Den 25 – Virtuální prokrastinace

bhkjlkFotoalbum je udělané. Koupelnu jsem uklidila. Přestěhovala jsem avokádo, aby mohla kočka kultivovaněji jíst trávu. No. Co bych tak mohla ještě udělat, abych se vyhnula produktivnímu a vyčeprávajícímu úkolu, co mě tu čeká?

Ráno mi poslali email, že fotoalbum už je udělané a je předané poštovní firmě. Od té doby jsem už byla pět krát na stránkách té firmy, abych zjistila, jestli se to nějak nepohlo. Samozřejmě se to nepohlo. A ani se to nepohne, protože o svátcích a víkendech nedoručují.  Stejně se ještě určitě několikrát juknu.

Taky jsem se ráno rozhodla udělat virtuální rodinné velikonoční setkání. Nechtěla jsem se tím teď moc zaobírat, ale najednou si mě zavolal Ježíš, že potřebuje pomoct s výběrem virtuálního letáku na svoují zítřejší virtuální party. Hned jsem samozřejmě musela udělat leták i na naší party, která je až za několik dní.

Pokračovat ve čtení „Den 25 – Virtuální prokrastinace“

Den 20 – První hádka a ne/výhody roušek

První hádka po 20 dnech, co jsme neustále spolu:

Hned jak jsem dopsala včerejší článek o tom, že nejdůležitější je mít rád ostatní, jsme se s Ježíšek pohádali a urazili kvůli té nejmenší píčovině na světě. Patrně z komára udělala slona nervozita z hladu a z mé strany pomohla i teta Irma. Dopadlo to tak, že jsem nemohla usnout až do 4 do rána a podvědomě jsem spaní hlukem a hýbáním stěžovala i Ježíšovi, který se nakonec přestěhoval na sofá.

No, řekněme, že to fakt nezávidím lidem, kteří tráví karanténu/omezení pohybu s někým, s kým si úplně nesednou. Ať je to partner, člen rodiny nebo kamarád, musí to pro vás být moc těžký. Hrozně moc vám držím palce a zkuste se nezbláznit a toho druhého nezabít. Na procházky se u nás furt může!lskjdf

Výhody a nevýhody nošení roušek

Výhody nošení roušek:

  • Nemusím se bát, že si špatně nandám rtěnku nebo že si jí rozmažu po celém obličeji.
  • Nemusím si nic dělat z pupínků, které mám v dolních dvou třetinách obličeje.
  • Nemusím si utírat nudle a nikdo nevidí, co mi kde teče.

Nevýhody nošení roušek:

  • Není možné si utřít nos.
  • Nesmím před tím jíst aromatické jídlo nebo mít kocovinu.
  • Některé moje roušky se s výdechem nafouknou a s nádechem splasknout a kopírují můj obličej a mně to přijde strašně trapný.
  • Zdá se mi, že nenadýchám tolik kyslíku, jako jsem zvyklá, takže můj mozek nemůže plně fungovat.
  • Při nošení brýlí si foukám do očí a často se zamlžují.
  • Neumím si představit, jak se v roušce kýchá a jsem hrozně ráda, že se mi to ještě nestalo (modlím se, ať to tak i zůstane).
  • Strašný vedro na pusu a nos (hlavně když vyběhnu schody v domě). Nechápu, jak v tom někdo může jít třeba běhat.

Shrnutí:

  • Radši budu doma.

Pokračovat ve čtení „Den 20 – První hádka a ne/výhody roušek“

Den 15 – První vycházka

Dnešek je naším prvních dnem, kdy můžeme ven. Já jsem to ráno oslavila suchým kašlem, který ale už nemám. Odpoledne jsem šla na první vycházku. Jednalo se o 2 bloky cesty k popelnici na plechovky a cestou zpátky do malého krámku pro drobnosti.

Před vyjitím jsem byla nervózní. Ani jsem nevěděla, co si vlastně vzít na sebe. Ale mobil ukazující 6 stupňů mi poradil, že asi není takové teplo, jako to přes okno vypadá. Nebylo.

Ty plechovky jsem měla ve velmi malém pytlíku, který byl plný až nahoru. Když jsem přecházela přes přechod, viděla jsem v dálce tramvaj a chtěla jsem si popoběhnout. To se úplně nepovedlo a po kolejích se s rámusem rozsypaly ty plechovky. Poodstoupila jsem, nechala jsem projet tramvaj, rozhlížela se, jestli mě nezabije auto a většinu plechovek posbírala. Cestou zpátky jsem našla ještě nějaké menší, tak ty už jsem hodila do normálního koše. Pokračovat ve čtení „Den 15 – První vycházka“

Karanténa – Den 14

Á, je to tady. Poslední den naší státem nařízené karantény. Za pár hodin nám to končí a my si budeme moct skočit do obchodu pro jídlo nebo jet do přírody, kde nejsou žádní toxičtí lidi.

Nevím, jak vám, ale nakonec plán všechno hrozně uklízet se úplně nevydařil. První týden jsme umyli okna a možná udělali pár dalších věcí, které bychom normálně asi nedělali, ale tento týden už jsme si dost zvykli a přebytečný čas zaplácli (nebo hlavně já) spánkem. Já spím prakticky pořád. Hlavně o víkendu. Vstanu, nasnídám se, jdu se zachumlat do postele, kde usnu, vzbudím se na oběd a pak následuje úplně legitimní poobědová siesta. Pak už teda většinou nespím, ale dneska jsem se ze siesty vzbudila kolem čtvrté odpoledne. Takže napíšu článek, napíšu pár lidem, navečeřím se a už je zase čas jít spát! Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 14“

Karenténa – Den 13

Moje dnešní probuzení bylo plné smíšených pocitů. Patrně jsem asi dost citlivá, což se projevuje v mých snech. Od začátku karantény se mi skoro každou noc zdá něco s koronavirem a já se kvůli tomu furt budím a veelmi mě to otravuje. Dneska se mi nic takového nezdálo, za to mě probudil Ježíš, který se v noci najednou rychle překulil, otevřel oči a dlouho někam upřeně civěl. Když jsem se ho zeptala, co se děje, řekl „Ty věci, který se musí koupit“ a šel zase v klidu spát. On si to dnes samozřejmě nepamatuje.

Mám udělanou svou první roušku, takže už jsem připravená na první výlez mezi lidi! Ježíš se rozhodl si udělat jednu ze svého šátku představujícího tradici z jeho vesnice, ale poradila jsem mu, aby si nejdřív udělal jednu z mého trička jako zkušební a pak až přešel na tu druhou, která by měla být i hezká. Ježíšek nikdy nešil, takže jsem mu všechno ukazovala a byla překvapená, kolik triků vlastně umím a to si zašívám jen batohy a trička. Vlastně to není úplně tak lehký. Ježíškovi dělají největší problém uzle a tak je teď v druhé místnosti a vždyvky, když má začít nebo ukončit šití, přijde ke mně a já mu to znova ukážu. Je hrozně roztomilej. Pokračovat ve čtení „Karenténa – Den 13“

Karanténa – Den 12

Včera jsme dělali řízky a při tom si zpívali koledy. Zapomněli jsme do nich dát ale bazalku. Do dnešní pizzy jsme jí dát nezapomněli.

Co se týče divno věcí, začínáme se čím dál tím víc chovat jako kočky. Mňoukáme, kňučíme a vrníme na sebe. Hřbetem a hlavou se otíráme o věci a jeden o druhého. A v neposlední řadě skáčeme na postel/gauč/stůl, kde se stáčíme do klubíčka a ležíme. Opravdové kočky už nás akceptují jako nezbytný hýbající se nábytek. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 12“

Karanténa – Den 10

Poznatky z dnešního dne:

  1. Můj obličej, když přemýšlím, vypadá, jako kdybych chtěla někoho zabít.
  2. Neumím nakupovat po internetu.

Téma 1: Ježíš tvrdí, že můj intenzivně přemýšlející obličej vypadá, jako kdybych s něčím šíleně nesouhlasila a myslela si o druhém, že je idiot. Pokud jsem někdy takhle vypadala, tak to znamenalo, že přemýšlím. Neberte si to proboha osobně!

Téma 2: Dneska mi došel nákup, který jsem objednala před týdnem. Bohužel se jasně ukázalo, že neumím nakupovat na týden za týden dopředu. Máme stále víc mražených zelenin a ovocí a už se to moc nevejde do mrazáku. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 10“

Karanténa – Den 9

Dneska jsme zapli v bytě obě topení a včera jsem asi při tleskání z okna malinko nastydla. Dopoledne jsem pracovala kvůli zimě v posteli a pak když už bylo líp a já chtěla ke stolu, nepustila mě na židli kočka, která se tam vyhřívala na slunci. Je tam do teď, i když už není slunce. Snad žije.

Já teda musela strávit skoro celý den pod peřinou v posteli. To by nebylo úplně špatný, ale problém byl, že jsem z postele periferním viděním viděla na Ježíše, který neustále dělal obličeje, tančil nebo zběsile mával rukama a k tomu dělal obličeje. A taky jsem slyšela hudbu, co si pouštěl, protože jsem očividně ušislyšně koupila sluchátka, který pouštějí zvuk ven. Hudbu ale dost pouští dovnitř, Ježíš se tedy neslyší, a pak když na mě mluví nebo se směje, je to extrémně nahlas a vždycky se strašně leknu. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 9“

Karanténa – Den 8

A máme tu shrnutí prvního týdne v karanténě a evaluace mých očekávání:

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
    • NESPLNĚNO – Musím si je mýt po týdnu, tj ve středu. V neděli se mě Ježíš ptá, jestli si budu mýt vlasy, v pondělí, když si je rozpustím, na mě zděšeně kouká a říká „fuj“ a v úterý se mě neustále ptá, jestli mám ty vlasy mokrý
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma
    • SPLNĚNO NAD OČEKÁVÁNÍ – straní se nás a jedna se snažila utéct
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
    • NESPLNĚNO – Pořád ho nemám dost
  • Ježíš začne nesnášet mě.
    • DATA CHYBÍ
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.
    • SPLNĚNO – zatím jsem se hýbla 2x a to jen proto, že už  mě z toho válení bolely záda.

Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 8“

Karanténa – Den 7

Hned jak jsem včera dopsala článek, začaly se dít věci. Konečně jsem si vzpomněla na tleskání v 8, tak jsme otevřeli okno a začali tleskat. Vypadalo to, že jsme jediní, ale když jsme na chvíli přestali mlátit o sebe rukama, slyšeli jsme i další lidi. A po 60 sekundách už jich bylo slyšet víc a i blízko nás. Nařídila jsem si na každý den 19:59 budík, abych aspoň takhle z karantény poděkovala těm, co jsou v terénu a pomáhají zmateným nebo/a nemocným koro-lidem.

Poté Ježíš prohlásil, že už dlouho neviděl tu kočku, co se nám od předešlého stranila. Začali jsme jí volat. Zkusili jsme i mňam jídlo, ale kočka nikde. Vyběhli jsme v bytu a začali ji hledat po budově. Mně se už jednou stalo, že šla o patro výš, kde si tu ustrašenou chudinku vzal někdo do bytu. Tak jsem v provizorní roušce vyběhla o patro výš a zvonila na okolní byty. V tom slyším Ježíše zespoda volat, že ji má. Byla až úplně dole v přízemí. Představa, že vyběhne ven a my jí v téhle době hledáme, byla příšerná.

Tahle kočka ven ale nikdy moc neutíká. Takže už je úplně jasný, co si myslí o tom, že jí furt otravujeme doma. Teď je znova na tom nejvyšším místě v bytě a snaží se klidně spát. Ta druhá kočka už nás taky nekontaktuje tolik jako na začátku. Nakonec to vypadá, že se nezabijeme my s Ježíšem, ale zabijou nás kočky.

IMG_3657.JPG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3 Ξ Karanténa – Den 4 Ξ Karanténa – Den 6