To se nedá vydržet. Všichni tu zdechnem.
Takové myšlenky jsme měli minulé dva dny vždycky, když jsme otevřeli lednici, ze které se linul příšerný smrad, a my jsme za živého boha nemohli identifikovat zdroj. Dneska jsem uklízela nové potraviny do lednice a zjistila, že už nic necítím. Smrad náhle zmizel. Nebo jsme ho včera snědli.
Kočka už je v pohodě. Nazvracela nám i do květináče. Ježíš jim dal včera jejich misku s jídlem na schůdky a od té doby jsme je neviděli jíst. Možná proto Lima už nezvrací – nemá co.
Podle lyžařské předpovědi je třetí den krizový. Já se dnes probudila a na nic jsem se netěšila, tak jsem se musela Ježíše zeptat, co hezkého mě dneska čeká. Ježíš mi řekl několik věcí a zdůraznil, že jsme zdraví. Až nám povinná karanténa skončí, asi zavedu podobný systém, jen budeme chodit na procházky ven a třeba se projet na kole. I když ve Španělsku už zakázali i chození ve skupině (tzn. i po dvou), takže bychom mohli jít každý na jedné straně ulice. Na druhou stranu asi budeme rádi chvíli od sebe…
Náš předpoklad je, že se asi stejně nakazíme. Ale budeme se snažit, aby to bylo co nejpozději, kdy zbyde pro Ježíše plicní ventilátor, který nebude dělaný amatérským kutilem doma z roušek.
Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2
Jediný kočičí tuleň na světe 