Děti s melíry aneb co umí podvýživa (3/4)

Třetí den jsem jela s dvojnásobných počtem bodyguardů a 150 procentním počtem aut. Byl s námi totiž ještě redaktor z nejdůležitější kolumbijské televize Caracol, který natáčel reportáž o dalších mrtvých dětech. V té době umřelo kvůli podvýživě a s tím spjatými nemocemi od začátku roku (9 měsíců) 38 dětí do pěti let. My jsme se vydali do tří rodin, kde byla ta poslední úmrtí.

WhatsApp Image 2018-09-09 at 04.49.33

Tito Wayuus bydlící v poušti často jedí jen jednou denně a to třeba jen chichu [čiča], což je nápoj vyrobený ze zrnek kukuřice. Dospělí to nějak zvládnou, ale děti se svými slabými organismy jsou ještě slabší a častěji podlehnou triviálním nemocem. Druhý problém je v tom, že nemocnice nebo doktoři jsou daleko. Když už se do nějaké nemocnice dostanou, často je tam nechtějí ošetřit, protože někteří nemají občanku ani nejsou nikde oficiálně zapsaní. To je moment, kdy volají Javierovi.

„Mmm… a proč je rovnou nezaregistrují, když už jsou ve městě a když už s nimi budou dělat nějaké formality?“, ptá se zvídavá Češka.

„Hahaha“, směje se Javier, „Ve Guajiře je podle statistik 49% wayuus, tudíž jsou bráni jako menšina. Kdyby se teď všichni začali registrovat, přešli by ve většinu, což krajská vláda (alijunas samozřejmě) nechce, protože by na ně musela brát větší ohledy“.

Dojeli jsme do první komunity, kde jsem si hned všimla holčičky, která si hrála s panenkami – dost používaná hlava panenky nabodnutá na petlahvi. Holčička ji skrz rozřízlou pusu krmila pískem. Holčička měla tmavé vlásky se světlými melíry. Ty melíry se dětem udělají sami právě když jsou podvyživené. Stejné vlasy byly vidět i u ostatních dětí. Vedle běhali její vrstevníci. Nejmenší, což už chodil, měl na sobě rozpárané tričko. Další si hrál na sluníčku s pneumatikou. Přes to všechno mají děti na tváři vždycky obrovský úsměv a jsou velmi živé. Tedy pokud nejsou mrtvé.

IMG_1767.JPG

Pokračovat ve čtení „Děti s melíry aneb co umí podvýživa (3/4)“