti hrají s dětmi (a s míčem), dospělý koukají opodál a prarodiče jsou doma.

Když tu domorodec něco slíbí, neznamená to, že se to opravdu stane. Já už tohle dávno vím a snažím se s tím předem smířit a vždycky mít několik plánů B. Tuto neděli jsem měla naplánováno jít s dvěma Kolumbijkami do parku. Zařídila jsem si to tak, aby se Kolumbijky neznaly, takže až si jedna vlastně vzpomene, že nemůže, půjdu na výlet s druhou Kolumbijkou. Co se nestalo, v sobotu večer si obě vzpomněly, že nemůžou a že mi to zapomněly říct. Zase jsem se nechala napálit! Tuto neděli máme jít zase. Tentokrát jsem domluvená jen s jednou Kolumbijkou. Moje taktika je jí ode dneška psát každý den, aby si fakt uvědomila, že je to plán a že bych ráda, kdyby se realizoval. Ale moc šancí si nedávám.

Když si něco kupujete, musíte si produkt velmi dobře prohlédnout. Je třeba možné, že si koupíte oční stíny bez štětečku, i když všechny ostatní stejné stíny štěteček mají. Ten váš ho prostě nemá. A to i přes to, že všechny stíny jsou přelepené několikrát lepicí páskou, aby se tam nikdo nedostal. Pamatuji si, že kamarádka, která pracovala ve firmě importující z Mexika, říkala, že jim velmi často chybí několik litrů piva, co mělo přijet do Čech. Takhle to tu funguje. Nikdy si nemůžete být jisti, jestli se něco cestou neztratilo. Stejně tak chybí organizovanost a pravidelnost. Například v supermarketu některé produkty na sobě nalepenou cenu, některé nemají. Z tohoto se i řádný občan střední Evropy může zbláznit. Rozhodně se tu však nikdo nestihne nudit…

Když potřebujete od Kolumbijce službu, bude extrémně milý, a slíbí absolutně všechno, co vám na očích vidí, a vy odejdete s úsměvem na tváři. S úsměvem odejdete jen když potřebujete nějakou první službu. Když už je to služba několikátá, víte, že by tam mohl být nějaký zakopaný tuleň. Kolegyně už se měsíc snaží, aby jí opraváři opravili záchod. Vždycky jen přijdou, zjistí, že nemají vybavení, které potřebují, a odejdou. Za to jsou ale pořád milí. A Kolumbijci jsou na toto jednání asi nějakým způsobem zvyklí a umí s tím zacházet lépe, než my.

Když by se Evropan vzdal, nebo to alespoň nezkusil, Kolumbijec to zkusí. Na ulici prodavači řvou vniveč, co prodávají, nevadí jim tolik, když začnou mluvit, ale nikdo je neposlouchá, nevadí jim začít projekty, u kterých je možné, že zkrachují, nevadí jim tancovat nebo zpívat, i když to neumí… Tohle je jedna z věcí, která se mi moc líbí. Nemají takový strach z odmítnutí ani z neúspěchu jako my.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.