Dnešek začal nádherně. Bohužel už tak úplně nepokračoval. Na home officeu jsem znovu říkala špatné nebo neurčité zprávy kandidátům o zaměstání a sama jsem dostala špatnou neurčitou zprávu o mém zaměstnání. Dále jsem přemýšlela nad tou hromadou chudáků, kteří už vyhození jsou a za chvíli nebudou mít na nájem. Nebo nad těmi, kteří roky pracovali na jejich firmičce a teď přišly všechny jejich snahy vniveč. A pak jsem přemýšlela nad lidmi z chudých zemí, kteří se živí tím, že na ulici prodávají lízátka a nemůžou být tedy v karanténě, prevděpodobně jim nebude poskytnuta dobrá zdravotní péče a možná nebudou použití ani jako číslo ve statistice mrtvých.
Tak jsem se přestala litovat.
Ježíš už začal pracovat, takže s ním není taková zábava. Navíc šílí z toho, že kočka pořád shazuje konev na zalévání a dneska už musel 2 x vytírat. Já šílím z toho, že Ježíš tu konev nechává na místech, kde ji ta kočka může shodit a ještě k tomu v ní nechává vodu.
Teď se snažil přinutit druhou kočku, aby mluvila (lidskou řečí), a sliboval jí za to celou tuňákovou konzervu. Pak řekl, že pokud ta kočka promluví, tryskem vystřelí z našeho bytu karanténa-nekaranténa, rouška-nerouška.
Dneska mi hodná kolegyně bydlící 2 bloky od nás bezkontaktně donese 2 zmrzliny, toaletní papír a buřt nebo párek. Poslední položku mám na online opékání buřtů, které se bude konat 22.3. ve 12:00, a je pořádané mým táborem. Pořadatel slibuje, že uvidíme, jak namáčí buřt do hořčice a kečupu.
Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3
Jediný kočičí tuleň na světe 