Karanténa – Den 9

Dneska jsme zapli v bytě obě topení a včera jsem asi při tleskání z okna malinko nastydla. Dopoledne jsem pracovala kvůli zimě v posteli a pak když už bylo líp a já chtěla ke stolu, nepustila mě na židli kočka, která se tam vyhřívala na slunci. Je tam do teď, i když už není slunce. Snad žije.

Já teda musela strávit skoro celý den pod peřinou v posteli. To by nebylo úplně špatný, ale problém byl, že jsem z postele periferním viděním viděla na Ježíše, který neustále dělal obličeje, tančil nebo zběsile mával rukama a k tomu dělal obličeje. A taky jsem slyšela hudbu, co si pouštěl, protože jsem očividně ušislyšně koupila sluchátka, který pouštějí zvuk ven. Hudbu ale dost pouští dovnitř, Ježíš se tedy neslyší, a pak když na mě mluví nebo se směje, je to extrémně nahlas a vždycky se strašně leknu. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 9“

Karanténa – Den 8

A máme tu shrnutí prvního týdne v karanténě a evaluace mých očekávání:

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
    • NESPLNĚNO – Musím si je mýt po týdnu, tj ve středu. V neděli se mě Ježíš ptá, jestli si budu mýt vlasy, v pondělí, když si je rozpustím, na mě zděšeně kouká a říká „fuj“ a v úterý se mě neustále ptá, jestli mám ty vlasy mokrý
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma
    • SPLNĚNO NAD OČEKÁVÁNÍ – straní se nás a jedna se snažila utéct
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
    • NESPLNĚNO – Pořád ho nemám dost
  • Ježíš začne nesnášet mě.
    • DATA CHYBÍ
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.
    • SPLNĚNO – zatím jsem se hýbla 2x a to jen proto, že už  mě z toho válení bolely záda.

Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 8“

Karanténa – Den 7

Hned jak jsem včera dopsala článek, začaly se dít věci. Konečně jsem si vzpomněla na tleskání v 8, tak jsme otevřeli okno a začali tleskat. Vypadalo to, že jsme jediní, ale když jsme na chvíli přestali mlátit o sebe rukama, slyšeli jsme i další lidi. A po 60 sekundách už jich bylo slyšet víc a i blízko nás. Nařídila jsem si na každý den 19:59 budík, abych aspoň takhle z karantény poděkovala těm, co jsou v terénu a pomáhají zmateným nebo/a nemocným koro-lidem.

Poté Ježíš prohlásil, že už dlouho neviděl tu kočku, co se nám od předešlého stranila. Začali jsme jí volat. Zkusili jsme i mňam jídlo, ale kočka nikde. Vyběhli jsme v bytu a začali ji hledat po budově. Mně se už jednou stalo, že šla o patro výš, kde si tu ustrašenou chudinku vzal někdo do bytu. Tak jsem v provizorní roušce vyběhla o patro výš a zvonila na okolní byty. V tom slyším Ježíše zespoda volat, že ji má. Byla až úplně dole v přízemí. Představa, že vyběhne ven a my jí v téhle době hledáme, byla příšerná.

Tahle kočka ven ale nikdy moc neutíká. Takže už je úplně jasný, co si myslí o tom, že jí furt otravujeme doma. Teď je znova na tom nejvyšším místě v bytě a snaží se klidně spát. Ta druhá kočka už nás taky nekontaktuje tolik jako na začátku. Nakonec to vypadá, že se nezabijeme my s Ježíšem, ale zabijou nás kočky.

IMG_3657.JPG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3 Ξ Karanténa – Den 4 Ξ Karanténa – Den 6

 

COVID-19 karanténa – Den 0

Můj španělský přítel Ježíš právě úspěšně překročil hranice ČR. Mně tedy tak za 2 hodiny začíná čtvrnáctidenní karanténa.

Co očekávám?

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma.
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
  • Ježíš začne nesnášet mě.
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.

Až dneska mi došlo, že budu 14 dní zavřená v 45 metrech čtverečních bez balkónu. O Vánocích jsem většinou doma tak tři dny a čtvrtý den už se chci zabít. Myslím, že to vlastně bude těžký. A že se oba budeme muset snažit, abychom si to udělali hezký, měli do nejvíce aktivit a co nejméně si lezli na nervy. Už jsem nám vymyslela první aktivitu – mytí oken! Pak plánuju zapracovat na své francouzštině.

Dneska jsem si ještě užívala poslední den venku. Jela jsem na kole pro jídlo do restaurace, která tedy vydává jen s sebou. Šla jsem nakoupit to, co mi ještě chybí (bohužel maso, ovoce a cokoli mražené už nebylo). Užívala si slunce a znechuceně v tramvaji pozorovala člověka kašlajícího do ruky a potom zbytečně mačkajícího tlačítko dveří v tramvaji. Taky jsem si dneska objednala květiny z květinářství, které za chvíli zavřou, abych obchod podpořila a kytky neumřely jen tak, ale umřely u mě na stole.

Venku svět vypadá mnohem klidněji a méně apokalipticky než doma u internetů a whatsappových skupin. V rámci zachování klidu plánuju odstřihnutí od facebooku, když teď nemůžu ven.

Možná se ptáte, proč se nepřestěhuju k matce, abych v karanténě být nemusela. I pro nás, co máme rodinu, kamarády a druhy na jednom místě, je tohle období těžké. Ježíš je od své rodiny strašně daleko a představa, že tu bude úplně sám, je pro mě nemyslitelná. Stejně předpokládám, že za chvíli budeme doma všichni.

Tak ahoj zítra!

nnnnn