Co se v Kolumbii dělo?

FARC (levičáci) začala okrádat bohaté lidi, ti si stěžovali vládě, ale vláda proti tomu nic neudělala. Bohatí si tedy udělali vlastní milice, které nazývají paramilitární složky. Tudíž se rozjela válka mezi guerillou a paramilitares. Obě složky podporovali obchodníci s drogami (narcos) v zájmu ochrany jejich obchodů. Během těchto bojů došlo k nesčetně (doslova, sečíst se to nedá, protože správná čísla známa nejsou) vraždám, únosům, zmizením nebo nuceného vysídlování.

IMG_20180729_071101.jpg

Roku 2002 si sedl do prezidentského křesla demokraticky zvolený Álvaro Uribe, jeden z nejkontroverznějších osobností Kolumbie. S ohromnou finanční i měkkou pomocí USA se rozjel Plan Colombia, po kterém se významně zlepšila bezpečnostní situace v zemi (únosy se snížily o 90%). Na druhou stranu během tohoto plánu došlo ve k plošnému porušování lidských práv; na nevinné mrtvé se navlékaly uniformy guerill a v obrovských vojenských akcích byl zabit kdokoli, kdo alespoň z dálky vypadal, že by mohl patřit k ozbrojené skupině.

Paramilitární složky se po domluvě s Uribem demobilizovali a nechali pořádek na armádě. Bohatí byli šťastní, že vláda konečně začala něco dělat, takže už vlastně ani nedávalo smysl tyto jednotky podporovat.

Uribe nechal změnit ústavu, aby mohl být zvolen ještě jednou. Snažil se i o třetí zvolení, ale to už mu nevyšlo. Po něm nastoupil Uribeho kůň Santos. Ten měl být pokračovatel jeho politik, ale místo toho začal s oslabeným FARCem vyjednávat až dohodl mír, za který dostat Nobelovu cenu Míru. Uribe i teď patří k nejpopulárnějším politikům. Momentálně je senátorem a jeho další kůň vyhrál červnové prezidentské volby.

Výsledek obrázku pro santos nobel

Santos, jeden z nejneoblíbenějších politiků v Kolumbii, je mezinárodním hrdinou. Proč Kolumbijcům mír vadí? Během Santosovy vlády se zvýšil počet kokových polí na historické maximum, lidé, kteří vedli skupinu, která má na svém kontě smrt stovek lidí, má teď automaticky 10 křesel v parlamentu až do roku 2026, většině těchto lidí se odpustilo to, co dělali před uzavřením míru a – to nejhorší – Santos před uzavřením dohody vyhlásil referendum, kde těsně vyhrálo „ne míru“ a to i přes to, že otázky byly extrémně citově zabarvené. Dohoda byla poté stejně podepsána.

Mnoho lidí ale prožilo v guerille celý život a neumí nic jiného. A nemají žádné jiné známé než z guerilly. Většina se nemůže vrátit domů, protože je tam společnost odmítá. Tito se přidávají k dalším skupinám nebo vytvářejí nové. Mír, který vláda pořád omílá dokola, je jen malý krůček k opravdovému míru, který možná Kolumbie nedosáhne.

IMG_1421.JPG

Comuna 13 a i celý Medellín je ale příkladem, že se to změnit trochu dá. V celé Kolumbii je velká graffiti komunita, která krásně (ale stále nelegálně) pomalovává domy. Často právě v chudinských čtvrtích, kde tak vytváří pro lidi hezké prostředí a učí to děcka, které pak třeba místo braní drog se radši věnují kreslení. Boj s kriminalitou/chudobou/nudou v pubertě uměním.

Děcka se o této rané historii ve škole neučí. Mladí proto velmi často obdivují Escobara. Můj kolumbijský spolubydlící označil Escobara za nejhoršího člověka na světě hned po Hitlerovi. Část Escobarova hrobu je zelená, protože na něm lidi šňupou kokain.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.