Tag: praha

Den 15 – První vycházka

~ Tuleň ~ Napsat komentář

Dnešek je naším prvních dnem, kdy můžeme ven. Já jsem to ráno oslavila suchým kašlem, který ale už nemám. Odpoledne jsem šla na první vycházku. Jednalo se o 2 bloky cesty k popelnici na plechovky a cestou zpátky do malého krámku pro drobnosti.

Před vyjitím jsem byla nervózní. Ani jsem nevěděla, co si vlastně vzít na sebe. Ale mobil ukazující 6 stupňů mi poradil, že asi není takové teplo, jako to přes okno vypadá. Nebylo.

Ty plechovky jsem měla ve velmi malém pytlíku, který byl plný až nahoru. Když jsem přecházela přes přechod, viděla jsem v dálce tramvaj a chtěla jsem si popoběhnout. To se úplně nepovedlo a po kolejích se s rámusem rozsypaly ty plechovky. Poodstoupila jsem, nechala jsem projet tramvaj, rozhlížela se, jestli mě nezabije auto a většinu plechovek posbírala. Cestou zpátky jsem našla ještě nějaké menší, tak ty už jsem hodila do normálního koše. Pokračovat ve čtení „Den 15 – První vycházka“ →

Karanténa – Den 10

~ Tuleň ~ Napsat komentář

Poznatky z dnešního dne:

  1. Můj obličej, když přemýšlím, vypadá, jako kdybych chtěla někoho zabít.
  2. Neumím nakupovat po internetu.

Téma 1: Ježíš tvrdí, že můj intenzivně přemýšlející obličej vypadá, jako kdybych s něčím šíleně nesouhlasila a myslela si o druhém, že je idiot. Pokud jsem někdy takhle vypadala, tak to znamenalo, že přemýšlím. Neberte si to proboha osobně!

Téma 2: Dneska mi došel nákup, který jsem objednala před týdnem. Bohužel se jasně ukázalo, že neumím nakupovat na týden za týden dopředu. Máme stále víc mražených zelenin a ovocí a už se to moc nevejde do mrazáku. Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 10“ →

Karanténa – Den 8

~ Tuleň ~ Napsat komentář

A máme tu shrnutí prvního týdne v karanténě a evaluace mých očekávání:

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
    • NESPLNĚNO – Musím si je mýt po týdnu, tj ve středu. V neděli se mě Ježíš ptá, jestli si budu mýt vlasy, v pondělí, když si je rozpustím, na mě zděšeně kouká a říká „fuj“ a v úterý se mě neustále ptá, jestli mám ty vlasy mokrý
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma
    • SPLNĚNO NAD OČEKÁVÁNÍ – straní se nás a jedna se snažila utéct
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
    • NESPLNĚNO – Pořád ho nemám dost
  • Ježíš začne nesnášet mě.
    • DATA CHYBÍ
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.
    • SPLNĚNO – zatím jsem se hýbla 2x a to jen proto, že už  mě z toho válení bolely záda.

Pokračovat ve čtení „Karanténa – Den 8“ →

Karanténa – Den 6

~ Tuleň ~ Napsat komentář

Mám jednu otázku na roušky. Přehodila jsem si přes pusu a nos hadr a vyšla vyhodit smetí. Během asi 2 minut, co jsem byla na vzduchu a dýchala do roušky, mi z nosu začalo klasicky kapat. Jenže teď jsem si to nemohla utírat do kapesníku, ale utírala mi to rovnou rouška. Což je praktické, ale extrémně nechutné a ještě k tomu po veeelmi krátké chvíli rouška neplní svou činnost. Určitě nejsem jediná takhle nechutná. Má někdo nějakou radu?! Máte týden na to, abyste mi něco poradili!

Jedna kočka už nás začíná mít dost. Nakadila na zem do koupelny a většinu dne tráví na nejvyšších místech v bytě, kde ji nemůžeme otravovat. No, bude si muset začít zvykat, protože se nás teď lehce nezbaví.

Hodně lidí už nechodí do práce. To ale neplatí o těch, kteří tu blok našeho bytu staví dům, což je slyšet až k nám. Neumím si představit, co to je pro lidi, co bydlí ve stejném bloku nebo  naproti v té ulici. Litovala jsem je i normálně, kdy i o víkendu začali dělat rámus už v 7 ráno. Teď to ale musí být opravdu ubíjející. My jsme na tom krásně, protože sousedi, kteří byli nejvíc slyšet, jsou asi každý u svých rodičů. A sousedka od vedle nám čas od času zazpívá, ale jinak tu máme relativní klid.

Teď jsem si pustila Berlínskou filharmonii, která je po registraci dostupná zdarma na jejich stránkách. Při zvucích dramatické hudby začnu dělat večeři.

toaletak.PNG

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3 Ξ Karanténa – Den 4

Karanténa – Den 4

~ Tuleň ~ Napsat komentář

Dnešek začal nádherně. Bohužel už tak úplně nepokračoval. Na home officeu jsem znovu říkala špatné nebo neurčité zprávy kandidátům o zaměstání a sama jsem dostala špatnou neurčitou zprávu o mém zaměstnání. Dále jsem přemýšlela nad tou hromadou chudáků, kteří už vyhození jsou a za chvíli nebudou mít na nájem. Nebo nad těmi, kteří roky pracovali na jejich firmičce a teď přišly všechny jejich snahy vniveč. A pak jsem přemýšlela nad lidmi z chudých zemí, kteří se živí tím, že na ulici prodávají lízátka a nemůžou být tedy v karanténě, prevděpodobně jim nebude poskytnuta dobrá zdravotní péče a možná nebudou použití ani jako číslo ve statistice mrtvých.

Tak jsem se přestala litovat.

Ježíš už začal pracovat, takže s ním není taková zábava. Navíc šílí z toho, že kočka pořád shazuje konev na zalévání a dneska už musel 2 x vytírat. Já šílím z toho, že Ježíš tu konev nechává na místech, kde ji ta kočka může shodit a ještě k tomu v ní nechává vodu.

Teď se snažil přinutit druhou kočku, aby mluvila (lidskou řečí), a sliboval jí za to celou tuňákovou konzervu. Pak řekl, že pokud ta kočka promluví, tryskem vystřelí z našeho bytu karanténa-nekaranténa, rouška-nerouška.

Dneska mi hodná kolegyně bydlící 2 bloky od nás bezkontaktně donese 2 zmrzliny, toaletní papír a buřt nebo párek. Poslední položku mám na online opékání buřtů, které se bude konat 22.3. ve 12:00, a je pořádané mým táborem. Pořadatel slibuje, že uvidíme, jak namáčí buřt do hořčice a kečupu.

den 4.png

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1 Ξ Karanténa – Den 2 Ξ Karanténa – Den 3

Karanténa – Den 2

~ Tuleň ~ Napsat komentář

Ježíš právě domyl okna, přesadil kytky a teď odchlupuje kočíčí pelíšek. Já čekám na jídlo z Dáme jídlo a koukám se na něj. Do poznámky pro Dáme jídlo jsem psala, že jsme v karanténě, ale ať to prosím doručovatel nechá za dveřmi teprve až mě uvidí jít k vchodovým dveřím. Děsí mě, že by mi to někdo z před dveřmi ukradl než ke dveřím z druhé strany dojdu. Asi bych za ním běžela a sahala mu na obličej.

Co se týče mých vlasů, přemýšlím, že rekord asi nedám. Patrně si je budu muset umýt už zítra, což bude po týdnu nemytí – to je trošku delší nemytí o zkouškovém. Ježíš se mě totiž několikrát zeptal, jestli je nemám mokrý a bojím se, že bych si časem nezvratně ušpinila polštář. Rozhodně ale pokořím rekord v konstantním nenošení podprsenky a na to se extrémně těším!

Kromě do vlasů se koukám i na internet, odkud na mě všude vykujují ručně šité roušky. Už teď je jasné, že moje rouška bude hnusná a děti se mi bubou na ulici smát. Ježíšova postava ve Falloutu má taky roušku. Určitě hezčí.

Ve statistikách můžu vidět, z jaké země jsou návševníci mého blogu. Z nějakýho důvodu je tam hodně lidí z Číny. Snad mě virtuálně nenakazí!

Zítra se bude z oken tleskat lékařským pracovníkům, tak se můžete přidat: https://www.facebook.com/events/2773950959320474/

Update: Pro jídlo jsem ji šla a pán mi ho nechal za dveřmi a počkal 2 metry od toho než přijdu. Bohužel v ten moment přišel ke dveřím člověk s nějakým mega kapesníkem u pusy, kterého jsem pak slyšela kašlat. Takže pokud budem nemocný, je to od něj!

Předchozí články: Karanténa – Den 0 Ξ Karanténa – Den 1

COVID-19 karanténa – Den 0

~ Tuleň ~ Napsat komentář

Můj španělský přítel Ježíš právě úspěšně překročil hranice ČR. Mně tedy tak za 2 hodiny začíná čtvrnáctidenní karanténa.

Co očekávám?

  • Rekord v po sobě jdoucích dnech, kdy si nebudu mýt vlasy.
  • Kočky nás tak cca. po týdnu začnou nesnášet kvůli přílišné prezenci doma.
  • Já začnu nesnášet Ježíše.
  • Ježíš začne nesnášet mě.
  • Budeme se minimálně hýbat a maximálně jíst.

Až dneska mi došlo, že budu 14 dní zavřená v 45 metrech čtverečních bez balkónu. O Vánocích jsem většinou doma tak tři dny a čtvrtý den už se chci zabít. Myslím, že to vlastně bude těžký. A že se oba budeme muset snažit, abychom si to udělali hezký, měli do nejvíce aktivit a co nejméně si lezli na nervy. Už jsem nám vymyslela první aktivitu – mytí oken! Pak plánuju zapracovat na své francouzštině.

Dneska jsem si ještě užívala poslední den venku. Jela jsem na kole pro jídlo do restaurace, která tedy vydává jen s sebou. Šla jsem nakoupit to, co mi ještě chybí (bohužel maso, ovoce a cokoli mražené už nebylo). Užívala si slunce a znechuceně v tramvaji pozorovala člověka kašlajícího do ruky a potom zbytečně mačkajícího tlačítko dveří v tramvaji. Taky jsem si dneska objednala květiny z květinářství, které za chvíli zavřou, abych obchod podpořila a kytky neumřely jen tak, ale umřely u mě na stole.

Venku svět vypadá mnohem klidněji a méně apokalipticky než doma u internetů a whatsappových skupin. V rámci zachování klidu plánuju odstřihnutí od facebooku, když teď nemůžu ven.

Možná se ptáte, proč se nepřestěhuju k matce, abych v karanténě být nemusela. I pro nás, co máme rodinu, kamarády a druhy na jednom místě, je tohle období těžké. Ježíš je od své rodiny strašně daleko a představa, že tu bude úplně sám, je pro mě nemyslitelná. Stejně předpokládám, že za chvíli budeme doma všichni.

Tak ahoj zítra!

nnnnn