Sebestředný článek o kolumbijském Kočičím tuleňovi

Bez názvuKočičí tuleň jako Moravanka

Jako česká Češka v Čechách většinou poslouchám latinskoamerickou hudbu jako salsu, bachatu nebo reggaeton. Jako latino Česka v Kolumbii poslední dobou poslouchám české starší kousky jako Čerešně nebo Kocour se schoulil na tvůj klín. To by nebylo ještě tak divné. Tento týden jsem k tomu přidala i moravské písně, takže si při vaření ráda švihnu Sbohem, galááánečkooo nebo Zafúúúúúkanééé, při čemž myslím na burčák a z dálky plánuji návštěvu vinného sklípku.

Kočičí tuleň jako prase

V Praze v práci jsem pod sebou měla stážistu, který měl vždycky bordel na svém stole a umýval si hrnky jednou za týden. Já jsem ho s kolegyněmi pomlouvala a říkala jsem, že já bych se na stáži snažila být co nejméně vidět a mít na stole co nejmenší nepořádek. Za dva měsíce se kouknu na můj stůl na stáži na Velvyslanectví ČR a vidím milion papírů, 1 sklenička, 2 hrnečky, kelímek, sendvič, malý talířek se slupkou od banánu, krabička s jídlem a sluchátka.

Kočičí tuleň jako chudý boháč

Já jako světlá Evropanka jsem automaticky brána jako někdo, kdo má peníze. Můj kolumbijský spolubydlící mi doporučil aplikaci na objednávání potravin. „Není to dražší než si to koupit tady v tom obchodě, co máme vedle?“, zeptala jsem se. Sergio se zarazil a řekl, že ano. Ale že si myslel, že je mi to jedno. Protože jsem z Evropy. A tam se vydělává v eurech. Taxikář mi říkal, že tam, kam mě veze domů z letiště, „tam bydlíte vy bohatí“. Marně jsem mu vysvětlovala, že budu svůj byt sdílet se čtyřmi dalšími osobami.

Kočičí tuleň jako mrzák

Před dvěma týdny jsem oslavila měsíc střevních/žaludečních potíží. Uvědomila jsem si, že zdraví je prostě to, co je v životě nejdůležitější. Když vám není dobře, nejednou se zničí všechny vaše plány, nálada se spokojí jen s koukáním na seriály a jediné, co je pro vás důležité, je, aby vám bylo dobře. Po nějaké době i malé výkyvy zdravosti vás strašně moc potěší a dokážete si zdravou chvilku užit mnohem více, než když jste zdraví normálně.

Kočičí tuleň zase jako prase

Moje maminka mi pořád pere prádlo (je mi jen 25). A je na to extrémně pečlivá, někdo by řekl, že až moc: odděluje tmavě a světle modrou, jemné prádlo od hrubého, má asi tisíc přípravků na praní a ráda se místo televize kouká do pračky. Já si tu tedy poprvé z životě peru sama. A rozhodla jsem se neprat si podprsenky, aby se mi nezničily (a praní v ruce nevěřím). Tudíž jsem extrémně moc ocenila, když jsem si kvůli úbytku váhy musela koupit novou podprsenku. Když si ji nandám, cítím tu čistotu!

img_12501.jpgKočičí tuleň u Taj Mahalu

Před pár týdny jsme jeli do zábavního parku Jaime Duque. Park je plný replik významných budov světa. Jela jsem tam spíš z donucení, než že bych tu trapnost opravdu chtěla vidět. Už když jsme se přibližovali, začala jsem přestat litovat, že tam jdeme, a spíš se těšit. Bylo extrémně bizarní procházet kolem řecké sochy k obří ruce ve vodě držící Zemi po italském mostku z Benátek k Taj Mahalu, kdy po řece projížděli turisté na obří kládě a v dálce byla vidět klouzačka, dinosauři a obří socha nahého svalovce. Pokud budete mít někdy šanci se do takového parku kouknout, nepromarněte ji. je to překvapivá legrace!

Kočičí tuleň jako zvíře, jemuž parazité rozežírají mozek

Už dvakrát se mi stalo, že jsem si zapomněla na velvyslanectví notebook a musela jsem se pro něj vrátit. Vrátná mě musela pustit zvláštním vchodem a někdo z diplomatického personálu mi pak musel otevřít dveře. Notebook je velká a těžká věc a do teď moc nechápu, jak si můžu nevšimnout, že ho nemám. Ve čtvrtek jsem si dala do ledničky zbytek od oběda z restaurace. Po tom, co jsem vyšla z budovy, jsem si na krabičku vzpomněla. Vrátná si myslela, že už si z ní dělám srandu, a diplomatka mi pobaveně řekla, že bych si na to neměla zvykat. Omluvila jsem se, šla jsem do lednice a dala si do batohu krabičku. Doma ji otevřela a zjistila, že není moje. A že jsem dokonce vlezla do jiné lednice, která je v jiné místnosti velvyslanectví na úplné druhé straně. Krabičku jsem druhý den ráno vzala, vrátila zpět a kolegyně si obsah snědla ke svačině, aniž by věděla, že jsem jí vzala jídlo na procházku.

1 komentář: „Sebestředný článek o kolumbijském Kočičím tuleňovi

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.