Den 25 – Virtuální prokrastinace

bhkjlkFotoalbum je udělané. Koupelnu jsem uklidila. Přestěhovala jsem avokádo, aby mohla kočka kultivovaněji jíst trávu. No. Co bych tak mohla ještě udělat, abych se vyhnula produktivnímu a vyčeprávajícímu úkolu, co mě tu čeká?

Ráno mi poslali email, že fotoalbum už je udělané a je předané poštovní firmě. Od té doby jsem už byla pět krát na stránkách té firmy, abych zjistila, jestli se to nějak nepohlo. Samozřejmě se to nepohlo. A ani se to nepohne, protože o svátcích a víkendech nedoručují.  Stejně se ještě určitě několikrát juknu.

Taky jsem se ráno rozhodla udělat virtuální rodinné velikonoční setkání. Nechtěla jsem se tím teď moc zaobírat, ale najednou si mě zavolal Ježíš, že potřebuje pomoct s výběrem virtuálního letáku na svoují zítřejší virtuální party. Hned jsem samozřejmě musela udělat leták i na naší party, která je až za několik dní.

Pokračovat ve čtení „Den 25 – Virtuální prokrastinace“

Den 23 – Konec jedné prokrastinace

1

Právě jsem odeslala objednávku na fotoalbum k našemu pětiletému výročí. Mísí se ve mně pocity. Strávila jsem na tom klidně 40 hodin čistého času. Jednou se mi hotový výrobek z online editoru celý vymazal, takže jsem musela začít od znova. Dneska se mi o tom dokonce i celou noc zdálo.

Tím ale i skončila moje každodenní zábava a teď si budu muset najít novou. Což o to, práce je tu dost. Ale komu se to chce dělat? Fotoalbum byla ta nejzábavnější a nejsmysluplnější prokrastinace, co jsem za poslední hodně dlouhou dobu realizovala. Pokračovat ve čtení „Den 23 – Konec jedné prokrastinace“

Den 19 – 24 hodin mimo náš byt

Strávila jsem 24 hodin mimo našich 45 m², abych dělala zábavu matce, která teď bude 2 týdny sama doma. Po tolika úplně stejných dní ve stejném prostředí se stejnými kočkami a stejným Ježíšem jsem měla jet autem, pak být v jiném bytě a interaktovat s dvěma jinými osobami. I když mi ty osoby byly dost blízké, necítila jsem se tak dobře a normálně jako jindy, když se s nimi vidím.

V den odjezdu jsem si povídala s kamarádkou, která mi říkala, že už si doma krásně zvykli a nedokážou si představit, jak zase budou každý den chodit do práce a dělat další věci venku. Já to mám dost stejně. A myslím, že kdyby se teď všechno vrátilo úplně do normálu, byly bychom z toho všichni vedle a interakce s dalšími osobami by nebyly tak snadné jako byly před tím. Pokračovat ve čtení „Den 19 – 24 hodin mimo náš byt“

Karanténa – Den 14

Á, je to tady. Poslední den naší státem nařízené karantény. Za pár hodin nám to končí a my si budeme moct skočit do obchodu pro jídlo nebo jet do přírody, kde nejsou žádní toxičtí lidi.

Nevím, jak vám, ale nakonec plán všechno hrozně uklízet se úplně nevydařil. První týden jsme umyli okna a možná udělali pár dalších věcí, které bychom normálně asi nedělali, ale tento týden už jsme si dost zvykli a přebytečný čas zaplácli (nebo hlavně já) spánkem. Já spím prakticky pořád. Hlavně o víkendu. Vstanu, nasnídám se, jdu se zachumlat do postele, kde usnu, vzbudím se na oběd a pak následuje úplně legitimní poobědová siesta. Pak už teda většinou nespím, ale dneska jsem se ze siesty vzbudila kolem čtvrté odpoledne. Takže napíšu článek, napíšu pár lidem, navečeřím se a už je zase čas jít spát! Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 14“

Karanténa – Den 12

Včera jsme dělali řízky a při tom si zpívali koledy. Zapomněli jsme do nich dát ale bazalku. Do dnešní pizzy jsme jí dát nezapomněli.

Co se týče divno věcí, začínáme se čím dál tím víc chovat jako kočky. Mňoukáme, kňučíme a vrníme na sebe. Hřbetem a hlavou se otíráme o věci a jeden o druhého. A v neposlední řadě skáčeme na postel/gauč/stůl, kde se stáčíme do klubíčka a ležíme. Opravdové kočky už nás akceptují jako nezbytný hýbající se nábytek. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 12“

Karanténa – Den 10

Poznatky z dnešního dne:

  1. Můj obličej, když přemýšlím, vypadá, jako kdybych chtěla někoho zabít.
  2. Neumím nakupovat po internetu.

Téma 1: Ježíš tvrdí, že můj intenzivně přemýšlející obličej vypadá, jako kdybych s něčím šíleně nesouhlasila a myslela si o druhém, že je idiot. Pokud jsem někdy takhle vypadala, tak to znamenalo, že přemýšlím. Neberte si to proboha osobně!

Téma 2: Dneska mi došel nákup, který jsem objednala před týdnem. Bohužel se jasně ukázalo, že neumím nakupovat na týden za týden dopředu. Máme stále víc mražených zelenin a ovocí a už se to moc nevejde do mrazáku. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 10“

Karanténa – Den 9

Dneska jsme zapli v bytě obě topení a včera jsem asi při tleskání z okna malinko nastydla. Dopoledne jsem pracovala kvůli zimě v posteli a pak když už bylo líp a já chtěla ke stolu, nepustila mě na židli kočka, která se tam vyhřívala na slunci. Je tam do teď, i když už není slunce. Snad žije.

Já teda musela strávit skoro celý den pod peřinou v posteli. To by nebylo úplně špatný, ale problém byl, že jsem z postele periferním viděním viděla na Ježíše, který neustále dělal obličeje, tančil nebo zběsile mával rukama a k tomu dělal obličeje. A taky jsem slyšela hudbu, co si pouštěl, protože jsem očividně ušislyšně koupila sluchátka, který pouštějí zvuk ven. Hudbu ale dost pouští dovnitř, Ježíš se tedy neslyší, a pak když na mě mluví nebo se směje, je to extrémně nahlas a vždycky se strašně leknu. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 9“

Karanténa – Den 8

A máme tu shrnutí prvního týdne v karanténě a evaluace mých očekávání:

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
    • NESPLNĚNO – Musím si je mýt po týdnu, tj ve středu. V neděli se mě Ježíš ptá, jestli si budu mýt vlasy, v pondělí, když si je rozpustím, na mě zděšeně kouká a říká „fuj“ a v úterý se mě neustále ptá, jestli mám ty vlasy mokrý
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma
    • SPLNĚNO NAD OČEKÁVÁNÍ – straní se nás a jedna se snažila utéct
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
    • NESPLNĚNO – Pořád ho nemám dost
  • Ježíš začne nesnášet mě.
    • DATA CHYBÍ
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.
    • SPLNĚNO – zatím jsem se hýbla 2x a to jen proto, že už  mě z toho válení bolely záda.

Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 8“

Karanténa – Den 7

Hned jak jsem včera dopsala článek, začaly se dít věci. Konečně jsem si vzpomněla na tleskání v 8, tak jsme otevřeli okno a začali tleskat. Vypadalo to, že jsme jediní, ale když jsme na chvíli přestali mlátit o sebe rukama, slyšeli jsme i další lidi. A po 60 sekundách už jich bylo slyšet víc a i blízko nás. Nařídila jsem si na každý den 19:59 budík, abych aspoň takhle z karantény poděkovala těm, co jsou v terénu a pomáhají zmateným nebo/a nemocným koro-lidem.

Poté Ježíš prohlásil, že už dlouho neviděl tu kočku, co se nám od předešlého stranila. Začali jsme jí volat. Zkusili jsme i mňam jídlo, ale kočka nikde. Vyběhli jsme v bytu a začali ji hledat po budově. Mně se už jednou stalo, že šla o patro výš, kde si tu ustrašenou chudinku vzal někdo do bytu. Tak jsem v provizorní roušce vyběhla o patro výš a zvonila na okolní byty. V tom slyším Ježíše zespoda volat, že ji má. Byla až úplně dole v přízemí. Představa, že vyběhne ven a my jí v téhle době hledáme, byla příšerná.

Tahle kočka ven ale nikdy moc neutíká. Takže už je úplně jasný, co si myslí o tom, že jí furt otravujeme doma. Teď je znova na tom nejvyšším místě v bytě a snaží se klidně spát. Ta druhá kočka už nás taky nekontaktuje tolik jako na začátku. Nakonec to vypadá, že se nezabijeme my s Ježíšem, ale zabijou nás kočky.

IMG_3657.JPG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3 Ξ Karanténa – Den 4 Ξ Karanténa – Den 6

 

Karanténa – Den 6

Mám jednu otázku na roušky. Přehodila jsem si přes pusu a nos hadr a vyšla vyhodit smetí. Během asi 2 minut, co jsem byla na vzduchu a dýchala do roušky, mi z nosu začalo klasicky kapat. Jenže teď jsem si to nemohla utírat do kapesníku, ale utírala mi to rovnou rouška. Což je praktické, ale extrémně nechutné a ještě k tomu po veeelmi krátké chvíli rouška neplní svou činnost. Určitě nejsem jediná takhle nechutná. Má někdo nějakou radu?! Máte týden na to, abyste mi něco poradili!

Jedna kočka už nás začíná mít dost. Nakadila na zem do koupelny a většinu dne tráví na nejvyšších místech v bytě, kde ji nemůžeme otravovat. No, bude si muset začít zvykat, protože se nás teď lehce nezbaví.

Hodně lidí už nechodí do práce. To ale neplatí o těch, kteří tu blok našeho bytu staví dům, což je slyšet až k nám. Neumím si představit, co to je pro lidi, co bydlí ve stejném bloku nebo  naproti v té ulici. Litovala jsem je i normálně, kdy i o víkendu začali dělat rámus už v 7 ráno. Teď to ale musí být opravdu ubíjející. My jsme na tom krásně, protože sousedi, kteří byli nejvíc slyšet, jsou asi každý u svých rodičů. A sousedka od vedle nám čas od času zazpívá, ale jinak tu máme relativní klid.

Teď jsem si pustila Berlínskou filharmonii, která je po registraci dostupná zdarma na jejich stránkách. Při zvucích dramatické hudby začnu dělat večeři.

toaletak.PNG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3 Ξ Karanténa – Den 4