Vysoká běloška mezi znuděnými Wayuu (2/4)

…pokračování minulého článku

Z města jsme jeli nejdřív po silnici a poté jsme z ní přejeli do lesa. Cesta už nebyla dvouproudá asfaltová, ale jednoproudá písečná a na mnoha místech nebyla ani rovná, ale byly v ní obrovské díry. Když naprší, je všude bahno a dostává se tam ještě hůř. Když jede proti auto, jedno z nich musí zastavit.

Lesní cestu si nepředstavujte obklopenou jehličnany. Písek je obklopen kaktusy a stromy s malými lístky. Když zaprší, flora využije naprosto každou kapku a během dne se změní z béžové na zelenou.

Obě auta zastavila na suchém plácku, kde na nás čekaly všechny tradiční autority z místní komunity. Ne, že bych nebyla tak důležitá, ale nečekali na mě. Čekali na Javiera, který jim šel říct, že od státu vysoudili nějaké peníze, které teď komunitě dá.

Tradiční autorita je ten nejdůležitější člověk v komunitě. Často to bývají to i ženy. Genderové rozdíly jsou mezi Wayuus odlišné od těch, které známe my. Wayuus si často vydělávají taškami, které háčkují. Muži většinou pletou popruhy u tašek. Také jsem viděla mnoho mužů nosil růžové tašky.

IMG_20180906_133343-001.jpg

Překvapil mě rozdíl v oblékání. Muži mají většinou velmi evropské oblečení a ženy mají dlouhé velmi prodyšné šaty, které jsou na poušť velmi praktické. Já být chlap, radši bych měla šaty.

Nějaké rodiny si přivydělávají tím, že zatarasí cestu provazem a nenechají projet auta bez toho, aby projíždějící auta zaplatila. Jeden takový přechod mají i vedle místa, kde se platí mýtné, což znamená, že auto míst toho, aby zaplatilo státu, zaplatí této komunitě. Jak je možné, že se něco takového děje? Oblast, kde bydlí, je chráněná a patří jen indiánům, tudíž i ty cesty jsou jejich.

SLOVNICEK1

Každý ranč má místo, kde vítá návštěvy. To je přístřešek ze dřeva, který má jen střechu. Tam si dají buď židličky nebo chinchorros, na kterých vítají hosty nebo slaví. Po chvíli jsem zjistila, že je to nejpraktičtější způsob, jak a kde vítat hosty. Člověk totiž potřebuje stín a vítr a to všechno jednoduchý přístřešek dával.

IMG_1561-001.JPG

Javier s Carlosem všem do jednoho podali ruku. To jsem si také pak zkusila. Někteří na mě při podávání ruky ani nekoukali a většina mi podávala velmi leklou rybu. Jiný kraj… Se mnou vlastně moc nemluvili, ani jsem je nezajímala. Většina z nich alijunas nedůvěřují a mají k nim spíš negativní vztah. Často neumí pořádně španělsky a velmi dobře si pamatují, jak si s nimi nejedni vytřeli zadek. Něco jim naslibují, dají jim něco podepsat a poté na ně ukáží prostředníček.

Na tomto ranči byl větší domeček, kde žily kozy a dvě štěňátka, které později budou pomáhat ty kozy hlídat. Kozy jsou v poušti velmi praktická zvířata, protože nepotřebují tolik péče a jídla jako třeba krávy a slouží na maso a na mléko. Ve Guajiře jsem snědla tolik koz jako nikdy. Dále tam bylo pár dalších hliněných nebo dřevěných domečků. Každá rodina si vyrobí svůj domek třeba 80 metrů od dalšího domku, aby měli soukromí. V domečku pak mají chinchorro, kde spí i souloží. Mezi domečky tam taky byla studna vytvořena z vašich daní.

IMG_1615-001.JPG

Před tím než měli tuto studnu, brali vodu z jezera velké louže, která se na pár dní naplnila vodou, když zapršelo. Kromě toho, že v poušti moc neprší a že je to špinavá skoro bahnitá voda, taky je plná živočišného odpadu, který komunita kolem vylučuje. Oni totiž nemají záchody, takže chodí vylučovat okolo svého bydliště, což pak déšť spláchne do té louže. Tito lidé ale ještě měli štěstí, že vůbec nějakou louži měli. Někteří nemají ani to. Voda ze studny je pro Evropana asi spíš zabijácká, ale pro ně je to paráda. Často je využívají i komunity, které sídlí nedaleko. Po cestě jsme viděli lidi s osli nebo samotné s několika kanystry vody. Ti buď mířili za studnou nebo k nějaké louži pro vodu. Někdy jim cesta tam a zpátky trvá i 4 hodiny. Chodí tedy brzo ráno než začne pálit slunce.

Další možnost, jak se dostat k pitné vodě jsou cisterny s vodou, které jim naplní obrovské kýble vodou. Tyto cisterny by měl poskytovat stát, ale ten to nezvládá na pravidelné bázi. Nějaké cisterny zprostředkovává i Shipia Wayuu. Když jsem u nich byla, Javier dostat zprávu, že se kvůli špatné kvalitě písečné cesty jedna převrhla. Ty cisterny jsou často špinavé a vodu lijí do stejně tak špinavých kýblů. Ale pořád lepší než žádná voda.

Nebojte se, že jste se na daních přeplatili. Shipia Wayuu doveze jen materiál a komunita si pak všechno dělá sama! Materiál znamená cement a formu na „prsteny“ (zeď té studny – na fotce). Oni pak smíchají cement s něčím, nalijí to do formy na prsten, čekají než to ztuhne a to opakují třeba 50x. Mezi tím rýči a krumpáči hloubí 20 – 30 metrové díry. Tam kopáče spouští pomocí homemade kladky. Když se prokopají k vodě, můžou oslavovat a zavolat jediného placeného profesionála, který prsteny (zase kladkou) správně posadí na sebe. Většinou tento proces trvá 2-2,5 měsíce.

WhatsApp Image 2018-09-09 at 04.23.18.jpeg

Jedna komunita měla českou studnu docela daleko svých obydlí. Ale hned vedle udělali poměrně velkou ohradu, kde měli hromadu koz a krav. Tyto zvířata si mohli dovolit až potom, co právě měli tu studnu, odkud mohli brát pití pro zvířata.

V tomto kontextu jsem se naučila slovo „asistencialismus“, který ve zkratce znamená návyk lidí v nouzi na to, že jim bude všechno darováno. Shipia Wayuu se právě snaží tomuto vyhnout a dávat jen nejpotřebnější věci, ale ostatní si musí udělat sami (jako ta studna – dodám materiál, ale oni na tom budou 2 měsíce makat).

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.