Karanténa – Den 9

Dneska jsme zapli v bytě obě topení a včera jsem asi při tleskání z okna malinko nastydla. Dopoledne jsem pracovala kvůli zimě v posteli a pak když už bylo líp a já chtěla ke stolu, nepustila mě na židli kočka, která se tam vyhřívala na slunci. Je tam do teď, i když už není slunce. Snad žije.

Já teda musela strávit skoro celý den pod peřinou v posteli. To by nebylo úplně špatný, ale problém byl, že jsem z postele periferním viděním viděla na Ježíše, který neustále dělal obličeje, tančil nebo zběsile mával rukama a k tomu dělal obličeje. A taky jsem slyšela hudbu, co si pouštěl, protože jsem očividně ušislyšně koupila sluchátka, který pouštějí zvuk ven. Hudbu ale dost pouští dovnitř, Ježíš se tedy neslyší, a pak když na mě mluví nebo se směje, je to extrémně nahlas a vždycky se strašně leknu. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 9“

Karanténa – Den 8

A máme tu shrnutí prvního týdne v karanténě a evaluace mých očekávání:

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
    • NESPLNĚNO – Musím si je mýt po týdnu, tj ve středu. V neděli se mě Ježíš ptá, jestli si budu mýt vlasy, v pondělí, když si je rozpustím, na mě zděšeně kouká a říká „fuj“ a v úterý se mě neustále ptá, jestli mám ty vlasy mokrý
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma
    • SPLNĚNO NAD OČEKÁVÁNÍ – straní se nás a jedna se snažila utéct
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
    • NESPLNĚNO – Pořád ho nemám dost
  • Ježíš začne nesnášet mě.
    • DATA CHYBÍ
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.
    • SPLNĚNO – zatím jsem se hýbla 2x a to jen proto, že už  mě z toho válení bolely záda.

Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 8“

Karanténa – Den 7

Hned jak jsem včera dopsala článek, začaly se dít věci. Konečně jsem si vzpomněla na tleskání v 8, tak jsme otevřeli okno a začali tleskat. Vypadalo to, že jsme jediní, ale když jsme na chvíli přestali mlátit o sebe rukama, slyšeli jsme i další lidi. A po 60 sekundách už jich bylo slyšet víc a i blízko nás. Nařídila jsem si na každý den 19:59 budík, abych aspoň takhle z karantény poděkovala těm, co jsou v terénu a pomáhají zmateným nebo/a nemocným koro-lidem.

Poté Ježíš prohlásil, že už dlouho neviděl tu kočku, co se nám od předešlého stranila. Začali jsme jí volat. Zkusili jsme i mňam jídlo, ale kočka nikde. Vyběhli jsme v bytu a začali ji hledat po budově. Mně se už jednou stalo, že šla o patro výš, kde si tu ustrašenou chudinku vzal někdo do bytu. Tak jsem v provizorní roušce vyběhla o patro výš a zvonila na okolní byty. V tom slyším Ježíše zespoda volat, že ji má. Byla až úplně dole v přízemí. Představa, že vyběhne ven a my jí v téhle době hledáme, byla příšerná.

Tahle kočka ven ale nikdy moc neutíká. Takže už je úplně jasný, co si myslí o tom, že jí furt otravujeme doma. Teď je znova na tom nejvyšším místě v bytě a snaží se klidně spát. Ta druhá kočka už nás taky nekontaktuje tolik jako na začátku. Nakonec to vypadá, že se nezabijeme my s Ježíšem, ale zabijou nás kočky.

IMG_3657.JPG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3 Ξ Karanténa – Den 4 Ξ Karanténa – Den 6

 

Karanténa – Den 6

Mám jednu otázku na roušky. Přehodila jsem si přes pusu a nos hadr a vyšla vyhodit smetí. Během asi 2 minut, co jsem byla na vzduchu a dýchala do roušky, mi z nosu začalo klasicky kapat. Jenže teď jsem si to nemohla utírat do kapesníku, ale utírala mi to rovnou rouška. Což je praktické, ale extrémně nechutné a ještě k tomu po veeelmi krátké chvíli rouška neplní svou činnost. Určitě nejsem jediná takhle nechutná. Má někdo nějakou radu?! Máte týden na to, abyste mi něco poradili!

Jedna kočka už nás začíná mít dost. Nakadila na zem do koupelny a většinu dne tráví na nejvyšších místech v bytě, kde ji nemůžeme otravovat. No, bude si muset začít zvykat, protože se nás teď lehce nezbaví.

Hodně lidí už nechodí do práce. To ale neplatí o těch, kteří tu blok našeho bytu staví dům, což je slyšet až k nám. Neumím si představit, co to je pro lidi, co bydlí ve stejném bloku nebo  naproti v té ulici. Litovala jsem je i normálně, kdy i o víkendu začali dělat rámus už v 7 ráno. Teď to ale musí být opravdu ubíjející. My jsme na tom krásně, protože sousedi, kteří byli nejvíc slyšet, jsou asi každý u svých rodičů. A sousedka od vedle nám čas od času zazpívá, ale jinak tu máme relativní klid.

Teď jsem si pustila Berlínskou filharmonii, která je po registraci dostupná zdarma na jejich stránkách. Při zvucích dramatické hudby začnu dělat večeři.

toaletak.PNG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3 Ξ Karanténa – Den 4

Karanténa – Den 4

Dnešek začal nádherně. Bohužel už tak úplně nepokračoval. Na home officeu jsem znovu říkala špatné nebo neurčité zprávy kandidátům o zaměstání a sama jsem dostala špatnou neurčitou zprávu o mém zaměstnání. Dále jsem přemýšlela nad tou hromadou chudáků, kteří už vyhození jsou a za chvíli nebudou mít na nájem. Nebo nad těmi, kteří roky pracovali na jejich firmičce a teď přišly všechny jejich snahy vniveč. A pak jsem přemýšlela nad lidmi z chudých zemí, kteří se živí tím, že na ulici prodávají lízátka a nemůžou být tedy v karanténě, prevděpodobně jim nebude poskytnuta dobrá zdravotní péče a možná nebudou použití ani jako číslo ve statistice mrtvých.

Tak jsem se přestala litovat.

Ježíš už začal pracovat, takže s ním není taková zábava. Navíc šílí z toho, že kočka pořád shazuje konev na zalévání a dneska už musel 2 x vytírat. Já šílím z toho, že Ježíš tu konev nechává na místech, kde ji ta kočka může shodit a ještě k tomu v ní nechává vodu.

Teď se snažil přinutit druhou kočku, aby mluvila (lidskou řečí), a sliboval jí za to celou tuňákovou konzervu. Pak řekl, že pokud ta kočka promluví, tryskem vystřelí z našeho bytu karanténa-nekaranténa, rouška-nerouška.

Dneska mi hodná kolegyně bydlící 2 bloky od nás bezkontaktně donese 2 zmrzliny, toaletní papír a buřt nebo párek. Poslední položku mám na online opékání buřtů, které se bude konat 22.3. ve 12:00, a je pořádané mým táborem. Pořadatel slibuje, že uvidíme, jak namáčí buřt do hořčice a kečupu.

den 4.png

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3

Karanténa – Den 3

To se nedá vydržet. Všichni tu zdechnem.

Takové myšlenky jsme měli minulé dva dny vždycky, když jsme otevřeli lednici, ze které se linul příšerný smrad, a my jsme za živého boha nemohli identifikovat zdroj. Dneska jsem uklízela nové potraviny do lednice a zjistila, že už nic necítím. Smrad náhle zmizel. Nebo jsme ho včera snědli.

Kočka už je v pohodě. Nazvracela nám i do květináče. Ježíš jim dal včera jejich misku s jídlem na schůdky a od té doby jsme je neviděli jíst. Možná proto Lima už nezvrací – nemá co.

Podle lyžařské předpovědi je třetí den krizový. Já se dnes probudila a na nic jsem se netěšila, tak jsem se musela Ježíše zeptat, co hezkého mě dneska čeká. Ježíš mi řekl několik věcí a zdůraznil, že jsme zdraví. Až nám povinná karanténa skončí, asi zavedu podobný systém, jen budeme chodit na procházky ven a třeba se projet na kole. I když ve Španělsku už zakázali i chození ve skupině (tzn. i po dvou), takže bychom mohli jít každý na jedné straně ulice. Na druhou stranu asi budeme rádi chvíli od sebe…

Náš předpoklad je, že se asi stejně nakazíme. Ale budeme se snažit, aby to bylo co nejpozději, kdy zbyde pro Ježíše plicní ventilátor, který nebude dělaný amatérským kutilem doma z roušek.

popelka.PNG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2

Karanténa – Den 2

Ježíš právě domyl okna, přesadil kytky a teď odchlupuje kočíčí pelíšek. Já čekám na jídlo z Dáme jídlo a koukám se na něj. Do poznámky pro Dáme jídlo jsem psala, že jsme v karanténě, ale ať to prosím doručovatel nechá za dveřmi teprve až mě uvidí jít k vchodovým dveřím. Děsí mě, že by mi to někdo z před dveřmi ukradl než ke dveřím z druhé strany dojdu. Asi bych za ním běžela a sahala mu na obličej.

Co se týče mých vlasů, přemýšlím, že rekord asi nedám. Patrně si je budu muset umýt už zítra, což bude po týdnu nemytí – to je trošku delší nemytí o zkouškovém. Ježíš se mě totiž několikrát zeptal, jestli je nemám mokrý a bojím se, že bych si časem nezvratně ušpinila polštář. Rozhodně ale pokořím rekord v konstantním nenošení podprsenky a na to se extrémně těším!

Kromě do vlasů se koukám i na internet, odkud na mě všude vykujují ručně šité roušky. Už teď je jasné, že moje rouška bude hnusná a děti se mi bubou na ulici smát. Ježíšova postava ve Falloutu má taky roušku. Určitě hezčí.

Ve statistikách můžu vidět, z jaké země jsou návševníci mého blogu. Z nějakýho důvodu je tam hodně lidí z Číny. Snad mě virtuálně nenakazí!

Zítra se bude z oken tleskat lékařským pracovníkům, tak se můžete přidat: https://www.facebook.com/events/2773950959320474/

Update: Pro jídlo jsem ji šla a pán mi ho nechal za dveřmi a počkal 2 metry od toho než přijdu. Bohužel v ten moment přišel ke dveřím člověk s nějakým mega kapesníkem u pusy, kterého jsem pak slyšela kašlat. Takže pokud budem nemocný, je to od něj!

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1

Karanténa – Den 1

Zdravím z pražské karantény! Ježíš už mě včera nařkl, že panikařím a pak jsme jen zjistili, že mám hlad.

Už teď ale víme, že jsme podcenili zásoby zmrzlin (nula kusů) a toaletního papíru (3,4 kusy). K tomu nám už 5 x zvracela kočka, protože jsem jí ráno patrně otrávila zkaženým jídlem. Snad už brzo přestane zvracet, protože na ní vyplýtvávám dost toho toaleťáku.

Ve středu nám dojde zásilka jídla (bez toaleťáků a zmrzliny), kterou Ježíš objednával v pátek. Potom už jsou termíny dodávky potravin u tří největších dopravců vyprodané. S čímž jsem nepočítala. Hlady asi neumřem, ale moc si nepochutnáme. Snad nebudu nucená k tomu jíst kukuřici nebo hrášek.

Ježíš se připravuje na budoucnost tím, že většinu dne hraje hru Fallout, kde se snaží přežít v po apokalyptickém světě. Já si budu pomalu zjišťovat, jak se šijou roušky.

Taky je mi hrozně líto obchodů a podniků, které teď tratí (tzn. všechny kromě těch, co dováží či poskytují potraviny, hygienické potřeby či online filmy), takže z pozice člověka zaměstnaného na pracovní smlouvu velkou firmou, která asi nezkrachuje, se snažím podporovat všechno, co vidím. Včera jsem teda sobě i sestře objednala domů květiny. Došly ale až dneska, kdy už jsem byla toxická. Nakonec pro kytky běžel Ježíš v pyžamu, na které si natáhl kalhoty, protože já jsem pracovně telefonovala. Na papíře od kytky bylo napsáno červeně a velce KARANTÉNA!, pán měl na sobě fešnou roušku a když je Ježíš přiblížil, tak se pán vytřeštil oči a o krok ustoupil, natáhl ruku a květenu předal.

Pokud máte na nějaký typ malého obchodu, který by mi mohl domů přinést něco, co by se mi i hodilo, dejte vědět! Pokud víte o dovážení potravin/zmrzliny/toaleťáku, které nemají na měsíc dopředu vyprodáno, taky budu ráda!

Přeju vám co nejvíce pohody a zase zítra!

90348545_2620997781362451_7403036142280376320_n

Předchozí článek: Karanténa – Den 0

COVID-19 karanténa – Den 0

Můj španělský přítel Ježíš právě úspěšně překročil hranice ČR. Mně tedy tak za 2 hodiny začíná čtvrnáctidenní karanténa.

Co očekávám?

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma.
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
  • Ježíš začne nesnášet mě.
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.

Až dneska mi došlo, že budu 14 dní zavřená v 45 metrech čtverečních bez balkónu. O Vánocích jsem většinou doma tak tři dny a čtvrtý den už se chci zabít. Myslím, že to vlastně bude těžký. A že se oba budeme muset snažit, abychom si to udělali hezký, měli do nejvíce aktivit a co nejméně si lezli na nervy. Už jsem nám vymyslela první aktivitu – mytí oken! Pak plánuju zapracovat na své francouzštině.

Dneska jsem si ještě užívala poslední den venku. Jela jsem na kole pro jídlo do restaurace, která tedy vydává jen s sebou. Šla jsem nakoupit to, co mi ještě chybí (bohužel maso, ovoce a cokoli mražené už nebylo). Užívala si slunce a znechuceně v tramvaji pozorovala člověka kašlajícího do ruky a potom zbytečně mačkajícího tlačítko dveří v tramvaji. Taky jsem si dneska objednala květiny z květinářství, které za chvíli zavřou, abych obchod podpořila a kytky neumřely jen tak, ale umřely u mě na stole.

Venku svět vypadá mnohem klidněji a méně apokalipticky než doma u internetů a whatsappových skupin. V rámci zachování klidu plánuju odstřihnutí od facebooku, když teď nemůžu ven.

Možná se ptáte, proč se nepřestěhuju k matce, abych v karanténě být nemusela. I pro nás, co máme rodinu, kamarády a druhy na jednom místě, je tohle období těžké. Ježíš je od své rodiny strašně daleko a představa, že tu bude úplně sám, je pro mě nemyslitelná. Stejně předpokládám, že za chvíli budeme doma všichni.

Tak ahoj zítra!

nnnnn