FARC (levičáci) začala okrádat bohaté lidi, ti si stěžovali vládě, ale vláda proti tomu nic neudělala. Bohatí si tedy udělali vlastní milice, které nazývají paramilitární složky. Tudíž se rozjela válka mezi guerillou a paramilitares. Obě složky podporovali obchodníci s drogami (narcos) v zájmu ochrany jejich obchodů. Během těchto bojů došlo k nesčetně (doslova, sečíst se to nedá, protože správná čísla známa nejsou) vraždám, únosům, zmizením nebo nuceného vysídlování.

Roku 2002 si sedl do prezidentského křesla demokraticky zvolený Álvaro Uribe, jeden z nejkontroverznějších osobností Kolumbie. S ohromnou finanční i měkkou pomocí USA se rozjel Plan Colombia, po kterém se významně zlepšila bezpečnostní situace v zemi (únosy se snížily o 90%). Na druhou stranu během tohoto plánu došlo ve k plošnému porušování lidských práv; na nevinné mrtvé se navlékaly uniformy guerill a v obrovských vojenských akcích byl zabit kdokoli, kdo alespoň z dálky vypadal, že by mohl patřit k ozbrojené skupině. Pokračovat ve čtení „Co se v Kolumbii dělo?“ →

Gangsteři (jak on říkal) jsou lidé, kteří mají vládu nad daným územím: vybírají od lidí, co tam mají obchody, daně a prodávají drogy. A samozřejmě se starají, aby jejich obchod vzkvétal, což se bez pár vražd neobejde.

Když můj průvodce z Comuny 13 ukončil střední, chtěl se dostat na universitu, ale v té době byly veřejné university jen 2 a na soukromé neměl. Snažil se tam dostat několik let, ale nikdy ho nevzali. Dítě končící školu v této části nemá moc na výběr, co dělat se svým životem. Pokud je extrémně chytrý a extrémně moc se připravuje, může se dostat na jednu ze dvou veřejných universit v Medellínu. To se ale nestává, protože příprava z místních škol je nedostačující. Druhá možnosti je najít si práci. Jenže v Medellínu (a v celé Kolumbii) je velmi málo pracovních příležitostí, takže pro tyto děcka se stává najití práce nemožné. Poslední možnost je přidat se ke gangu.

Pokračovat ve čtení „Medellín – vyhlídky pro mladé“ →

Našemu průvodci po chudé části Medellínu Comuna 13 bylo 20 let, i když vypadal na víc. Průvodcoval už 2 roky a byl z agentury StoryTellers, kteří se snaží říct i svůj příběh – průvodci vyrůstali v tom místě. Comuna 13 byla plná malých domečků na kopcích z cihel, kam se normální turista běžně nedostane, protože je to nebezpečné. Toto místo je ale v Kolumbii a možná i ve světě raritou, protože je právě turisticky velmi oblíbené a – když se jde s průvodcem – tak i bezpečné.

Roky 2001 až 2003 byly ve znamení krutých bojů mezi vládou (spojenou s paramilitárními složkami). Vojáci zabíjeli všechny, co viděli. Cílem bylo zneškodnění ozbrojených skupin působící na místě. Byly to guerilly, drogové gangy a gangsteři.

„Největší hrozbou pro mě v době konfliktu byl tank ‚Cascabell‘, který měl obrovské střely, které bez problému prošly zdí. Tank střílel z obrovských vzdáleností a když měl tankmistr zprávu, že v modrém domě tam někde je osoba, kterou chtějí zabít, vypálil do modrého domu několik střel, které rozcupovaly všechny v modrém domě a polovinu lidí v okolních domech. Vinné nebo nevinné, to je jedno.“ Pokračovat ve čtení „Medellín – Comuna 13“ →

Kočičí tuleň jako Moravanka

Jako česká Češka v Čechách většinou poslouchám latinskoamerickou hudbu jako salsu, bachatu nebo reggaeton. Jako latino Česka v Kolumbii poslední dobou poslouchám české starší kousky jako Čerešně nebo Kocour se schoulil na tvůj klín. To by nebylo ještě tak divné. Tento týden jsem k tomu přidala i moravské písně, takže si při vaření ráda švihnu Sbohem, galááánečkooo nebo Zafúúúúúkanééé, při čemž myslím na burčák a z dálky plánuji návštěvu vinného sklípku.

Kočičí tuleň jako prase

V Praze v práci jsem pod sebou měla stážistu, který měl vždycky bordel na svém stole a umýval si hrnky jednou za týden. Já jsem ho s kolegyněmi pomlouvala a říkala jsem, že já bych se na stáži snažila být co nejméně vidět a mít na stole co nejmenší nepořádek. Za dva měsíce se kouknu na můj stůl na stáži na Velvyslanectví ČR a vidím milion papírů, 1 sklenička, 2 hrnečky, kelímek, sendvič, malý talířek se slupkou od banánu, krabička s jídlem a sluchátka. Pokračovat ve čtení „Sebestředný článek o kolumbijském Kočičím tuleňovi“ →

Když se řekne „latino“, všichni si představíme nemravné písničky mluvící o sexu, kde v klipu vystupuje mnoho spoře oděných žen. Nicméně oni si svojí nahotu velmi hlídají. V Mexiku jsem neviděla ani jedno kamarádky prso a tady na acroyoze nebyla převlékací místnost a všichni si přes své zpocené oblečení jen něco hodili, v lepším případě sukni, v horším si přes zpocené tlusté tepláky navlékli jeany. Na kolegu Čecha zavolali v převlíkárně sekuriťáky, když shodil ručník a v Adamově rouše si chtěl navléci spoďáry.

Když na sobě nemá Kolumbijka přiléhavé oblečení s výstřihem, je něco špatně! Většina holek cokoli neustále vystrkuje, a to i tady v chladné Bogotě. Ptala jsem se kamaráda z Venezuely, jestli se slečny v jeho domovině také tak oblékají, a on řekl, že je to ještě víc odhalenější – že se všechny holky snaží vypadat jako z klipů reggaetonových písniček. Pokračovat ve čtení „Když pozorujete Kolumbijce“ →