Ručně šité Adidasky, 50 metrová studna a kozí guláš bez příboru (4/4)

Do úplně poslední komunity už jsme jeli bez redaktorů a už bylo docela pozdě. Cesta byla příšerná. Díry, výmoly, krávy a kozy na cestě a najednou 10 metrů asfaltu a pak zase to samé a pak zase 10 metrů asfaltu. Extrémně špatně využité peníze.

IMG_1852-001

Tento ranč dokončil svojí/naší studnu právě v den, kdy jsem je jela navštívit. Ještě na sobě ani neměla českou propagandu. Tato studna byla 2x tak hluboká než ty ostatní – měla 52 metrů a muselo se na ni využít víc než 100 prstenů. Při hloubení se zranil jeden z té komunity, protože mu spadl kámen na hlavu. Před třemi lety se jim díra na studnu při hloubení zasypala. Vzhledem k těmto okolnostem byli strašně rádi, že se to konečně povedlo. A to i přes to, že vodu musí tahat tak zhluboka. Shipia Wayuu teď přemýšlí, jak by jim to mohla ulehčit a automatizovat (třeba solárním panelem). Před tím vodu získávali jen z cisteren, protože tam nikde v docházkové vzdálenosti žádná voda není.

IMG_1837.JPG

Tahle komunita mi byla nejsympatičtější. Asi proto, že se se mnou skoro jako jediní bavili. Prostřednictvím Javiera se mě ptali na Čechy; kde jsou, jestli se odtamtud dá dojet autem, kolik kilometrů nás odděluje, jak se tam mluví (dokonce chtěli i slyšet češtinu), kdy za nimi zase přijedu a čím se u nás platí. K poslední otázce ještě dodali, jestli tu nemám nějaké české mince. Měla jsem dvě schované pro Javiera a Carlose, tak jsem je vytáhla a nakonec jsem ji je dala. V autě mi pak Javier říkal, že si je určitě pečlivě uschovají a budou je vytahovat vždy, když budou mluvit o studni, kde zmíní i mě. Takže jsem se stala součástí rodinné historie.

IMG_1872-001.JPG

Tato rodina si vydělávala výrobou bot. Podrážku udělali třeba ze staré pneumatiky a hořejšek upletli na jednom speciálním stroji. Tyto boty pak prodali ve městě za směšnou cenu. Pobavily mě boty jednoho z nich, které na sobě měly napsáno ADIDAS.

SLOVNICEK1Během návštěvy jsem dostala židli na sezení a také chichu, tinto a dále dokonce i talíř s kozím gulášem, bramborami a arepou. Bez příboru. Měla jsem za sebou měsíc střevních potíží, tak proč nezkusit jíst špinavýma rukama jídlo od lidí, kteří v životě neviděli opravdovou pitnou vodu. Kromě potíží s technikou jedení guláše rukama jsem překvapivě žádné jiné potíže neměla. Jídlo bylo vynikající a ta jejich arepa byla ta nejlepší, co jsem za celou Kolumbii jedla.

Za noci jsem se skoro se slzami v očích loučila a měla jsem hlavu tak plnou emocí a myšlenek, že jsem myslela, že mi vybouchne.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.