Můj španělský přítel Ježíš právě úspěšně překročil hranice ČR. Mně tedy tak za 2 hodiny začíná čtvrnáctidenní karanténa.
Co očekávám?
- Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
- Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma.
- Já začnu nesnášet Ježíše.
- Ježíš začne nesnášet mě.
- Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.
Až dneska mi došlo, že budu 14 dní zavřená v 45 metrech čtverečních bez balkónu. O Vánocích jsem většinou doma tak tři dny a čtvrtý den už se chci zabít. Myslím, že to vlastně bude těžký. A že se oba budeme muset snažit, abychom si to udělali hezký, měli do nejvíce aktivit a co nejméně si lezli na nervy. Už jsem nám vymyslela první aktivitu – mytí oken! Pak plánuju zapracovat na své francouzštině.
Dneska jsem si ještě užívala poslední den venku. Jela jsem na kole pro jídlo do restaurace, která tedy vydává jen s sebou. Šla jsem nakoupit to, co mi ještě chybí (bohužel maso, ovoce a cokoli mražené už nebylo). Užívala si slunce a znechuceně v tramvaji pozorovala člověka kašlajícího do ruky a potom zbytečně mačkajícího tlačítko dveří v tramvaji. Taky jsem si dneska objednala květiny z květinářství, které za chvíli zavřou, abych obchod podpořila a kytky neumřely jen tak, ale umřely u mě na stole.
Venku svět vypadá mnohem klidněji a méně apokalipticky než doma u internetů a whatsappových skupin. V rámci zachování klidu plánuju odstřihnutí od facebooku, když teď nemůžu ven.
Možná se ptáte, proč se nepřestěhuju k matce, abych v karanténě být nemusela. I pro nás, co máme rodinu, kamarády a druhy na jednom místě, je tohle období těžké. Ježíš je od své rodiny strašně daleko a představa, že tu bude úplně sám, je pro mě nemyslitelná. Stejně předpokládám, že za chvíli budeme doma všichni.
Tak ahoj zítra!
