Děti s melíry aneb co umí podvýživa (3/4)

Třetí den jsem jela s dvojnásobných počtem bodyguardů a 150 procentním počtem aut. Byl s námi totiž ještě redaktor z nejdůležitější kolumbijské televize Caracol, který natáčel reportáž o dalších mrtvých dětech. V té době umřelo kvůli podvýživě a s tím spjatými nemocemi od začátku roku (9 měsíců) 38 dětí do pěti let. My jsme se vydali do tří rodin, kde byla ta poslední úmrtí.

WhatsApp Image 2018-09-09 at 04.49.33

Tito Wayuus bydlící v poušti často jedí jen jednou denně a to třeba jen chichu [čiča], což je nápoj vyrobený ze zrnek kukuřice. Dospělí to nějak zvládnou, ale děti se svými slabými organismy jsou ještě slabší a častěji podlehnou triviálním nemocem. Druhý problém je v tom, že nemocnice nebo doktoři jsou daleko. Když už se do nějaké nemocnice dostanou, často je tam nechtějí ošetřit, protože někteří nemají občanku ani nejsou nikde oficiálně zapsaní. To je moment, kdy volají Javierovi.

„Mmm… a proč je rovnou nezaregistrují, když už jsou ve městě a když už s nimi budou dělat nějaké formality?“, ptá se zvídavá Češka.

„Hahaha“, směje se Javier, „Ve Guajiře je podle statistik 49% wayuus, tudíž jsou bráni jako menšina. Kdyby se teď všichni začali registrovat, přešli by ve většinu, což krajská vláda (alijunas samozřejmě) nechce, protože by na ně musela brát větší ohledy“.

Dojeli jsme do první komunity, kde jsem si hned všimla holčičky, která si hrála s panenkami – dost používaná hlava panenky nabodnutá na petlahvi. Holčička ji skrz rozřízlou pusu krmila pískem. Holčička měla tmavé vlásky se světlými melíry. Ty melíry se dětem udělají sami právě když jsou podvyživené. Stejné vlasy byly vidět i u ostatních dětí. Vedle běhali její vrstevníci. Nejmenší, což už chodil, měl na sobě rozpárané tričko. Další si hrál na sluníčku s pneumatikou. Přes to všechno mají děti na tváři vždycky obrovský úsměv a jsou velmi živé. Tedy pokud nejsou mrtvé.

IMG_1767.JPG

V jiné komunitě jsem se španělsky mluvících sourozenců zeptala, kolik jim je. Kluk vypadající na 11 mi oznámil, že je mu 17. Začala jsem se smát a říkat, že to není pravda. Pravda to byla a Javier mi poté vysvětlil, že tyto podvyživené děti vypadají mnohem mladší. Klidně i o 6 let.

Také jsem měla možnosti vidět školu (na fotce). Byl to oplocený přístřešek s nahuštěnými židličkami a stolky a jednou tabulí. Tam učil 1 učitel na 35 dětí od 6 do 12 let. Židličky a tabuli dostal od nějakých turistů, kteří na něj náhodou narazili a chtěli mu pomoct.

IMG_1584.JPG

Kmen Wayuu můžeme najít v Kolumbii a ve Venezuele na severu. V Kolumbii je kraj La Guajira, který je jejich královstvím. I tak jim ale vládnou ne-wayuu. Kraj dostává na každého indiána žijícího v té chráněné oblasti nějakou částku, za kterou by jim potom měli zlepšovat životní podmínky. Tyto peníze ale většinou nedojdou celé a bohatí vládnoucí alijunas si koupí koberec z krokodýla a 10 dětí umře.

Vláda moc nepomáhá ani indiánům ani Shipia Wayuu. Neziskovka sídlí hned před akvaduktem, ale ani tak nemá přívod vody a musí si ji vozit z cisternách. Vláda je nesnáší, protože ohrožují jejich zájmy a kapsy. Slabý odvar můžeme vidět i v české politice. Cíl neziskových organizací je pomoct tam, kde stát pomáhá špatně/nedostatečně nebo nepomáhá vůbec. Stejně tak jako upozorňovat na problémy společnosti nebo na nespravedlnost a podvody, což politici obecně z nějakého důvodu nemají rádi.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.