Ježíš právě domyl okna, přesadil kytky a teď odchlupuje kočíčí pelíšek. Já čekám na jídlo z Dáme jídlo a koukám se na něj. Do poznámky pro Dáme jídlo jsem psala, že jsme v karanténě, ale ať to prosím doručovatel nechá za dveřmi teprve až mě uvidí jít k vchodovým dveřím. Děsí mě, že by mi to někdo z před dveřmi ukradl než ke dveřím z druhé strany dojdu. Asi bych za ním běžela a sahala mu na obličej.
Co se týče mých vlasů, přemýšlím, že rekord asi nedám. Patrně si je budu muset umýt už zítra, což bude po týdnu nemytí – to je trošku delší nemytí o zkouškovém. Ježíš se mě totiž několikrát zeptal, jestli je nemám mokrý a bojím se, že bych si časem nezvratně ušpinila polštář. Rozhodně ale pokořím rekord v konstantním nenošení podprsenky a na to se extrémně těším!
Kromě do vlasů se koukám i na internet, odkud na mě všude vykujují ručně šité roušky. Už teď je jasné, že moje rouška bude hnusná a děti se mi bubou na ulici smát. Ježíšova postava ve Falloutu má taky roušku. Určitě hezčí.
Ve statistikách můžu vidět, z jaké země jsou návševníci mého blogu. Z nějakýho důvodu je tam hodně lidí z Číny. Snad mě virtuálně nenakazí!
Zítra se bude z oken tleskat lékařským pracovníkům, tak se můžete přidat: https://www.facebook.com/events/2773950959320474/
Update: Pro jídlo jsem ji šla a pán mi ho nechal za dveřmi a počkal 2 metry od toho než přijdu. Bohužel v ten moment přišel ke dveřím člověk s nějakým mega kapesníkem u pusy, kterého jsem pak slyšela kašlat. Takže pokud budem nemocný, je to od něj!
Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1